Jaké jsou názory na broadband?

Počátkem tohoto týdne proběhl v Praze další ročník "odborné konference o elektronickém businesu a telekomunikacích", s názvem Fórum eTime. Témat, o kterých se zde mluvilo, byla celá řada - a nechyběla mezi nimi ani problematika širokopásmového připojení, alias broadbandu. Co konkrétně zde o broadbandu zaznělo?

Jaká je definice broadbandu?

V první den konání konference byl broadbandu věnován samostatný diskusní blok se slibným názvem "Širokopásmový Internet jako akcelerátor e-businessu". Padla na něm otázka na to, co vlastně se rozumí broadbandem, alias "širokým pásmem" - kde vlastně začíná? Odpovědi se sešly dvě, první od zástupce Českého Telecomu Pavla Jirouška (viceprezidenta pro služby velkoprodeje). Pro něj tvoří hranici to, co může nabídnout přepínaná (switched) telefonní síť. Zde dosahuje nejvyšší rychlosti ISDN při spojení obou B kanálů po 64 kbps, tj. 128 kbps. "Broadbandem" by pak mělo být to, co je rychlejší než 128 kbps.

Jako druhý odpověděl pan Michal Hátle, ředitel společnosti T-systems Pragonet. Podle jeho definice je "broadbandem" taková přípojka, která svou rychlostí neomezuje uživatele v tom, co chce dělat. To je jistě smysluplné, ale bohužel závislé na specifických potřebách konkrétních uživatelů - a tudíž zřejmě i "plovoucí", protože rychlostní nároky uživatelů budou nejspíše s časem stoupat.

Kupodivu se nikdo příliš nepozastavoval nad nelogičností toho, že pojem "broadband" alias "široké pásmo" je o "spotřebě materiálu" (o velikosti použitého přenosového pásma), a nikoli o efektu, který to přináší uživateli. O tom vypovídá naopak rychlost, s jakou je možné efektivně přenášet data. Správně by se tedy mělo mluvit spíše o vysokorychlostních službách, vysokorychlostním připojení atd., a ne o širokopásmových službách, resp. broadbandu. Ostatně, odpověď ve stylu "broadband je to, co je rychlejší než 128 kbps" je toho dokladem. Obávám se ale, že "broadband" už je natolik zažitým termínem, že jej budeme používat i nadále - a že tak rozšíříme počet případů, kdy se v počítačové branži říká "A", ale myslí se tím "B" (jako třeba u pamětí RAM vs. RWM).

Úplně jasno ohledně definice broadbandu však nemají ani v zahraničí. Například americký FCC (Federal Communications Commission, který funguje jako telekomunikační regulátor v USA) staví hranici na 200 kbps. Ještě výše pak vztyčila laťku Mezinárodní telekomunikační unie (ITU, International Telecommunication Union), která se vyslovila tak že broadbandem je to, co je rychlejší než ISDN přípojka PRI (Primary Rate). To ovšem naráží na malý problém s tím, že celková rychlost této přípojky je odlišná v Evropě a v zámoří (v Evropě se realizuje na spojích E1 o cca 2 Mbps, zatímco v USA a v Japonsku na spojích T1 o 1,544 Mbps).

Podobného názoru je třeba britské ministerstvo průmyslu a obchodu (Department for Trade & Industry, DTI), které pamatuje i na rostoucí potřeby: "dnešní broadband je od 2 Mbps výše, broadband budoucí generace bude začínat na 10 megabitech". Na druhou stranu britský regulátor Oftel definuje broadband jako "to, co využívá vyšší pásmo, poskytuje trvalé připojení a nabízí rychlost vyšší než 128 kbps". Velmi nedávno, v březnu t.r., však právě ve Velké Británii poněkud kuriózně změnili oficiální definici broadbandu takto:

Na existencí různých definici broadbandu ve světě poukázal i další dotaz položený panelu, který pokračoval otázkou na přítomného šéfa ČTÚ Davida Stádníka: máme v ČR nějakou oficiální definici broadbandu? Odpověď byla negativní.

Další otázky směrované panelu se týkaly toho, proč se u nás širokopásmové služby (správně: vysokorychlostní služby) dosud nerozvinuly tak jako v jiných zemích, kde jsou překážky. Odpovědi se zákonitě točily kolem ceny, potřeby investovat do infrastruktury, ekonomické návratnosti atd. Zajímavý byl další argument, o tom že lidé zatím netuší co by jim broadband mohl přinést.

Za zmínku možná stojí i tvrzení pana Jirouška z Telecomu, o tom že broadband byl v ČR i před ADSL, zejména díky bezdrátovým technologiím.

ADSL? Ne, rovnou optiku!

Poměrně radikální názor na dostupnost širokopásmového připojení měl známý český podnikatel Roman Staněk (zakladatel firmy NetBeans, nyní ředitel firmy Systinet). Podle něj je broadband jedním z největších motorů inovace, a jeho dostupnost řadí hned na druhé místo mezi faktory, které by mohly pomoci naši republice ke konkurenceschopnosti v globálním měřítku (hned za novou roli vysokých škol, a před použití open source a lokálního SW, a e-government jako řešení snižující náklady na stát).

Nicméně "broadband" pro pana Staňka již není žádné ADSL (ani žádné kabelové sítě) - ale pouze optika. Zřejmě se již dívá na svět z pohledu svého nového působiště, za oceánem.

Tento jeho názor se v pozdějších diskusích opakovaně přetřásal, a většina reakcí se nesla v duchu toho, že ekonomická realita v ČR si vynucuje "širokopásmová řešení" právě na bázi ADSL a kabelů, využívajících existující infrastrukturu. Budování zcela nové infrastruktury, již plně na optické bázi, je zřejmě hudba vzdálenější budoucnosti.

Přemysl Klíma místo Oftelu

V programu konference eTime došlo k několika změnám. Jedna z nich se týkala i plánovaného vystoupení Jima Nibbleta, představitele britského regulátora Oftel. Bohužel nemohl přijet, a tak organizátoři místo něj zařadili příspěvek bývalého generálního ředitele Českého Telecomu Přemysla Klímy.

Vystoupení pana Klímy bylo obecnějším pohledem na sektor telekomunikací. Na adresu broadbandu řekl například to, že v současné době je ve vyspělých zemích světa připojeno širokopásmově cca 10% uživatelů, a že podle optimistických odhadů by tento počet mohlo časem stoupnout až na 30 až 40 procent. Hlavní je ale podle pana Klímy to, že tržby operátorů za broadbandové linky jsou dnes asi 2x vyšší než tržby za "narrowband", a tak má ekonomický smysl se rozvojem broadbandu zabývat.

Procentuelní zastoupení technologických řešení broadbandu je podle pana Klímy následující:

• Asi 50 % (celosvětově) mají technologie xDSL
• Cca 40% mají kabelové sítě a technologie (nejvíce v USA, Nizozemí či např. Portugalsku)
• O zbývajících 10% se dělí všechny ostatní technologie, včetně satelitních, bezdrátů, pronajatých okruhů atd.

Klíč k dalšímu rozvoji broadbandu vidí pan Klíma v dostupnosti služeb. Zatím jde téměř výlučně o rychlý přístup k Internetu. Spojení telekomunikací a zábavy, které by se mohlo stát vydatným zdrojem dalších atraktivních služeb, se prý zatím nekonalo. Tím, kdo by se o rozvoj služeb měl starat nejvíce, jsou podle pana Klímy zejména alternativní operátoři:

Na závěr si neodpustím citaci jednoho z výroků pana Klímy, který padl v závěrečné diskusi a týkal se dostupnosti a poptávky po ADSL:

To asi nebyl nejlepší příklad. Možná jde o lákavou představu pro poskytovatele, kteří se snaží na svých službách co nejvíce vydělat. Za koncové uživatele bych to viděl jinak - že bude "vyhráno" tehdy, až cena klesne natolik, že ADSL bude finančně (i "realizačně") dostupné pro nejširší vrstvy obyvatelstva. Rozhodně ale ne tak, aby museli řešit dilema "buď dovolená, nebo ADSL".