Exekutoři rozjíždí eGovernment
Zatímco počty dokumentů, konvertovaných z elektronické do listinné podoby, rostou jen relativně pomalu, počty opačných konverzí (realizované z moci úřední) doslova explodují. Zřejmě díky exekutorům, kterým přechod na elektronickou formu usnadňuje jejich čím dál tím rozsáhlejší agendu. Jak vypadá správně zkonvertovaný dokument, a jak by naopak neměl vypadat?
Ještě před letošními velikonočními svátky se na Internetu objevilo hned několik zajímavých statistik. Tak například CzechPointy oslavily vydání jubilejního třímilióntého výpisu. Také Český statistický úřad se činil, když zveřejnil hned pět sad svých aktualizovaných dat z oblasti ICT (mj. o infrastruktuře el. komunikací či o rozšíření IT v domácnostech a mezi jedinci). V neposlední řadě naše masovější média informovala o tom, že v ČR prý máme desáté nejrychlejší internetové připojení na světě. Ale to už byla jen recyklace poněkud starší zprávy, původně z ledna tohoto roku.
Počty konverzí explodují
Snad nejzajímavější údaj ale zůstal poněkud ukryt a nepovšimnut v rámci statistik CzechPointů. Jde o to, co vidíte na následujícím obrázku:Konkrétně jde o počet provedených konverzí mezi elektronickou a listinnou formou. Graf ukazuje počty nově provedených konverzí za příslušný měsíc, a nikoli tedy celkový počet již provedených konverzí od začátku (od platnosti zákona č. 300/2008 Sb., podle kterého se tyto konverze dělají).
Sumární čísla vidíte nad grafem: ke konci března bylo provedeno celkově na 44 537 konverzi z elektronické do listinné podoby a 913 914 konverzí v opačném směru, z listinné do elektronické podoby. Což je cca 20x více.
Pokud bychom ale vzali jen přírůstky (tj. pouze počty konverzí za měsíc březen), pak by poměr mezi oběma směry konverze byl již skoro 52:1, ve prospěch konverzi z listinné do elektronické formy.
Zdůrazněme si, že výše uvedený graf se netýká konverzí, se kterými chodí občané na CzechPointy. To jsou konverze tzv. na žádost. Zde se jedná o konverze tzv. z moci úřední, které si zajišťují samy orgány veřejné moci, a které mají i poněkud odlišná pravidla.
Konverze na žádost je určena nejširší veřejnosti, a je také zpoplatněna (částkou 30 Kč za 1 stranu A4). Naproti tomu konverzi z moci úřední si dělají orgány veřejné moci „samy pro sebe“, přesněji „pro výkon své působnosti“.
Dalším zajímavým rozdílem je to, že při konverzi z moci úřední nemusí být na elektronickém dokumentu elektronický podpis, a přesto je možné ho konvertovat do listinné podoby. To u konverze na žádost elektronický podpis na elektronickém dokumentu být musí.
Statistiky CzechPointů umožňují srovnat i četnost obou druhů konverzí. Vezmeme-li to v celkovém součtu (za všechny měsíce i za oba směry konverzí), pak konverzí na žádost bylo ke konci března provedeno 32 904. Konverzí z moci úřední pak 958 451. Tedy téměř 30x tolik!
Kdo tolik konvertuje z moci úřední?
Z výše uvedených čísel jednoznačně vyplývá, že řádovou disproporci mezi počtem konverzí z moci úřední a na žádost mají na svědomí konverze dokumentů z listinné do elektronické podoby. Jinými slovy: to, že samy orgány veřejné moci stále více přechází na elektronické dokumenty, v rámci výkonu své působnosti.
To by mělo být velmi pozitivní zprávou, která naznačuje že snaha o přechod na „elektronickou formu papírování“, o kterou usiluje celý eGovernmentu, se začíná dařit.
Jinou otázkou je to, které agendy a které orgány veřejné moci se na tomto markantním růstu podílejí nejvíce. A tady už to tak optimistické není (alespoň z mého pohledu). Podle neoficiálních informací z dobře informovaných zdrojů stojí za uvedeným nárůstem konverzí především exekutoři a jimi konvertované dokumenty.
Je to logické: právě exekutoři produkují poměrně významné objemy dokumentů, dosud převážně v listinné podobě. Jejich agenda přitom (bohužel) stále narůstá, a tak určitě mají sami velký zájem na jejím co největším zrychlení a usnadnění, skrze převod do elektronické formy a následně zpracování již v elektronické formě. Nejspíše na to mají i potřebné zdroje a schopnosti. Navíc ostatní orgány veřejné moci (jako třeba soudy) jsou povinny od nich přijímat jejich dokumenty v elektronické podobě (a to nejen skrze datové schránky, ale i jinak). Takže proč by exekutoři nevyužili možnosti, která se jim nabízí?
Na druhou stranu to pro celkový image české eGovernmentu asi není úplně nejlepší zpráva: že se jeho výhod a přínosů nejvíce využívá právě v oblasti exekucí. To na nějaké chlubení se (pardon: pro PR) asi moc šikovné nebude.
Jak vypadá konvertovaný dokument?
V zájmu osvěty se nyní podívejme na to, jak vypadají takové výstupy konverze z moci úřední. Nejprve jak vypadat mají, a pak i jak vypadat nemají. A aby to bylo stylové, ukažme si to právě na exekutorských dokumentech, veřejně dostupných na Internetu.
První příklad, který (alespoň podle mého názoru) splňuje požadavky zákona, pokud jde o provedení konverze, ukazuje následující obrázek. Vidíte na něm dokument vytvořený a konvertovaný soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, PhD.:
Povšimněte si, že je řádně opatřen (platným) elektronickým podpisem, tak jak zákon (č. 300/2008 Sb.) požaduje. Stejně tak je tento výstup z konverze opatřen i platným časovým razítkem.
Dalším důležitým prvkem konvertovaného dokumentu je jeho ověřovací doložka. Tu vidíte na následujícím obrázku.
Pokud jste čekali, že u elektronického dokumentu (výstupu z konverze z listinné do elektronické podoby) bude i ověřovací doložka mít elektronickou podobu, ať již v podobě samostatného souboru či nějakých metadat (aby se i s doložkou dalo pracovat v elektronické podobě), pak vidíte že tomu tak není: jde vlastně o čtvrtý list, jakoby přidaný k původně konvertovanému dokumentu velikosti 3 listů.
Mimochodem, jedním ze zajímavých (a dosud zřejmě nevyřešených) aspektů kolem konverzí je rozdíl mezi listem a stránkou. Když budete konvertovat dokument na jednom listu A4, který je potištěn z obou stran, co bude napsáno na ověřovací doložce? Že byl konvertován 1 list (za 1x 30 Kč, kdyby šlo o konverzi na žádost), nebo 2 listy (správně: 2 stránky, za 2x 30 Kč)?
Povšimněme si také dalšího aspektu: konverze byla provedena „prostřednictvím elektronické aplikace systému kontaktních míst veřejné správy přístupné způsobem umožňujícím dálkový přístup“, což by mělo být označení pro aplikaci CzechPoint @ Office. A ta zajistí i uložení ověřovací doložky do centrální evidence, kterou systém CzechPoint vede. A tak si můžeme existenci této ověřovací doložky zkontrolovat, viz následující dva obrázky.
Co už ale nezkontrolujeme, ani z této evidence ověřovacích doložek, je třeba přesný čas vzniku konvertovaného dokumentu (na který zní časové razítko), nebo sériové číslo a další údaje o certifikátu, kterým byl výstup konverze podepsán. Což jsou dosti důležité údaje.
Jak nemá vypadat konvertovaný dokument?
Ukažme si nyní ještě jiný dokument, který lze najít na Internetu a který se také tváří jako výstup z konverze z listinné do elektronické podoby.
Pokud se na toto PDFko podíváte, hned vidíte, že neobsahuje dvě zcela základní náležitosti, požadované zákonem pro výstup z autorizované konverze: časové razítko a elektronický podpis toho, kdo konverzi provedl. Jde vlastně o „běžné“ PDFko, které si kdokoli mohl vyrobit, jak jen chtěl.
Z tohoto samotného dokumentu tudíž nelze poznat, zda jde skutečně o výstup z konverze (která ale nemá zákonem požadované náležitosti), nebo zda jde o úplně jiné PDFko, vzniklé nějakým okopírováním původního výstupu z konverze (který třeba byl opatřen všemi náležitostmi).
Určitým vodítkem může být alespoň rozdíl v datech: zatímco ověřovací doložka je datována k 5.3.2010, samotné PDFko o sobě říká, že vzniklo 18.3.2010. Což by naznačovalo variantu s okopírováním.
Nicméně i tak je to vhodný důkaz toho, jak moc důležitý je na skutečném výstupu z konverze platný elektronický podpis a časové razítko. Bez nich by si každý mohl velmi jednoduše vyrábět takové autorizovaně konvertované dokumenty, jaké by jen chtěl. Stačilo by připojit na jejich konec nějakou (odněkud okopírovanou) ověřovací doložku.
Aby to bylo názornější, dovolil jsem si takovou ukázku připravit sám: k prvním třem stránkám tohoto článku jsem přidal kopii doložky z právě popisovaného (nepodepsaného) PDF dokumentu. „Právní status“ je pak úplně stejný jako u výše uvedeného originálu (obojí je „nepodepsaný cár elektronického papíru“), ale zde je snad lépe patrné, že se na obsah nelze spoléhat.
Hlavní pojistkou proti takovýmto manipulacím je samozřejmě elektronický podpis a časové razítko. Dalším ochranným prvkem pak je ověřovací doložka. I ta je ale na zde popisovaném dokumentu poněkud „nestandardní“.
A to zejména v tom, že nepočítá s uložením konverzní doložky do centrálního úložiště ověřovacích doložek, které je dostupné on-line, ale ve vlastním úložišti (rejstříku konverzí, vedeném Exekutorským úřadem PRAHA 8).
To je další dosud „nevyjasněný“ bod v oblasti konverzí: původní představa autorů zákona zřejmě byla taková, že všechny ověřovací doložky budou evidovány na jediném centrálním místě, které udržuje centrála CzechPointů (viz první příklad). Jenže v zákoně to takto není napsáno: není tam explicitně řečeno, že by mělo jít o jedinou centrální evidenci (ani že by měla být dostupná online). A tak si požadavek na evidenci ověřovacích doložek asi lze vykládat i tak, že každý orgán veřejné moci si může vést svou vlastní evidenci.
Na druhou stranu: o to důležitější je pak to, aby výstup z konverze měl v pořádku všechny ostatní náležitosti, zejména elektronický podpis a časové razítko.