Nepříjemná pachuť v ústech

Minulý týden se na naší zákonodárné scéně odehrálo něco nebývalého: internetová veřejnost si dokázala vymoci stažení přílepku, který hrozil zavedením faktické cenzury Internetu. Připomeňme si, že se jednalo o zákon řešící problematiku hazardu, a že zákonodárci se v něm rozhodli razantně zakročit proti zahraničnímu hazardu. Jako kdyby chtěli přikázat České poště, že nesmí doručit do tuzemska žádnou zásilku, která by mohla mít cokoli společného s loteriemi či jinými hrami zahraničních provozovatelů. Třeba dopis, který by svým obsahem takovou hru nějak podporoval, nabízel v ní účast, či ji dokonce zprostředkovával.

Jenže to neměla být Česká pošta a blokování se nemělo týkat listovních zásilek. Blokována měla být data, přitékající Internetem do České republiky, a povinnost blokování měli mít "internetoví pošťáci", přesněji poskytovatelé připojení, alias provideři, či též ISP. Měli to být právě oni, kdo pod vysokou pokutou - až 10 milionů Kč - měl odpovídat za to, že v oněch datech k nám neproklouzne ani jediný bit, vstřícný k zahraničnímu hazardu.

Co na tom, že něco takového by nutně bylo cenzurou. Navíc nerealizovatelnou, třeba již kvůli možnosti zašifrovat přenášená data tak, aby se po cestě nikdo nedostal k jejich skutečnému obsahu.

Co na tom, že by to prolamovalo jeden z nejzákladnějších principů, díky kterému ani Česká pošta neodpovídá za obsah přenášených zásilek. Konkrétně princip, že třetí strana nenese odpovědnost za činy, nad kterými sama přímou kontrolu (jako pošta nad tím, co napíšete do dopisu, než jej vložíte do obálky a vhodíte do poštovní schránky). Nemluvě již o nějakém listovním (či "přepravním" tajemství) a podobným věcem.

Podstatné je, že proti návrhu se vzedmula tak silná reakce internetové veřejnosti - a to nejen v médiích, ale určitě i v osobních vzkazech a apelacích na poslance - že i sami předkladatelé posléze seznali, že navrhli pořádnou hloupost. A ve třetím čtení to kupodivu dokázali zaonačit tak, že inkriminované pasáže zase vyjmuli.

Mohlo by se tedy zdát, že alespoň pro Internet vše dopadlo dobře. Nebýt ovšem několika věcí, po kterých zůstává v ústech nepříjemná pachuť.

Tak například již samotné zařazení celého nesmyslného nařízení do zákona, ke kterému došlo jaksi mimo "obvyklé legislativní postupy". Jednalo se totiž o pozměňovací návrh, vznesený samotnými poslanci na jednání Rozpočtového výboru, mezi prvním a druhým čtením. Takže tento návrh neprošel ani meziresortním připomínkovým řízením, ani Legislativní radou vlády či dalšími instancemi, které mají šanci vychytat případné mouchy, chyby, či přímo vyslovené nesmysly.

Jak tento případ názorně ukázal, právě pozměňovací návrhy, předkládané až na půdě parlamentu, umožňují tyto mechanismy snadno obejít. A pak už stačí jen jeden "dobře mířený" pozměňovací návrh, aby narušil původní konstrukci nějakého dlouho a pečlivě připravovaného legislativního opatření, nebo jej "úplně zboural". Případně jej "postavil na hlavu" a zcela obrátil jeho smysl.

Nebo šlo v tomto případě o něco úplně jiného? Měla být vsuvka, ukládající povinnost blokování určitého obsahu na Internetu, jakýmsi legislativním trojským koněm, který měl zabránit přijetí celého návrhu regulujícího hazard? Měl se záměrně vložený "nehlasovatelný nesmysl", vzhledem k pravidlům třetího čtení (už zakazujícím další změny, kromě opravy gramatických chyb apod.), stát důvodem proč neměla projít celá navrhovaná právní úprava regulující hazard?