Odkud přichází portály?

Jedno z nových klíčových slov, které se začíná čím dál tím častěji vyskytovat v souvislosti s Internetem, je "portál". Jde skutečně jen o nové slovíčko, nebo o nějaký hlubší trend?

Dokud byl Internet ještě zcela akademický, mohl si dovolit požadovat po svých uživatelích poměrně velké znalosti a dovednosti. Proto také v tehdejší době existovala poměrně široká paleta samostatných služeb s vlastním mechanismem fungování, a od uživatelů se očekávalo že se je všechny naučí používat. Když pak Internet přešel do rukou komerční sféry a mezi jeho uživateli převážili lidé stojící mimo akademickou sféru - tedy například podnikatelé, úředníci, ale třeba i ženy v domácnosti - bylo nutné značně zjednodušit způsob práce s Internetem. To znamenalo jak redukci příliš velkého počtu různých služeb, tak i prosazení takových služeb, které jsou velmi intuitivní a pro uživatele snadno použitelné. Díky tomu se prosadil dobře známý World Wide Web, který v dnešním Internetu jednoznačně dominuje.

Časem se ale ukázalo, že ani takovéto zjednodušení Internetu a práce s ním není dostatečné - důvodem je stále ještě značná roztříštěnost nejrůznějších zdrojů a jejich malá přehlednost, uspořádanost a utříděnost. Dnešní typický uživatel se nedokáže sám dostatečně orientovat v celé obrovské šíři toho, co Internet nabízí: někdy proto, že neví jak a kde hledat, jindy proto že v doslovné záplavě informací nedokáže ani rozlišit to, co ho skutečně zajímá. Nebo jednoduše nemá čas něco pracně vyhledávat.

Myšlenka portálů je reakcí právě na tuto skutečnost, a je výslednicí trendu, který se v Internetu projevuje již delší dobu. Prvním signálem byla snaha nejrůznějších vyhledávacích služeb (vyhledávačů) nenechat nikoho odejít s prázdnou. Tedy ani takového uživatele, který ani moc přesně neví, co vlastně hledá, nebo to ví ale nedokáže to správně vyjádřit, v takové formě v jaké to vyhledávací služba od něj požaduje. Výsledkem bylo zavedení nových možností kladení dotazů, včetně možnosti kladení dotazů "v přirozeném jazyku" - což ve své podstatě znamená, že ať už uživatel napíše prakticky cokoli, vyhledávací služba si s tím "nějak poradí" a nabídne mu alespoň nějaké výsledky. Kvalita odpovědi je pak samozřejmě nesmírně závislá na tom, co vlastně uživatel napsal, a na konkrétním způsobu, jak se s položeným dotazem vyrovnává vyhledávací služba.

Dalším významným trendem, který velmi dobře zapadá do snahy všech vyhledávacích služeb "nenechat uživatele odejít s nepořízenou", je nabídka předem připravených výběrů, žebříčků, tipů, či celých katalogů. Ty totiž dokáží vyhovět i takovému uživateli, který příliš přesně netuší, co vlastně hledá, a pozná to až teprve když to uvidí. Nejrůznější předem připravené nabídky (katalogy) totiž umožňují uživateli postupně procházet nejrůznějšími předmětovými kategoriemi a zde se inspirovat jejich obsahem. Prvním předstupněm k dnešním portálům proto byla integrace vyhledávacích služeb fungujících na principu kladení dotazů (tedy typicky velkých vyhledávacích služeb, mapujících miliony WWW stránek, s možností plnotextového vyhledávání), s nabídkovými katalogy ve kterých se prochází předem připravenými nabídkami. Například nejznámější česká vyhledávací služba, katalog Seznam, si záhy pořídila mladšího bratříčka jménem Kompas (s plnotextovým vyhledáváním ve všech WWW stránkách českého Internetu), čímž vznikla výše popsaná dvojice. Druhým v pořadí byl vyhledávač Atlas firmy Sprinx, který již rovnou vznikl jako těsně integrovaná dvojice katalog+plnotextový vyhledávač.

Trend k udržení návštěvníka - ze kterého se mezitím stal vlastně zákazník, díky financování vyhledávacích služeb prostřednictvím proužkové reklamy - se ale nezastavil. Pokračoval dále tím, že se k základním vyhledávacím službám začaly přidávat další služby, které typičtí uživatelé používají. Důvodem je jednak snaha "nepustit" uživatele jinam, kde by mohl získat stejné služby, a současně s tím i snaha nenutit jej k tomu, aby si tyto "další" služby musel hledat sám. Repertoár "dalších" služeb", o které se jedná, je poměrně bohatý a různorodý: jde třeba o možnost používání elektronické pošty prostřednictvím Web-u (podobně, jako to nabízí například služby POST.CZ či ATC), o možnost skupinových on-line diskusí (různých analogií tzv. chat-u), o krátké aktuální zprávy agenturního typu, komentáře, o odkazy na zajímavé články v jiných on-line titulech, všelijaké žebříčky, tipy, doporučení apod., a neustále se obohacuje, díky invenci provozovatelů takovýchto "všeobjímajících" či "integrovaných" služeb.

Přesné obsahové vymezení pojmu "portál" není dosud zcela ustáleno - někdy je chápáno jen ve výše naznačeném smyslu, jako univerzální služba, která se snaží naplnit pokud možno všechny "internetové" potřeby určité konkrétní skupiny uživatelů, přičemž součástí těchto služeb často je i poskytnutí odkazů vedoucích "dál", na další relevantní zdroje. Ještě další možná interpretace pak vychází ze samotné podstaty slova "portál" (ve smyslu: dveře, brána, vstup atd.). Tomu je vhodné rozumět tak, že provozovatel takto chápaného portálu klade větší důraz na to, aby svého návštěvníka správně "nasměroval" na další relevantní zdroje, a nenechával ho zbytečně "bloudit" (ale přitom mu samozřejmě také sám poskytuje co možná nejvíce vlastních služeb).

Velmi podstatnou otázkou je to, jak se uživatelé Internetu k takovýmto portálům dostávají. Zřídit si svůj vlastní portál totiž může kdokoli, a dát mu v zásadě jakoukoli podobu a obsah - podstatné je ale to, zda se mu podaří k sobě přilákat uživatele. Zde mají velkou výhodu producenti nejrozšířenějších browserů (prohlížečů), kteří do nich mohou napevno zabudovat odkazy na své vlastní portály. Takto "zabudované" odkazy přitom fungují tak, že browser při svém spuštění sám načte stránku, na kterou odkaz vede - což samozřejmě lze změnit a nastavit jinak, ale velmi mnoho lidí to z různých důvodů neudělá.