Datovým paketům je 50 let

Snad každý text o historii Internetu začíná slovy: na počátku byl ARPANET ….. A možná se to už učí i děti ve škole, nebo brzy budou: že ARPANET byl jakousi zárodečnou sítí, na kterou se postupně napojovaly další a další sítě, až se té neuvěřitelné spleti vzájemně propojených sítí začalo říkat Internet. Jenže už méně se ví, proč vlastně vznikl onen zárodečný ARPANET, ze kterého se vyvinul dnešní Internet.

Pro odpověď se musíme vrátit na počátek října roku 1957, kdy celému světu zapípal nad hlavou, až odkudsi z oběžné dráhy kolem Země, sovětský Sputnik. V USA se tehdy velmi lekli, že je někdo předběhl, a pustili se do stíhání. Nevzešly z toho ale jen závody v dalším dobývání vesmíru. Američané totiž poměrně štědře otevřeli své peněženky i dalším oblastem vědeckého výzkumu, z čehož následně vznikl nejeden objev, či jen zajímavá myšlenka. Někdy přímo myšlenka revoluční, což se ale většinou ukázalo až za nějaký čas.

Nejinak tomu bylo i v tehdy velmi mladé oblasti přenosu dat, v rámci rodících se počítačových sítí. Ty vznikaly ve stínu tehdy již značně rozvinutých sítí telekomunikačních, hlavně sítě telefonní, a tak se jimi také notně inspirovaly. Vlastně je hodně napodobovaly: když potřebovaly někam přenést svá data, jakoby zavolaly druhé straně (navázaly s ní spojení), a pak po již navázaném spojení přenášely svá data hezky postupně, byte po bytu. Úplně jako kdyby mezi odesílajícím a přijímajícím počítačem vedla jakási přímá roura: z jedné strany se do ní postupně vkládala jednotlivá odesílaná data, a z druhé strany se již přenesená data zase vyjímala.

Jenže v rámci vědeckého výzkumu, konkrétně v organizaci RAND Corporation (což je zkratkou od Research ANd Development) již tehdy přemýšleli nad tím, zda je takovýto způsob přenosu optimální právě pro počítačové sítě. Hlavně takové, které by měly být poněkud robustnější a přežít i částečné výpadky. A dospěli k závěru, že místo inspirace telefonní sítí by bylo lepší inspirovat se tím, jak funguje klasická listovní pošta: když potřebujete něco přenést, jednoduše to vložíte do obálky, napíšete na ni adresu příjemce, a zásilku předáte poště k doručení. Převedeno do terminologie počítačových sítí to znamená dát dohromady určitý "kus" dat, přidat k nim hlavičku s adresou příjemce, a výsledný celek - kterému se posléze začalo říkat paket - předat přenosové síti k doručení.

S tím, že tato přenosová síť bude také napodobovat fungování klasické pošty, a nikoli fungování telefonní sítě: nebude navazovat spojení s příjemcem a čekat, zda a kdy zvedne telefon. Místo toho k němu rovnou začne dopravovat jednotlivé zásilky (poštovní obálky, zde: datové pakety). Každou samostatně a nezávisle na ostatních, a to takovou cestou, jaká je právě dostupná a nejvýhodnější. A pokud třeba nějaká část této cesty přestane najednou být průchozí, jednoduše ji obejde někudy jinudy a doručuje zásilky dál. Díky tomu může být podstatně robustnější: zatímco pro navázané spojení je přerušení jakékoli jeho části fatální, pro variantu "á la listovní pošta" to žádný problém nepředstavuje.

Dnes takto - na principu přepojování paketů, "á la listovní pošta" - fungují snad úplně všechny počítačové sítě, včetně Internetu, a přijde nám to jako úplná samozřejmost. Jenže ve své době to byla hodně revoluční myšlenka. Za jejího autora je považován jeden z pracovníků RAND Corporation, jistý Paul Baran (ano, jeho příjmení slovansky, pochází z Polska). Právě v srpnu roku 1964, tedy přesně před padesáti lety, tuto myšlenku popsal v publikaci s názvem On Distributed Communications. Sám ale přenášeným blokům dat ještě říkal "zprávy" (anglicky: messages). S novým termínem "paket" (anglicky: packet), a následně tedy i s přepojováním paketů (packet switching), přišel o něco později až Brit jménem Donald Davies.

Nicméně, a to je právě to podstatné: tak revoluční myšlenku, jakou ve své době bylo přepojování paketů, bylo nutné někde otestovat. Úkolu se ujala grantová agentura ARPA (Advanced Research Projects Agency), skrze kterou resort obrany v USA financoval svůj výzkum. Tato agentura zafinancovala vznik celé samostatné a dostatečně velké sítě, postavené již na principu přepojování paketů, která by celou myšlenku s pakety v praxi ověřila. Na její počest (když už na ni dávala peníze, že) byla tato testovací síť po ní i pojmenována, jako Advanced Research Projects Agency NETwork. Zkratkou ARPANET.

No a dále už to vlastně znáte: na počátku byl ARPANET ….