Elektronická pošta v Internetu

Elektronická pošta patří mezi nejstarší a nejoblíbenější služby všech počítačových sítí, včetně Internetu. Její obliba a význam jsou tak velké, že dokonce mění i zvyky, preference a chování svých uživatelů - ti, kteří si na elektronickou poštu jednou zvyknout, se už nechtějí vracet k původním způsobům komunikace. V čem je ale elektronická pošta tak atraktivní?

Podstatou elektronické pošty je možnost napsat někomu (na počítači) krátkou textovou zprávu, a svěřit její doručení počítačové síti. Ta se pak postará o její přenos až na počítač adresáta, který si pak vaši zprávu může přečíst. Toť vše - ale co je na tom tak atraktivního?

Vezměme to popořadě: elektronická pošta je službou, a jako takovou ji nabízí snad každá počítačová síť. Například i typická lokální síť, která propojuje jen několik málo počítačů v jedné kanceláři. I tam má smysl a může přinášet velký užitek, když můžete poslat zprávu svému kolegovi u vedlejšího počítače - například v době, kdy vy tam jste ale on ne, a potřebujete mu zanechat vzkaz. Nesrovnatelně větší význam však má provozování elektronické pošty v rámci sítí, které mají výrazně větší dosah, nejlépe celosvětový. Takovýchto sítí není na světě mnoho, a Internet je z nich bezesporu největší, s nejvíce uživateli. Prostřednictvím "Internetové" pošty tedy můžete oslovit opravdu velmi mnoho lidí snad po celém světě, a tento počet přitom neustále roste.

Přednosti elektronické pošty

Snad největší předností elektronické pošty je to, co vyplývá ze samotné podstaty jejího fungování: umožňuje odesilateli, aby svou zprávu napsal tehdy, když se to hodí jemu, kdy na to on má čas, náladu a dokáže se na to soustředit. Vzniklou zprávu je pak elektronická pošta schopna doručit do poštovní přihrádky příjemce, a to doslova po celém světě, v čase který se měří spíše na minuty a sekundy. Příjemce ovšem nemusí zareagovat okamžitě, doslova bleskové doručení zprávy totiž znamená právě a pouze to, že zpráva je uložena do adresátovy poštovní schránky, kde čeká až si ji adresát vyzvedne a přečte. Nikdo tedy adresáta nenutí ani nemůže nutit, aby na zprávu zareagoval okamžitě - takže i on tak může učinit tehdy, až se to bude hodit jemu, až na to on bude mít čas, myšlenky apod. Prostřednictvím elektronické pošty - a na rozdíl od telefonního hovoru - tedy nemůžete nikoho vytrhnout z důležité porady, přerušit mu nějaké jednání, vytáhnout jej z postele nebo jiným způsobem "přijít nevhod". Má to i zajímavé psychologické důsledky, například když vás někdo ve své zprávě elektronickou poštou pořádně "nadzvedne", nemusíte reagovat hned, jako v případě telefonu. Místo toho můžete náležitě "vychladnou", promyslet si svou odpověď, nebo ji napsat hned začerstva, ale pak ji nechat nějakou chvíli uležet a znovu si ji přečíst později, s chladnější hlavou.

Významnou předností elektronické pošty je i její samotná elektronická forma - tím, že texty zpráv jsou elektronickými dokumenty, lze je snadno zpracovávat, archivovat, tisknout, vyhledávat v nich apod. Hlavně je ale možné mnoho úkonů, spojených s elektronickou korespondencí, maximálně zautomatizovat, a zvýšit tak pohodlí i celkovou výkonnost komunikujícího uživatele. Dnešní programy, které se pro práci s elektronickou poštou používají, nabízí opravdu velký uživatelský komfort. Nejen že pro vás vedou a udržují váš adresář (seznam jmen a emailových adres), ale dokáží pracovat s předem připravenými šablonami dopisů, které pouze doplňujete případnými změnami. Nebo když odpovídáte na něčí dopis, na pouhé zmáčknutí tlačítka pro vás příslušný program předpřipraví text odpovědi, se správně vyplněnou adresou příjemce. Je dokonce schopen vložit do odpovědi citaci originálu, tak aby vy jste mohli snadno a stručně připisovat své reakce na relevantní pasáže původního dopisu. Příklad vidíte na obrázku.

Výhodou elektronické pošty je i možnost zautomatizovat mnoho dalších činností, které souvisí se zpracováváním elektronické korespondence. Například váš poštovní program může každou vaši zprávu na jejím konci opatřit předem připraveným zakončením (tzv. podpisem). Většina poštovních programů také pamatuje na snadnou manipulaci s došlými zprávami a na to, že uživatelé si potřebují někde uchovávat došlé zprávy i kopie vlastních, již odeslaných zpráv. Nejlépe ale ne "na jedné hromadě", která nebude přehledná a ve které nebude možné snadno vyhledávat. Místo toho většina poštovních programů nabízí svým uživatelům možnost vytvořit si libovolné množství "přihrádek" (složek, tzv. folderů), obvykle i s hierarchickým uspořádáním, a do těchto "přihrádek" si pak uživatelé mohou svou korespondenci podle vlastní uvážení zatřiďovat (příklad vidíte v nejlevější části obrázku. Některé poštovní programy to dokonce jsou schopné dělat i za uživatele: pokud ten jim stanoví potřebná pravidla - typu "poštu od pana XY dávej tam a tam", či "poštu od firmy Z rovnou maž, od těch už nechci nic číst" apod. - dokáže poštovní program provádět potřebné roztřiďování došlé pošty sám. Snad i díky tomu je pak možné zvládat i opravdu velké objemy korespondence, například stovky zpráv denně, které někomu chodí.

Historie elektronické pošty v Internetu

Elektronická pošta, vytvořená a používaná v prostředí Internetu, vznikla zcela záměrně jako velmi jednoduchá služba, zaměřená na přenos malých a výhradně textových zpráv. Jaksi samozřejmě se předpokládalo, že psaných v angličtině, neboli bez našich oblíbených háčků a čárek.

S postupem času, a s rostoucí oblibou elektronické pošty pak došlo k jejímu vylepšením, a to hned v několika směrech: nově byla zavedena podpora i jiných jazyků, resp. znakových sad, byl ujednocen způsob přibalování příloh, a posléze se rozšířil i repertoár formátů, které může mít samotný obsah zprávy. Díky těmto změnám se pak z elektronické pošty stala mnohem univerzálnější služba, sloužící spíše jako platforma pro poskytování dalších specifických služeb. Vezměme to ale popořadě, a začněme s možností přibalovat k textovým zprávám i netextové přílohy.

Standard MIME a přibalování příloh

Když si uživatelé Internetu zvykli na pohodlí elektronické pošty, napadlo je, že bylo šikovné, kdyby ke každé zprávě mohli "přibalit" (přidat jako přílohu) například obrázek, formátovaný textový dokument, spreadsheet, obecně cokoli, co jde "zabalit" do podoby souboru. Zde se ale ukázal malý technický problém: autoři původní podoby Internetové elektronické pošty počítali s tím, že obsah zpráv budou představovat čisté anglické (tzv. ASCII) znaky, bez jakéhokoli formátování (třeba tučného písma apod.), a tomu pak uzpůsobili i konkrétní přenosové mechanismy, které se v rámci Internetu starají o přenos jednotlivých zpráv. To znamenalo například to, že když někdo napsal zprávu tvořenou jinými znaky (například v češtině s plnou diakritikou), tato zpráva se nemusela přenést korektně. Totéž platilo pro "cokoli", zabalené do podoby souboru a přiložené k samotné zprávě, také toto mohlo, ale nemuselo správně "projít".

To, co ke korektnímu přenosu příloh a různých znakových sad je zapotřebí, je jejich převedení do takového tvaru, jaký zaručeně "projde" skrz přenosové kanály Internetové pošty. To opět není žádný problém, alespoň pokud jde o samotné převedení, a pak zase zpětné navrácení do původní podoby. Problém je někde jinde: v tom, že možností jak toto udělat je opravdu mnoho, a je potřeba mezi nimi vybrat jednu a té se důsledně držet. Právě dohoda na jednom konkrétním řešení z mnoha možných se ukázala být největším úskalím, a určitou dobu trvalo, než se podařilo najít potřebný konsensus. Na jeho základě pak mohl vzniknout standard jménem MIME (od: Multipurpose Internet Mail Extensions), který dnes již většina výrobců zabudovává do svých produktů pro elektronickou poštu.

Díky standardu MIME je tedy možné přidávat ke zprávám elektronické pošty prakticky libovolné netextové přílohy - v zásadě všechno, co lze "zabalit" do podoby souboru. Přitom ke každé zprávě může být "přibaleno" i více souborů. Z elektronické pošty se tak stala skutečně univerzální "přenosová" služba.

Z pohledu uživatele je pak podstatné i to, že vše je vyřešeno s maximálním ohledem na jednoduchost použití - v prostředí dnešních grafických uživatelských rozhraní jsou potřebné úkony redukovány na pouhé ukázání prstem (pardon: kurzorem a kliknutím myší) na soubor, který má být přibalen. Při "vybalování" pak analogicky stačí kliknout na ikonku, reprezentující soubor v příloze (viz též obrázek).

Háčky a čárky v elektronické poště

Dalším příznivým efektem, který přinesl standard MIME, je možnost psát v textu zpráv "hezky česky", i s našimi háčky a čárkami (a pro jiné národy v jejich národních abecedách). Tuto možnost je ale nutné používat s určitou dávkou ohleduplnosti, pokud totiž zprávu obsahující háčky a čárky a naformátovanou podle standardu MIME dostane příjemce, jehož poštovní program standard MIME ještě nepodporuje (a takových je stále mnoho), pak z vaší zprávy nemusí být příliš moudrý - bude obsahovat mnoho znaků, které příjemci nebudou dávat žádný smysl. Co z toho tedy vyplývá: pokud máte jistotu, že ten komu posíláte svou zprávu používá poštovní program podporující standard MIME, piště i háčky a čárkami. Pokud takovou jistotu nemáte, piště raději bez diakritiky!

Podpora formátovaných textů

Zavedení standardu MIME přineslo také jednu další zajímavou možnost, a tou je použití "bohatších" formátů textu uvnitř těla zprávy. Jestliže dříve to mohly být jen skutečně "holé" texty, bez jakýchkoli úprav, druhů a velikostí písma, bez obrázků apod., dnes může poštovní zpráva obsahovat prakticky cokoli, co může obsahovat i běžná stránka služby World Wide Web - tedy například zalámání do sloupečků, různá písma, ilustrace apod. Této možnosti se dnes využívá zejména pro rozesílání nejrůznějších elektronických periodik (tzv. e-zinů, od: electronic magazine) prostřednictvím elektronické pošty. Příklady vidíte na obrázcích (zde a zde).

Bonzácká kopie

Další významnou výhodou elektronické pošty je její schopnost rozeslat jednu a tutéž zprávu na více adres současně - v políčku pro adresu příjemce (To: ) lze uvést i více adres, nebo si dokonce lze předem připravit celý seznam (tzv. distribuční seznam), a při odesílání říci, že zpráva má být rozeslána podle příslušného distribučního seznamu. Každou zprávu však lze poslat jednomu nebo několika příjemcům tzv. v kopii, podobně jako se při běžné korespondenci posílají dopisy "na vědomí" (zde stačí uvést příslušné příjemce v kolonce, Cc:, od anglického Carbon Copy, doslova: "přes průklepák"). Kromě toho existuje ještě i třetí možnost, a to tzv. slepá kopie, anglicky Blind Carbon Copy, zkratkou Bcc: ). Její smysl je ten, že příjemce "slepé kopie" se dozví o všech řádných příjemcích (v kolonce To: ) i o všech příjemcích kopií (v kolonce Cc: - viz kolonky v horní části obrázku), ale žádný z těchto řádných příjemců ani příjemců kopie se nedozví o příjemci či příjemcích slepých kopií. Asi nejlépe vše vystihla jedna lidová moudrost, která anglické Bcc: překřtila na tzv. "bonzáckou kopii".

Kolik stojí elektronická pošta?

Uvědomme si ale nyní dobře jednu věc: rozeslat jednu a tutéž zprávu na více adres současně (třeba i na velmi mnoho adres současně) je velmi jednoduché, rychlé a snadné. Odesilateli to v zásadě dá stejně práce a námahy, jako kdyby svou zprávu posílal jen jednomu příjemci (má-li například předem připravený svůj distribuční seznam, platí to skutečně doslova). Velmi zajímavá je také ekonomická stránka - elektronická pošta je v zásadě zadarmo, tak jako prakticky každá služba Internetu, neboť uživatel platí za své připojení k Internetu jako takové, a za elektronickou poštu neplatí nic navíc (viz článek "Proč je Internet lacinější"). I kdybychom však vztáhli náklady na připojení jen na elektronickou poštu a na jednotlivé zprávy, i tak by tento druh korespondence vyšel opravdu výrazně lacinější než například klasická listovní pošta. Při troše zjednodušení lze říci, že odesilatele nestojí odeslání konkrétní zprávy téměř nic (resp. jen velmi málo), a je přitom v zásadě jedno, na kolik adres současně je zpráva rozesílaná. Lze se pak vůbec divit, že lidé přišli na nápad využít těchto vynikajících schopností a láce elektronické pošty i pro přímý marketing, neboli pro přímé oslovení potenciálních zákazníků, se svými nejrůznějšími nabídkami?

Zde je ale nutné dát velký pozor na jeden nesmírně důležitý fakt - elektronická pošta je sice skoro zadarmo, ale ve skutečnosti přeci jen něco stojí, a to jak odesilatele, tak i příjemce!!! Souvisí to s celkovým způsobem fungování a financování Internetu, který je v zásadě založen na kolaborativním principu. Příjemci zprávy vznikají určité náklady tím, že on během příjmu platí za své připojení k Internetu jako takovému (a prostřednictvím toho se podílí na jeho celkovém financování). Přitom konkrétní náklady, které vzniknou jednomu příjemci v důsledku příjmu jedné zprávy, mohou být zanedbatelně malé, ale také i docela nezanedbatelné. Například příjemce, připojený v pracovní době pomocí tzv. dial-up (komutovaně, neboli prostřednictvím veřejné telefonní sítě) může přijímat jeden dopis větší přílohou - například s katalogem nějaké firmy v elektronické podobě - dlouhé desítky minut ("stahovat jej" po modemu) . Za tuto dobu zaplatí něco svému poskytovateli připojení (pokud nepoužívá paušální tarif), a zcela určitě nasype mnoho korunek za provolané minuty i do kasičky našeho monopolního SPT Telecomu. Lze se pak divit, že když někdo pošle takovýmto způsobem někomu něco nevyžádaného, že se příjemce cítí v lepším případě otravován, v horším rovnou poškozen?

Pozor na spamming!

Hromadnému rozesílání nevyžádaných zpráv prostřednictvím elektronické pošty se v odborné terminologii říká spamming. Je to nešvar, nebezpečný a škodlivý hned z několika důvodů - první z nich je ekonomický, a jeho podstatu jsme si naznačili již v předchozím odstavci. Náklady na straně příjemce nemusí být vždy tak velké jak jsme si uvedli (závisí i na velikosti nevyžádané zprávy a na způsobu připojení), ale rozhodně nejsou nulové. Podstatný je pak i faktor souběhu - jakmile takovýchto zpráv začnou přicházet třeba desítky až stovky denně, mohou být kumulativní náklady příjemce již skutečně nezanedbatelné. Zajímavý je ale pohled na celou věc z pozice odesilatele nevyžádané zprávy: pokud si to hodně zjednodušíme, on zaplatí za odeslání své zprávy jednu nákladovou jednotku. Každého příjemce tím ale přinutí vynaložit srovnatelnou nákladovou jednotku na příjem této zprávy!! Pokud jde například o součást reklamní kampaně odesilatele, pak iniciátor této kampaně vlastně nutí její adresáty, aby mu ji téměř celou zaplatili!. Dovedete si představit něco podobného v reálném světě, kde reklamní kampaně také probíhají? Když vám například někdo zaplní vaši listovní poštovní schránku nejrůznějšími letáky, můžete nad tím zanadávat a cítit se obtěžováni, ale vás to nestojí nic (veškeré náklady nese iniciátor kampaně). V případě nevyžádané reklamy na Internetu (spammingu) to z větší části platíte právě vy!

Přitom možnosti obrany proti spammingu jsou dosti skromné - zvláště v situaci, kdy je poměrně snadné získat něčí emailovou adresu, tu pak zařadit do vlastní databáze (distribučního seznamu), a podle ní hromadně rozesílat nevyžádané zásilky. Tzv. spammeři (provozovatelé spammingu) hrubšího ražení to dělají bez jakýchkoli skrupulí, a sami nedávají postiženým žádnou možnost obrany. Ti nejhorší dokonce prodávají celé databáze adres a programy umožňující hromadné rozesílání. Ti poněkud ohleduplnější dávají postiženému alespoň možnost, aby dodatečně projevil své přání nebýt zaplavován nevyžádanými zásilkami, které si v zásadě musí sám platit. Přitom argumentují tím, že je to maximálně korektní, když postižený má možnost se bránit - z pohledu druhé strany je to asi stejně korektní, jako kdyby si někdo bez vašeho vědomí a explicitního souhlasu nechal pravidelně strhávat z vašeho účtu v bance nějakou menší částku, a tu si nechal posílat sobě - s tím, že vám přeci dává možnost tento příkaz kdykoli a snadno zrušit. Proč ale máte vy jako postižení napravovat něčí aktivity, na kterých nemáte žádný zájem, neiniciovali jste je ani jste s nimi nevyslovili svůj souhlas? Co kdyby se stejně chovalo vůči vám třeba tisíc subjektů, a vy jste neustále napravovali jejich ataky. Jak dlouho by vás to bavilo?

Spamming je skutečný problém, a jeho podstata je ještě poněkud složitější, než jsme si mohli v tomto článku naznačit. V zásadě ale jde o problém lidí a lidského chování. O problém lidí, kteří dostávají do rukou určitý nový nástroj (elektronickou poštu s jejími distribučními schopnostmi) a používají jej způsobem, který většina ostatních shledává nekorektním. Dnes možná není nebezpečí spammingu ještě tak ožehavé, ale pokud se proti němu nebude včas bojovat, brzy se velmi ožehavým stane. V ČR se problematice boje proti spammingu věnuje například specializovaný WWW server na adrese http://www.antispam.cz, kde lze také získat podrobnější informace, názory, i návody na obranu, diskusní fórum atd.