UMTS v ČR: dostanou licence stávající operátoři?

Historie mobilních sítí není nijak dlouhá, ale přesto se tyto sítě již rozdělují do generací: první generace byla charakteristická svým analogovým způsobem fungování a relativně nejméně efektivním využitím vzácného a neobnovitelného zdroje, kterým jsou rádiové frekvence. U nás byla tato první generace reprezentována sítí NMT. Druhá generace již funguje digitálně a v našich zeměpisných šířkách (stejně jako ve zbytku Evropy) je zastoupena dominující technologií GSM (Global System Mobile). Není to ostatně až tak dávno (na sklonku loňského roku), kdy se u nás přidělovala třetí licence pro mobilní síť druhé generace (získal ji Český Mobil a používá ji k provozování své sítě Oskar).

Neúprosný technologický pokrok (a také direktivy EU) nás ale zavazují již dnes myslet na další generaci mobilních sítí, která nabídne podstatně lepší služby než dnes, ale bude k tomu také potřebovat nové frekvence, přesněji frekvenční pásma, přidělovaná na základě licencí. Direktiva 128/1999/EC dokonce požaduje, aby systém přidělování nových licencí byl vytvořen do 1.1.2000, a samotné sítě 3. generace (v Evropě obvykle označované jako UMTS, Universal Mobile Telecommunications System) byly zavedeny do 1.1.2002. Je proto na místě, že i v ČR se začínají naše kompetentní orgány starat o otázku licencí na mobilní sítě 3. generace.

MDS se radí s veřejností

Na sklonku loňského roku se Ministerstvo dopravy a spojů, kterému problematika mobilních sítí přísluší, odhodlalo ke kroku, který u nás v oblasti telekomunikací není příliš obvyklý. Zeptalo se totiž odborné veřejnosti na její názor. Konkrétně 13.12.1999 vydalo (na svých WWW stránkách zveřejnilo, viz zde) dokument, ve nastínilo základní otevřené otázky a vyzvalo odbornou veřejnost k vyjádření. V určeném termínu se sešlo celkem 13 reakcí. Ministerstvo tyto odpovědi vyhodnotilo a zformulovalo také své vlastní stanovisko, vcelku korespondující se stanovisky odborné veřejnosti. Před několika dny pak bylo toto vyhodnocení a stanovisko MDS ČR zveřejněno, a bude předloženo vládě jako podklad pro rozhodování o dalším postupu. Nejde tedy ještě o žádné definitivní rozhodnutí, ale pouze o doporučení odborného ministerstva vládě, která teprve rozhodne.

Komu?

Z nastolených otázek byla určitě nejzávažnější ta, která se ptala komu a za jakou cenu přidělit nové licence na mobilní sítě 3. generace. Z celkového počtu 13 respondentů se 7 vyslovilo pro přidělení novým licencí stávajícím třem mobilním operátorům. Tři respondenti se vyslovili pro přidělování nových licencí na základě veřejné soutěže nebo aukce, s tím že usilovat o jejich získání by mohly všechny subjekty, včetně stávajících operátorů GSM (pro vyloučení stávajících operátorů se vyslovili 2 respondenti).

Samotné ministerstvo se pak rozhodlo pro přidělení licencí stávajícím operátorům, tedy shodně s názorem většiny respondentů. To tedy v praxi znamená, že na náš mobilní trh nebude připuštěn žádný další subjekt, neboli žádná další konkurence. Stanovisko ministerstva však není v tomto ohledu tak striktní, protože v delším časovém horizontu připouští možnost udělit další licence (v případě že bude uvolněn dostatek frekvencí a že si to vyžádá trh), s tím že tyto licence by již byly udělovány na základě veřejné soutěže a nikoli na základ aukce.

Aukce, nebo soutěž krásy?

Pro výběr subjektu, který by měl získat licenci, připadají v úvahu zejména dvě hlavní varianty, přičemž jednou je tzv. "soutěž krásy", neboli veřejná soutěž hodnocená podle celé řady kritérií. Druhou možností je aukce, neboli soutěž zaměřená na jediné kritérium: cenu. Obě varianty samozřejmě mají svá pro a proti: aukce sice maximalizuje okamžitý výnos přidělovatele licencí (tedy: státu), ale na druhé straně tyto peníze se musí někde vzít, a nakonec je nezaplatí nikdo jiný než uživatelé ve vyšších cenách mobilních služeb. "Soutěž krásy" neodčerpá tolik finančních prostředků od operátorů (a tudíž ani tolik nenaplní státní kasu), ale na druhou stranu tím umožní rozsáhlejší investice do budování nových sítí a ve svém důsledku i nižší ceny služeb. Nevýhodou je větší problematičnost hodnocení "soutěže krásy", díky existenci různých kritérií bez vzájemné souměřitelnosti (což také dává prostor pro různé lobbystické tlaky).

Výzva, kterou MDS koncem loňského roku vydalo, se na tuto důležitou otázku také ptala. Ve vyhodnocení však nejsou přesné závěry, pouze konstatování že "většina odpovědí na tuto otázku zdůrazňuje výhody výběrového řízení ("soutěže krásy") před aukcí". Samotné ministerstvo se vyjadřuje jednoznačně pro "soutěž krásy", alias výběrové řízení. Ovšem vzhledem k předchozímu rozhodnutí (udělit licence stávajícím operátorům) se případná "soutěž krásy" týká až eventuelního budoucího rozšíření počtu operátorů, a dále málo pravděpodobného případu, že by některý ze stávajících operátorů neměl zájem či nebyl schopen licenci převzít. Podle stanoviska MDS ČR všichni stávající operátoři již projevili zájem, což není nijak překvapivé. Jediné možné překvapení by zřejmě mohlo souviset s cenou - pokud by byla pro některého stávajícího operátora příliš vysoká, došlo by k vypsání veřejné soutěže.

Za kolik?

Na veledůležitou otázku ceny, spíše však postupu jejího stanovení, se ptal i původní dokument MDS ČR vyzývající k diskusi. Ve vyhodnocení opět chybí přesné údaje o stanoviscích, a pouze se zde konstatuje že

Ve většině odpovědí se objevuje názor, že cena za licence má pokrývat administrativní náklady spojené s přidělením licence

To koresponduje s článkem 11 směrnice ES o licencování 97/13/EC, který ale nezohledňuje lukrativnost podnikání v mobilních telekomunikacích. Stanovisko MDS je proto následující:

MDS považuje za optimální stanovit ceny za licence na poskytování služeb UMTS a budování příslušní infrastruktury na úrovní administrativních nákladů spojených s vydáním licence zvýšené o finanční částku, kterou stanoví vláda ČR.

Pokud vláda na toto stanovisko přistoupí, bude jistě zajímavé sledovat, jak sladí svou naléhavou potřebu zalátat děravou státní kasu s deklarovanou snahou podporovat rozvoj telekomunikací včetně mobilních sítí a informačních technologií - peníze, které takto "odsaje" z oblasti mobilních telekomunikací (a "nalije" kdoví kam), zde budou chybět pro další rozvoj tohoto oboru, a nakonec je stejně zaplatí koncoví uživatelé buď ve vyšších cenách poskytovaných služeb, nebo dokonce v absenci určitých služeb a v důsledcích, které to přinese nejrůznějším oborům lidské činnosti.

Z dalších otázek, ke kterým ministerstvo dopravy a spojů také vyjádřilo své stanovisko, určitě stojí za zmínku to, že se nepočítá s udělováním regionálních licencí, a především pak že se počítá s co nejmenší mírou regulace - takže ceny za služby sítí třetí generace by neměly být stanoveny ani regulovány, a stejně tak by neměl být jakkoli administrativně předepisován roaming.

Ještě není nic rozhodnuto

Připomeňme si na závěr, že celá problematika mobilních sítí třetí generace (resp. sítí UMTS) je ve stádiu doporučení věcně příslušného ministerstva, adresovaného vládě, a nikoli již ve stádiu definitivního rozhodnutí. To bude muset přijmout až vláda, takže vše se ještě může i podstatným způsobem změnit. Nástup sítí třetí generace to zcela určitě nezastaví, pouze jej to může urychlit nebo naopak zpomalit. V každém případě ale není rozumné očekávat, že mobilní sítě třetí generace okamžitě nahradí sítě druhé generace. V původním "poptávkovém" dokumentu MDS ČR se uvádí:

Z prognóz vývoje telekomunikačního trhu v EU uvedených v Reportech UMTS Fóra mj. vyplývá, že ještě v roce 2005 budou 90 % provozu hlasových služeb a datových služeb do 64 kbit/s v mobilních sítích zajišťovat existující systémy druhé generace.