Motivace druhá: oddělení "navigačních informací" od obsahu

V dnešním Internetu se nabízí opravdu velmi velké množství informací. Faktem ale je, že míra uspořádanosti těchto informací je velmi nízká, rozhodně výrazně nižší než třeba u klasických knihoven, s jejich propracovanými rejstříky a katalogy, ustálenou metodikou apod. Důvodem je skutečnost, že neexistuje žádná závazná forma organizace a utřídění on-line informací, ani jednotná koncepce pro "navigaci" uvnitř jednotlivých WWW serverů. Vždy záleží pouze na přístupu každého jednotlivého autora, resp. provozovatele informačního zdroje. Ať už je to ale uděláno jakkoli šikovně či méně šikovně, vždy jsou příslušné "navigační informace", potřebné pro práci s určitým konkrétním informačním zdrojem, integrální součástí tohoto zdroje samotného: aby jste si mohli učinit představu o obsahu nějakého zajímavého WWW serveru, musíte jej skutečně navštívit, a načítat jeho jednotlivé stránky. Lze to přirovnat ke způsobu práce s knihou - chcete-li si zalistovat jejím obsahem, musíte mít knihu celou.

Alternativní možností je připustit osamostatnění a oddělení "navigačních informací" (obsahu, rejstříku, přehledu, systému menu apod.) od vlastního informačního obsahu (textu knihy, informačního obsahu WWW serveru apod.), a jejich přenesení přímo k uživateli, na jeho explicitní vyžádání. Uživatelé pak budou mít mnohem lepší a pohodlnější přehled o struktuře a obsahu toho, co je jim kde nabízeno. Pokud se navíc dostatečně ujednotí forma takovýchto osamostatnělých "navigačních informací", výrazně to pomůže vnést určitý řád a jednotnost do dosavadního chaosu, v jakém jsou nabízeny často nesmírně kvalitní a hodnotné informace.

Právě popsanou motivaci umožňuje naplnit koncepce "definičních souborů", kterou poprvé zavedla firma Pointcast, a kterou následně rozpracovala firma Microsoft - jde o soubory, psané v jazyku CDF (Channel Definition Format), které definují nabídkovou strukturu konkrétního kanálu (kterým může být část obsahu určitého WWW serveru, nebo třeba i celý jeho obsah).

Již pouhá existence osamostatnělých "definičních souborů" právě naznačeného typu postačuje pro tvorbu jedné z možných variant kanálů - poskytovatel konkrétního informačního obsahu (provozovatel kanálu) připraví příslušné informace, ponechá si je u sebe (na svém serveru), ale popíše jejich obsah a strukturu, tj. připraví k nim "definiční soubor", a ten rozešle či pravidelně rozesílá svým odběratelům (zákazníkům, uživatelům). Ti si pak podle příslušného definičního souboru vybírají z obsahu kanálu, a nechávají si přenést k sobě jen to, co je skutečně zajímá.