Poskytování aplikačních služeb (část 2.)
Provozování WWW aplikací má ze všech tří postupně konvergujících trendů asi nejblíže k výslednému cíli, neboli k poskytování aplikačních služeb, který si nyní již můžeme snáze přiblížit.
Po technické stránce se provozování aplikačních služeb liší od provozování WWW aplikací zejména konkrétním mechanismem, jakým uživatel "komunikuje" s aplikací běžící u poskytovatele. Zatímco v případě WWW aplikací je tato komunikace zprostředkovávána samotnými WWW stránkami (a celková práce uživatele pak má typický charakter "brouzdání"), v případě poskytování aplikačních služeb jsou používány obecnější metody na principu vzdáleného přístupu. Lze si představit, že jde o modernější analogii dřívějšího vzdáleného přihlašování (tzv. remote login-u), modernější zejména v tom že umožňuje práci v grafickém režimu. Jde nejčastěji o technologii WinFrame pocházející od firmy Citrix (a převzaté i Microsoftem do jeho Terminal Serveru).
 |
Obecnější charakter "komunikace" se u poskytování aplikačních služeb projevuje i v následujícím velmi významném aspektu: umožňuje "vzít" v zásadě jakoukoli aplikaci, která je určená pro provozování přímo u svého uživatele, a beze změn ji přenést jinam, s tím že pro potřebný přístup "na dálku" bude použit standardní a samostatně existující mechanismus přístupu (například již zmiňovaný systém WinFrame, či MS Terminal Server). Znamená to tedy, že není nutné vytvářet žádnou jednoúčelovou bránu mezi danou aplikací a světem WWW, jako tomu bylo zapotřebí v případě poskytování WWW služeb.
Zřejmě nejvýznamnější charakteristické rysy poskytování aplikačních služeb však jsou jinde, než v oblasti technického řešení - a to v oblasti ekonomické, a dále v oblasti vlastnických vztahů k používaným aplikacím.
Pronájem aplikací místo jejich koupě
Jestliže u klasických WWW aplikací (typu freemailu či různých informačních služeb) jde o záležitosti poskytované uživatelům zdarma, v případě poskytování aplikačních služeb se typicky jedná o využívání takových aplikací, které by si uživatelé jinak sami kupovali - ať již za relativně nízkou cenu, v případě univerzálních aplikací typu kancelářských balíků, nebo za hodně velké sumy v případě specializovaných aplikací. Zde si ale tyto aplikace kupuje nikoli zákazník, ale poskytovatel aplikačních služeb (subjekt, pro který se vžilo označení ASP, od: Application Service Provider).
Tento subjekt, ASP, pak provozuje příslušnou aplikaci na svých aplikačních serverech, a svým zákazníkům nabízí možnost přístupu k těmto aplikacím a jejich využití prostřednictvím technik vzdáleného přístupu. V obecném případě jde o placenou službu, za jejíž používání platí přímo zákazník (a jen v některých specifických případech jde o bezplatnou variantu, kdy ASP pokrývá své náklady jiným způsobem, nejspíše z reklamy).
Z pohledu uživatele, který platí za faktické používání aplikační služby, se tedy radikálně mění dosavadní princip financování: již se nestává majitelem, který by si kupoval nějakou aplikaci za jednorázové pořizovací náklady a pak ji zdarma sám používal (ve skutečnosti ale nikoli zdarma, ale za průběžné provozní náklady, které mohou být mnohem významnější, než náklady pořizovací). Místo toho uživatel platí pouze průběžné poplatky za používání aplikace, bez jednorázové pořizovací složky, a stává se pouze uživatelem ale nikoli majitelem aplikace. Navíc tyto průběžné poplatky typicky odráží "míru skutečného využití" příslušné aplikace, což bývá v praxi realizováno různými způsoby:
- paušálním časovým tarifem, například ve formě měsíčního poplatku za neomezené používání aplikace
- podle využitého času, kdy uživatel platí úměrně době, po kterou aplikaci fakticky používal
- podle počtu transakcí, tam kde to povaha aplikace umožňuje, uživatel platí určitý poplatek za každou provedenou transakci (či nějaké procento z provedené transakce, například z každé realizované objednávky, a ostatní je zdarma).
Ať už je ale konkrétní model zpoplatnění služby jakýkoli, důležité je že z pohledu uživatele se jedná o placení za fakticky poskytnuté služby, a ne o placení za prodej produktu. Čím dál tím častěji se proto hovoří o "pronájmu aplikací" (application rental), jako protipólu k jejich kupování.
Důležité jsou samozřejmě i celkové sumární náklady, které uživatelé budou s pronájmem aplikací mít. Zde je nesmírně obtížné provést nějaké exaktní zhodnocení. K dispozici jsou jen odhady, které se objevují v odborném tisku - tyto odhady hovoří o tom, že přístup k aplikacím na právě popsaném principu "pronájmu" (a ne koupě) uživatele přijde na 30 až 70 procent celkových nákladů na klasické řešení (s koupí a následným vlastním provozováním produktu).
Takto výrazný pokles celkových nákladů lze vysvětlit především tím, že poskytovatelé aplikačních služeb (subjekty ASP) dokáží fungovat efektivněji než jednotliví "koncoví" provozovatelé aplikací, neboli že dokáží efektivněji rozdělit své náklady na pořízení a provoz aplikací mezi více svých zákazníků. Náklady na provoz a správu aplikací samozřejmě nejsou lineární, a celkové sumární náklady jednoho poskytovatele aplikačních služeb jsou nižší než by byl součet nákladů jeho jednotlivých zákazníků. Když pak poskytovatel rozdělí tyto své náklady mezi své jednotlivé zákazníky a připočte k nim i přiměřený zisk (a zákazníci eventuelní další náklady, například na komunikační služby), výsledek by měl vycházet na oněch již citovaných 30 až 70 procent původních nákladů (z pohledu zákazníka, resp. koncového uživatele).
Ať už je ale realita na jednom či druhém konci odhadovaného intervalu 30 až 70 procent, úspory ve výši desítek procent rozhodně stojí za to. Právě to je asi hlavní důvod, proč je celá myšlenka poskytování aplikačních služeb (či: pronájmu aplikací, při pohledu ze strany zákazníka) dnes tak populární.
Vedle toho ale mohou existovat i jiné významné důvody, které hovoří ve prospěch "pronájmu" aplikací, resp. poskytování aplikačních služeb, oproti zakoupení, spuštění a provozování vlastní aplikace. Jedním takovýmto důvodem může být rychlost, s jakou je potřeba zavést určitou konkrétní aplikaci. Řešení "ve vlastní režii" totiž může v praxi obnášet několikaměsíční období zavádění, ladění, seznamování se, zaškolování atd. Naproti tomu při využití nabídky na poskytování aplikačních služeb může být "rozjezd" mnohem rychlejší, a závisí především na rychlosti zaškolení vlastních uživatelů (přičemž i zde může zkušený externí subjekt v roli ASP účinně pomoci). Dalším důvodem hovořícím pro "pronájem" je výrazně menší úroveň rizika, spojeného s implementací určité aplikace. Nejrůznější softwarové projekty ve vlastní režii se nemusí zdařit, nebo alespoň nemusí naplnit původní očekávání - což se ale zjistí až po vynaložení nemalých počátečních nákladů. V případě "pronájmu" si téměř vždy lze nezávazně vyzkoušet nabízenou aplikaci, a tím předem vyloučit to, že by její poskytovatel nebyl dostatečně kompetentní pro její poskytování, či jeho služba nefungovala. Podobně v případě, že se zákazník rozhodne pro "pronájem", ale později zjistí že mu poskytnutá aplikace nepřináší očekávaný přínos, může ji jednoduše přestat používat při nejbližší příležitosti, kterou mu jeho smluvní vztah s poskytovatele umožńuje (například koncem nejbližšího kalendářního měsíce).
Pro koho je to určeno?
Jak jsme si již uvedli výše, formou poskytování aplikačních služeb mohou být zpřístupněny v zásadě jakékoli aplikace, které díky dostupným technikám vzdáleného přístupu není nutné ani nijak specificky upravovat. Přesto se ale začínají rýsovat dvě skupiny aplikací, které zřejmě budou nejvíce využívány "na dálku", resp. formou "pronájmu". Jsou to na jedné straně "laciné" univerzální aplikace, například běžné kancelářské balíky, a dále "drahé" a poměrně úzce specializované aplikace.
V prvním případě je nabídka určena spíše jednotlivcům, resp. široké veřejnosti, a možnost použití takovýchto aplikací je typicky poskytována zdarma (a náklady jsou hrazeny z reklamy, na sponzorském principu či jinak). Samozřejmě mohou tuto nabídku využívat pro své uživatele i nejrůznější firmy, pokud je to pro ně výhodné a únosné.
 |
Ve druhém případě jde o nabídku poměrně specializovaných aplikací, například z oblasti účetnictví, vedení evidence (například skladového hospodářství), o celé informační systémy či systémy na podporu rozhodování a řízení, rezervační systémy a další. Jde vesměs o poměrně drahé aplikace, a to jak co do jednorázových pořizovacích nákladů, tak i co do nákladů provozních. Možnost používat tyto aplikace na dálku, prostřednictvím poskytování aplikačních služeb a subjektů v roli ASP, je pak zacílena zejména na malé a střední firmy, pro které by klasický způsob pořízení takovýchto aplikací (tj. jejich zakoupení a vlastní provozování) nepřipadal v úvahu. Pro velké firmy, s většími počty uživatelů a větším odborným i finančním zázemím, je tato nabídka určena již v menší míře - větší firmy si obvykle již mohou dovolit zakoupit příslušné aplikace a provozovat je ve vlastní režii, protože své provozní náklady mohou rozložit mezi dostatečně velký počet uživatelů. Nebo, pokud se rozhodnout pro outsourcing svých aplikací, mohou si dovolit požadovat výlučnost - to, aby poskytovatel aplikačních služeb vyšel vstříc jejich specifickým potřebám a poskytoval příslušnou aplikaci v dané podobě pouze jim. Naproti tomu poskytování aplikačních služeb, zacílené na malé a střední firmy, bývá jen málo výlučné - jedna a ta samá aplikace, eventuelně s určitým menším přizpůsobením, zde bývá poskytována více zákazníkům současně. V praxi zřejmě nebude vzácností to, kdy určitý poskytovatel aplikačních služeb (subjekt ASP), bude nabízet jen jednu jedinou aplikaci, na kterou bude úzce specializován.
 |