Střepy z Ynvexu 97

Společný stánek Ministerstva spravedlnosti a Vězeňské služby ČR

Jednou z největších atrakcí letošního Ynvexu byla společná expozice Ministerstva spravedlnosti a Vězeňské služby ČR, zřízená na uzavřené ploše uvnitř pavilonu C. Oficiálně byla tato expozice zaměřena na otázky ochrany autorských práv autorů ve výkonu trestu, a na legalizaci tzv. katrwaru, neboli programového vybavení používaného v nejrůznějších zařízeních spadajících pod pravomoc Vězeňské služby. Ve skutečnosti se ale jednalo o ojedinělý experiment, o kterém vědělo jen málo zasvěcených - ve stěnách stánku byl instalován prototyp zařízení, pracovně pojmenovaného "inhibitor pravdy". Jeho účinky, které byly na letošním Invexu testovány, jsou opravdu zajímavé - lidé v dosahu tohoto inhibitoru přestávají uhýbat, mlžit či dokonce zapírat, a sami od sebe začínají náhle říkat skutečnou a nefalšovanou pravdu.

Součástí experimentu s inhibitorem, a současně i šikovnou formou maskování jeho skutečné podstaty, byla anonymní soutěž, probíhající po celou dobu Ynvexu na zmíněném stánku. Jednalo se o zcela anonymní anketu, dotovanou hodnotnými cenami - návštěvníci stánku, v přímém dosahu inhibitoru, vyplňovali na svých anketních lístcích různé otázky týkající se jejich daňové morálky. Jedinou vadou na kráse byla skutečnost, že ceny v této anketě nebyly předem známy, záleželo zřejmě vždy na dodatečném posouzení.

Co řekl pan Čech

Jedním z významných návštěvníků, kteří zavítali do společné expozice Ministerstva spravedlnosti a Vězeňské služby, byl i známý politik pan Igor Čech, toho času ředitel státního Úřadu pro dezinformační systém (zkratkou ÚDES). Invexový program pana Čecha musel být oproti původním předpokladům výrazně zkrácen, protože pan Čech ještě nebyl zcela fit - při nedávné oficiální návštěvě Španělska totiž zavítal do jedné tamní arény, kde jej napadl rozvášněný býk Klofánek. Nakonec tedy pan Čech, kromě návštěvy zmíněné expozice, zvládnul absolvovat jen slavnostní zahájení Ynvexu, a krátkou neformální besedu s cca 30 řediteli - kterým i v tom malém čase, který měl k dispozici, stačit předložit zajímavé iniciativní návrhy, a které přítomní ředitelé okamžitě vzali doslova za své.

Zajímavé ale byly výroky pana Čecha při jeho návštěvě společné expozice Ministerstva spravedlnosti a Vězeňské služby. Zde totiž prezentoval zcela jiný pohled na celou problematiku postupného budování státního dezinformačního systému. Z jeho slov vyplynulo, že jde vlastně o krycí aktivitu, která má odvést pozornost veřejnosti od budování skutečného systému, který vychází ze zcela revoluční koncepce, a přílišná publicita by mu mohla spíše uškodit. Prozradil dokonce i něco z podstaty této skutečně revoluční koncepce - tak jako se před časem uvažovalo o tzv. bezpapírových agendách, skutečný státní dezinformační systém bude vybudován na bezpočítačovém (computer-less) principu. Jde prozatím o dobře utajovanou strategii, ale již první náznaky dávají tušit, že pouze ona se dokáže skutečně vyrovnat s neustále rostoucími náklady na systémovou údržbu a správu, neboli na to, čemu se v zahraničí říká učeně TCO (Total Cost of Ownership). Významné budou jistě i přínosy psychologické, které umožní uživatelům budovaného státního dezinformačního systému zbavit se hluboko zakořeněného strachu z počítačů.

Při neformální besedě v expozici Ministerstva spravedlnosti a Vězeňské služby se pan Čech dokonce zmínil i o nedávno odloženém zákonu, který měl definovat působnost jeho úřadu. Vzhledem k choulostivé povaze celé záležitosti - potřebě odvést pozornost od budování skutečného dezinformačního systému - musel být tento zákon formulován velmi opatrně, tak aby nakonec nebyl přijat, ale aby při tom nevzbudil příliš mnoho pozornosti. Jak se pan Čech nakonec svěřil, vše málem skončilo katastrofou. Autoři předlohy se totiž rozhodli pojistit si nepřijetí zákona tím, že z jeho devíti vět naformulovali dvě nejdůležitější tak, aby si bezprostředně a nekompromisně odporovaly. Poslanci, kteří návrh zákona schvalovali, však zřejmě v návalu práce tuto drobnost přehlédli, a zákon nejprve schválili. Naštěstí ale nakonec zafungovala nedávno instalovaná parlamentní pojistka. To současně rozptýlilo i určité technické pochybnosti o potřebě této pojistky, jejíž pořizovací a provozní náklady jsou skutečně nemalé.

Holá reklama firmy Řiť, Ynvex 97.
Z fotoarchivu Světa nazeleno vlastnoručně ukradnul a retuší opatřil autor.

Seminář "Perspektivy rozvoje české terminologie"

Jednou z doprovodných akcí letošního Ynvexu byla i beseda odborníků u kulatého stolu, nad ožehavým tématem perspektiv naší odborné terminologie. Pořadatelem byla společnost s poněkud netradičním názvem "Moravská zveřejňovací pro ynvex, s.r.o.", a stěžejním bodem celé diskuse u kulatého stolu bylo to, zda se má nadále psát ynvex (tj. s malým "y"), nebo Ynvex (s velkým "Y!). Jedna skupina odborníků argumentovala skutečností, že Ynvex je vlastní jméno známého veletrhu, a bylo by doslova krádeží mu toto jeho jméno odebrat a udělat z něj obecné označení druhu. Druhá skupina odborníku, prosazující psaní malého "y", argumentovala také velmi logicky - Ynvex se prý stává samozřejmou a přirozenou součástí našeho života, a tak jsou přesvědčeni, že se prosadí jeho psaní s malým "y".

Ani jedna skupina odborníků však nebyla příliš ochotna naslouchat argumentům té druhé, a tak celá diskuse nakonec vyzněla do ztracena. Diváci mezitím zorganizovali spontánní hlasování o tom, zda psát Ynvex či ynvex - s výsledkem 60:40 ve prospěch velkého Y, ale ani to nerozhodlo. Celý problém tak zůstal i nadále otevřený.

Velmi zajímavé světlo však do celé záležitosti vnesla osobní návštěva ředitele Moravské zveřejňovací na stánku Ministerstva spravedlnosti a Vězeňské služby ČR. Zde se pan Jan S. naprosto otevřeně rozpovídal o tom, jak registroval svou společnost u rejstříkového soudu, jak se při tom tamní úředník překlepl, a místo požadovaného "Moravská zveřejňovací pro Ynvex" zapsal do rejstříku zkomolené "Moravská zveřejňovací pro ynvex". Pak už s tím bohužel nešlo nic dělat - ale Jan S. záhy přišel na šikovný nápad: proč nevyvolat ostrý terminologický spor, záměrně jej pěstovat, a tím výrazně zvýšit publicitu své firmy?

P.P.P.S. V redakci CHIPweeku bohužel nenašli dost odvahy na zveřejnění těchto úryvků ani celé reportáže :-(