Volba operátora

Možným řešením, které umožňuje novým operátorům vstoupit na trh a začít poskytovat služby (a také třeba vydělat si na následné vybudování vlastních přístupových sítí), je budování dálkových přenosových sítí, s meziměstským a mezistátním dosahem. Pomocí těchto sítí pak noví operátoři mohou nabízet dálkové hovory, ale samozřejmě postrádají "přímý přístup" ke koncovým zákazníkům. K tomu potřebují propojit své přenosové sítě s přístupovými sítěmi stávajících operátorů, a teprve jejich prostřednictvím se "dostávají" až ke koncovým zákazníkům. Jak naznačuje obrázek, jde o jinou situaci než při dříve popisovaném propojení sítí dvou operátorů na základě propojovací dohody. Zde se totiž mohou oba "konce" hovoru nacházet v přístupové síti stejného operátora (nejspíše v síti Českého Telecomu), a pouze dálková část hovoru je vedena sítí alternativního operátora. Nejnázornější je představit si, že alternativní operátor je svou přenosovou sítí napojen přímo na ústředny operátora vlastnícího přístupovou síť (viz obrázek).

Z pohledu koncového uživatele, jehož telefon je prostřednictvím místní smyčky připojen k ústředně operátora vlastnícího přístupovou síť, je rozhodující zda si vůbec může vybrat služby alternativního operátora pro vedení dálkové části svého hovoru, nebo zda je odkázán výhradně na služby "svého" operátora (vlastnícího přístupovou síť) i pokud jde o dálkové hovory. Pokud si může svobodně vybrat, pak se jedná o tzv. volbu operátora (anglicky: carrier selection, podle terminologie našeho navrhovaného telekomunikačního zákona jde o "volbu provozovatele").