Internet Phone

Internet phone: v širším slova smyslu označení pro nový druh služby, umožňující živý přenos hlasu v reálném čase po Internetu, za účelem vzájemné komunikace mezi lidmi ("telefonování" po Internetu). V užším slova smyslu jméno dvou konkrétních produktů pro internetové telefonování, od firem VocalTec a Intel.

Ještě do nepříliš dávné doby jedno ze základních dogmat Internetu říkalo, že tato celosvětová síť sítí není příliš nakloněna přenosům dat v reálném čase - ať již se jedná o živý přenos zdigitalizovaného zvuku pro potřeby internetového telefonování, či dokonce o přenos obrazu, různé videokonference apod. Byla to skutečně pravda, a je to stále pravdou i dnes. Přesto se dnes po Internetu telefonuje, a obliba této služby neustále roste. Je tedy vůbec v něčem problém, a pokud ano, v čem?

Zkusme si nejprve rozebrat podstatu telefonování po Internetu. Nejde vlastně o nic jiného, než o snahu nahradit klasický telefon a veřejnou telefonní síť počítačem se zvukovou kartou a Internetem, s cílem využít výhodnější způsob placení za přístup a používání Internetu. Právě zde je totiž "jádro pudla" - zatímco ve veřejné telefonní síti jsou tarify závislé na tom, kam člověk volá a jak dlouho, v Internetu je jedno, jestli svá data přenášíte do vedlejší místnosti nebo na druhou stranu zeměkoule. I celková cenová hladina, byť velmi těžko souměřitelná, vychází v případě Internetu nižší než u veřejné telefonní sítě. Řečeno stručně a na rovinu, hlavní předností telefonování po Internetu je jeho láce. Máte-li fungující přípojku k Internetu (za kterou platíte tak jako tak), nestojí vás libovolně dlouhý hovor kamkoli po celém světě vlastně vůbec nic navíc.

Atraktivnost telefonování po Internetu pak ještě zdůrazňuje fakt, že potřebné hardwarové vybavení (zvuková karta) je dnes již zcela běžné, a příslušné programové vybavení s vysokým uživatelským komfortem je k mání v mnoha různých podobách, od placených komerčních produktů až po takové programy, které jsou zcela zdarma. Proč se tedy vůbec ještě telefonuje po staru", klasickými telefony? Samozřejmě proto, že početně je stále ještě nejvíce těch, kteří žádnou přípojku k Internetu nemají.

Nicméně i samotné internetové telefonování má své "mouchy" - je stále výrazně méně kvalitní, než běžné, klasické telefonování. Standard, který by různým systémům internetového telefonování umožnil vzájemně si rozumět a spolupracovat, se sice již rýsuje, ale dosud se neprosadil do praxe - takže v Internetu existuje mnoho různých "telefonů", ze kterých se dovoláte jen k účastníkům vybaveným "přístroji" od stejného výrobce, ale k vlastníkům jiných "přístrojů" nikoli.

Velmi zajímavá je však i technická stránka věci. Telefonování po Internetu je vlastně přenos zdigitalizovaného lidského hlasu, probíhající v reálném čase. Zde je dobré si uvědomit, že díky moderním kompresním technikám se již nejedná o velké objemy dat - nejméně inteligentní způsob přenosu lidského hlasu, používaný např. v digitální telefonii (označovaný jako pulsně kódová modulace, PCM) vyžaduje pro každý hovor v běžné telefonní kvalitě přenosovou rychlost 64 kilobitů za sekundu. Kompresní techniky, používané v internetové telefonii, však dokáží vystačit s výrazně nižšími přenosovými rychlostmi - například i s rychlostí 14,4 kbps. Objemy dat, které tyto kompresní techniky produkují (a které je třeba průběžně přenášet), přitom v praxi nebývají konstantní, ale mění se v závislosti na průběhu hovoru. Důležité ovšem je uvědomit si, že jednotlivé části takovýchto dat, byť různě velké, musí být doručovány s maximální pravidelností v čase, tak aby je bylo možné správně "poskládat" dohromady, dekomprimovat a převést zpět na původní lidský hlas. Jakékoli výraznější odchylky v pravidelnosti jejich doručování by plynulost reprodukce na straně příjemce velmi kazily a zkreslovaly, někdy až za hranici srozumitelnosti. A právě zde je kámen úrazu - přenosové mechanismy, používané v dnešním Internetu, totiž neposkytují žádné záruky ohledně pravidelnosti doručování jednotlivých částí dat.

Příčina je v tom, že v Internetu není předem známo, jak dlouho se kterákoli část dat pozdrží v uzlech, přes které prochází. Jednotlivé přestupní uzly se sice snaží přenášet data skrz sebe co možná nejrychleji, ale v praxi hodně záleží na jejich momentálním vytížení a na celkovém objemu provozu, který skrz mezilehlé uzly prochází. Neexistuje tudíž žádná garance, že data dorazí na místo svého určení nejdéle za předem stanovenou dobu, a dokonce není nijak garantováno ani to, že případná zdržení budou u všech částí přenášených dat víceméně stejná (což je právě to, co by internetové telefonování potřebovalo nejvíce). Jak je potom ale možné, že internetové telefonování alespoň trochu funguje a používá se?

Vysvětlení je třeba hledat v rozdílu mezi "absolutní" garancí a "relativní" četností: ani dnešní Internet skutečně negarantuje, že vždy a za všech okolností budou data docházet na místo svého určení s potřebnou pravidelností. Dokáže to ale slíbit a dostát svému slibu s pravděpodobností, která už je poměrně vysoká, a pro potřeby internetového telefonování již může postačovat - zvláště když uživatelé jsou ochotni tolerovat určité krátké výpadky a celkově nižší kvalitu hovoru oproti klasickému telefonu. Zajímavé je také uvědomit si, že pravděpodobnost pravidelného doručování roste s tím, jak roste dostupná přenosová kapacita Internetu - zde je pak třeba hledat vysvětlení faktu, že internetové telefonování se objevilo teprve v nepříliš dávné době, kdy tato pravděpodobnost překročila určitou prahovou mez, zatímco dříve bylo považováno za nemožné.

Doplňky, které umožňují telefonování po Internetu, jsou dnes vybavovány i oblíbené browsery Navigator firmy Netscape (produkt CoolTalk) a Internet Explorer firmy Microsoft (NetMeeting).