Grafický terminálový přístup
Důvod, proč klasické vzdálené přihlašování není schopné nabídnout uživatelům práci v grafickém rozhraní, a tudíž ani s tím spojený komfort, jsme si již naznačili: problém je v neúnosně velkém objemu grafických dat, které by bylo nutné přenášet. To není ani při dnešních kapacitách přenosových sítí únosné, a navíc to není ani nutné - existuje totiž vhodnější řešení. Ve světě MS Windows s ním jako první přišla firma Citrix (v rámci svého systému WinFrame, dnes MetaFrame), a posléze jej (byť nepříliš ochotně a rychle) koncepčně převzala i firma Microsoft a zabudovala do svého MS Terminal Serveru (dříve MS Hydra). Ve světě Unixu přitom analogické řešení existovalo dokonce ještě dříve, v podobě systému X Window
Podstata celého řešení vychází z následujícího pozorování: grafická data, která by bylo třeba přenášet mezi počítačem (na kterém aplikace běží) a uživatelem, který s aplikací pracuje, generuje část operačního systému kterou můžeme označit pracovně jako "grafický subsystém". Tento subsystém dostává od aplikace relativně "malé" příkazy typu "vykresli takový a takový objekt tam a tam", případně "posuň objekt XY .." atd. Proč tedy nepřenést tento grafický subsystém přímo k uživateli, tak aby velké objemy grafických dat, typické pro práci v grafickém uživatelském rozhraní (GUI) generoval místně a tyto se nemusely nikam přenášet? Místo toho se budou mezi počítačem s běžící aplikací a pracovištěm uživatele přenášet jen již zmiňované příkazy typu "vykresli …, posuň …." atd., které při vhodné volbě svého formátu a sémantiky nemusí představovat významnější zátěž pro přenosovou síť. V případě systému WinFrame to znamenalo "vyříznout" z Windows NT serveru příslušný grafický subsystém, ten přenést k uživateli a stanovit pravidla komunikace takto "ořezaných" Windows NT s pracovištěm uživatele (konkrétně jde o protokol ICA (Independent Computing Architecture, který potřebnou komunikaci zajišťuje). Výsledkem je možnost provozovat "na dálku" aplikace s grafickým uživatelským rozhraním, například kancelářský balík MS Office, a to i na relativně pomalé lince (z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že lze vystačit např. i s rychlostí 9,6 kbps, pro jednoho uživatele). Na straně uživatele přitom není zapotřebí příliš mnoho, stačí i relativně jednoduchý a nevýkonný počítač schopný provozovat malou aplikaci realizující klientskou část (zobrazovací subsystém). Tato aplikace přitom může mít i formu tzv. plug-in modulu do WWW browseru, kterému pak přidává příslušné schopnosti. Microsoft použil koncepčně stejné řešení ve svém MS Terminal Serveru.
V případě systému X Window je koncepce celého řešení opět stejná, ale jiná je terminologie: to, co se nachází u uživatele, je označováno jako server X Window, protože to poskytuje službu spočívající ve vykreslování grafických objektů přímo na uživatelově displeji. Klientem X Window je pak kód, který je instalován na vzdáleném stroji na kterém běží používaná aplikace a který zajišťuje zasílání potřebný pokynů svému serveru.
 |
Obrovskou výhodou právě popsaného řešení je skutečnost, že umožňuje provozovat na dálku jakékoli aplikace, které ani nemusí být specificky upraveny pro tento způsob svého využití (resp. tyto aplikace si ani nemusí uvědomovat, že jsou používány na dálku). To znamená, že tímto způsobem lze využít prakticky libovolnou aplikaci - jediné co musí splňovat je podpora víceuživatelského režimu (musí být nainstalována takovým způsobem, aby ji mohlo používat současně více uživatelů - kteří si mj. nebudou přepisovat svá pracovní data),