Je současný stav udržitelný?
Mnoho odborníků na Internet se shoduje v názoru, že Internet se stal tím čím je dnes právě díky tomu, že byl řízen podle druhé z obou krajních možností, citovaných výše, a nikoli podle první z nich. Bylo to ostatně možné zejména díky technickým a organizačním principům, na kterých byl Internet vybudován, a které umožňují dosahovat velmi vysokou míru samokoordinace. Tyto principy, popsané v samostatném článku (Proč se Internet může řídit sám?), prokazují svou životaschopnost a účelnost i dnes, po více než čtvrtstoletí od svého prvého aplikování. Snad není třeba zdůrazňovat, že tyto principy jsou diametrálně odlišné od principů, aplikovaných při využití první z obou metod řízení - při centrálním a direktivním plánování a následném centrálním a direktivním řízení. Příklad koncepce ISO/OSI a na něj navazujících "státních informačních systémů" hovoří sám za sebe.
V zájmu korektnosti je ale vhodné konstatovat, že nebývalý, téměř explozivní růst Internetu v poslední době dostává celou problematiku fungování a řízení Internetu do zcela nových dimenzí a souvislostí - takových, se kterými se lidstvo dosud nesetkalo a dosud ani neví, jak je řešit, podle jakých přístupů apod. Dosud neznáme odpověď na otázku, jaký způsob řízení se nejlépe vyrovná s nesmírnou komplexností a složitostí toho, v co se dnešní Internet již brzy vyvine (a teprve průběžně začínáme tušit, na jaké problémy vůbec narazíme). Bude možné pokračovat ve strategii "samokoordinace", a pokud ano, bude třeba ji nějak doladit či významněji upravit? Jak se tato možnost vyrovná s problémy, které až dosud řešit nemusela, tedy například s problémy etiky, morálky, problémem regionality státních celků a globality komunikačních možností? Nebo se prosadí snahy aplikovat principiálně jednoduchý a přímočarý model direktivního a centralizovaného řízení, který sice již mnohokrát prokázal svou nevhodnost, malou životaschopnost a malou škálovatelnost, ale přesto je pro mnoho lidí stále ještě velmi atraktivní?
Podaří se také udržet systém řešení "výjimek ze samokoordinace", doposud založený na hledání všeobecného konsensu, a realizovaný institucemi které odvozují svou legitimitu právě z konsensu, autority a historického vývoje - s tím, že není dostatečně jasné a dokazatelné, kdo vlastně má za co formální odpovědnost, a kde by tudíž mohly a měly končit případné spory, které se nepodaří vyřešit nalezením konsensu? Nelze se asi divit, že ve světě komerčního Internetu se začínají čím dál tím častěji objevovat nejrůznější zájmové skupiny a sdružení, důrazně prosazující své partikulární zájmy a představy, a přitom samozřejmě zpochybňující legitimitu jiných subjektů.
 |
Příkladem může být existence sdružení World Internetworking Alliance , které je v jistém smyslu opozicí vůči stávající Internet Society, a také se snaží být určitou zastřešující organizací pro aktivity subjektů, které mají poněkud odlišné názory na řízení, fungování a budoucnost Internetu, než jaké prosazuje Internet Society.
 |