Jak se psal a schvaloval nový telekomunikační zákon
Potřeba změnit "pravidla hry" v sektoru telekomunikací se u nás objevila prakticky ihned po sametové revoluci v roku 1989. Vždyť v té době platný telekomunikační zákon pocházel z roku 1964 a byl době svého vzniku velmi poplatný. První nezbytné kroky, usilující hlavně o oddělení státní správy od výkonu telekomunikačních činností a o vytvoření podmínek k alespoň částečné privatizaci, se však vyřešily novelou (150/1992 Sb. ze 24. dubna 1992).
Po přijetí této novely následovalo poměrně dlouhé období, kdy se v oblasti telekomunikační legislativy nic dalšího nedělo - všichni zainteresovaní zřejmě měli plnou hlavu vstupu strategického partnera do SPT Telecom a možnosti vstupu alternativních operátorů do několika vymezených místních sítí (tato možnost posléze exemplárně zkrachovala, právě kvůli nedostatku jasně definovaného a nediskriminujícího regulačního rámce).
Když se stále nic nedělo, začala bít na poplach Skupina 98, což bylo sdružení 16 expertů a podnikatelů v oblasti telekomunikací, ustavené v prosinci 1996 (s hlavním cílem prosadit liberalizaci našich telekomunikací ve stejném termínu jako v EU, tedy k 1.1.1998). Skupina 98 vypracovala na jaře 1997 první verzi nového zákona, na což státní správa konečně zareagovala přijetím vlastního harmonogramu prací na vládní verzi nového zákona. Nakonec se pod taktovkou předsedy telekomunikační komise Poslanecké sněmovny A. Zimy podařilo obě větve spojit a vypracovat společný návrh, který poslanec Zima předložil do parlamentu jako svou poslaneckou iniciativu. Bohužel se mu ale již nepodařilo tento návrh také fakticky prosadit.
To se ale již psal rok 1998 a mezitím došlo k tzv. Sarajevskému atentátu,který zamíchal kartami na naší politické scéně. Objevila se "úřednická" vláda Josefa Tošovského, a v ní jako ministr dopravy a spojů působil přední odborník Petr Moss, jeden ze signatářů Skupiny 98. Také on cítil naléhavou potřebu nového zákona o telekomunikacích a inicioval práce na jeho novém návrhu (v návaznosti na předchozí neúspěšný návrh poslance Zimy). Návrh ministra Moose ještě stihl v létě 1998 projít legislativní radou vlády, ale mezitím již vstoupily do hry předčasné parlamentní volby a po nich i nová vláda.
Nová sociálnědemokratická vláda se k potřebě nového telekomunikačního zákona přihlásila a stanovila si jako termín konec roku 1999. Bohužel však začala pracovat na novém návrhu "na zelené louce" a příliš se nesnažila vést diskusi se zainteresovanou odbornou veřejností. Navíc zde byl i závažný časový faktor způsobený tím, že plánovaná a nezpochybněná liberalizace trhu nutně vyžadovala přijetí nového zákona, který by stanovil pravidla fungování celého trhu - stávající zákon z roku 1964 samozřejmě vůbec nepamatuje na jakoukoli konkurenci, na vzájemné vztahy mezi operátory, na jejich propojování, na pravidla cenotvorby, ani například na tzv. univerzální službu, kterou se rozumí základní telekomunikační služby, které musí být všude dostupné a které někdo musí garantovat (zatímco v monopolním prostředí měl za úkol jejich poskytování jediný existující operátor). Těžko si někdo mohl představit horší situaci, než ukončení monopolu a liberalizaci trhu bez nového zákona, a tím i bez pravidel pro fungování tohoto trhu.
Kromě toho bylo nutné usilovat o přijetí zákona s určitým předstihem, tak aby se nejrůznější podnikatelské subjekty mohly připravit na svůj vstup na trh (mj. i získat i potřebné licence s dostatečným předstihem). Obrovské investice, které telekomunikace vyžadují, nejsou záležitostí několika málo dní, ale vyžadují určitý čas. Navíc je nikdo nebude nasazovat, dokud nebude mít jistotu jak budou vypadat "pravidla hry" na příslušném trhu. Za minimální byl všeobecně označován jednoroční předstih mezi stanovením "pravidel hry" (vstupem nového telekomunikačního zákona v platnost) a faktickým otevřením trhu. Dnes již je ale jasné, že tento jednoroční předstih nebude dodržen.