Projekt GIP

Toto je autorizovaný text interview, které jsem poskytnul Technickému magazínu k problematice projektu GIP.

Myslím, že ne. GIP má zvýšit povědomí o nasazování soudobých informačních technologií. V jedné části světa se někdo může potýkat s určitým problémem a rád by našel kdekoli někoho, kdo je ve stejné situaci. Cílem projektu GIP je zpřístupňovat informace o tom, kde se co řeší, na koho se obrátit v případě hlubšího zájmu. Neshromažďuje ani nepřebírá konkrétní řešení či údaje, které jejich autoři většinou chtějí chránit.

Pokud jde o sběr informací, respektive jejich vkládání do databáze projektu GIP, zde se nepředpokládá shůry naordinovaný či dokonce direktivně řízený přístup. Tady bych se skutečně obával nechuti poskytovat informace, pramenící ale spíše z neexistující motivace než ze strachu ze zneužití. Projekt GIP je postaven na předpokladu, že do jeho databáze budou příslušné údaje (ve formě tak zvaného záznamu MDS, Minimum Data Set) vkládat autoři, respektive řešitelé projektů přímo zainteresovaní na úspěchu výsledků své práce, snažící se, aby se o nich vědělo co nejvíce. A je třeba napomoci tomu, aby se vědělo o samotné možnosti zanést projekt do databáze GIP, stejně tak jako informovat, že obsah této databáze je prostřednictvím Internetu a služby World Wide Web volně přístupný každému na adrese http://www.gip.int.

T.M.: Jde u projektu GIP primárně pouze o spolupráci na bázi poskytování informací, o konzultace, nebo může jít i o získání finanční dotace? Z jakých zdrojů je GIP financován?

Jde o všeobecnou informovanost, o získání odkazů na řešitele. Projekt GIP již neřeší, k čemu bude taková informace využita - zdali k výměně zkušeností, další spolupráci, k otevření společných projektů či dokonce k získání zdrojů financování. Je samozřejmě v zájmu projektů, aby k tomu docházelo, ale spontánně, bez toho, že by to někdo někomu naordinoval. Důležitý je v tomto ohledu věcný „záběr". Autoři projektu GIP sice přesně vyjmenovali kritéria, která by tyto projekty měly splňovat, ta jsou však podle mého názoru tak široká, že jim vyhoví v podstatě jakýkoli projekt nasazení a využívání informačních technologií. Samotné zařazení do GIPu nepřináší žádný finanční přínos ani nárok na dotaci, jde pouze o výhodu zviditelnění základních informací o projektu. Jedním z cílů GIP-u je i podpora malého a středního podnikání, informace v něm obsažené by však neměly být reklamou na konkrétní produkty nebo služby.

Projekt GIP je založen na národních serverech, které shromažďují informace o projektech v okruhu své národní působnosti (současně v angličtině a národním jazyku). Národní servery GIP jsou financovány z místních prostředků, ze zdrojů, které si daný národní provozovatel sám opatří.

T.M.: Shrňte prosím stručně genesi GIP a jeho organizaci. Co může GIP znamenat pro Českou republiku?

Projekt GIP je jedním z 11 projektů, které „rozjela" ministerská konference zemí G7, konaná v roce 1995 v Neapoli a věnovaná otázkám informačních technologií a jejich vlivu na lidskou společnost. Časem se k projektu přihlásilo i Evropské společenství a Japonsko, a dnes je to již jejich společný projekt. Původně byl zaměřen jen na členské země G7, které postupně vybudovaly své národní servery a zastřešily je společným „kořenovým" serverem v Bruselu - díky tomu je možné vyhledávat ve všech národních serverech. GIP je dnes otevřen i dalším zemím, včetně zemí v přechodu, mezi které jsme zařazováni i my. Můžeme buďto zřídit vlastní národní server (pokud se pro to najde provozovatel a způsob financování), nebo můžeme využít příležitosti zanést informace o našich projektech do „kořenového" serveru v Bruselu. Informační den GIP, konaný koncem března v Praze, byl jednou z doprovodných aktivit Evropské komise, která měla zvýšit všeobecné povědomí o tomto projektu (a také přilákat zájemce o provozování národního serveru).

Co může přinést naší republice? Asi trochu větší prestiž. Mnohem hmatatelnější výsledky může přinést jednotlivým řešitelům tuzemských projektů v oblasti nasazování informačních technologií, publicitu, šanci, že si jejich projektů někdo všimne. Vždyť informace o našich projektech zanesené do projektu GIP (česky a anglicky) budou díky vzájemné provázanosti a zastřešení kořenovým serverem dostupné a srozumitelné lidem prakticky z celého světa! To je mnohem více, než kdyby evidence byla pouze na národní úrovni. Svou roli hraje i prestiž GIP, EU a zemí G7.

T.M.: Z vašeho úvodu k Informačnímu dni mě nejvíce zaujaly „prezentační panely". Zdá se, že jste rozšířil „zábér" GIP o občanský, politický rozměr. Jaký je váš osobní názor na GIP? Existuje něco jako „česká cesta informatizace"?

Na začátek zmíněného Informačního dne mi připadla poněkud nevděčná role uvést přítomné do problematiky tak zvané informační společnosti, úkol pro mě velmi obtížný - jde o velmi širokou oblast, spadající spíše do politiky a společenských věd, než do věd exaktnějších... Mám-li to říci na rovinu, pak kolem tohoto pojmu se často vyskytuje mnoho prázdných frází zamlžujících to, co je skutečné důležité a podstatné. Snažil jsem se proto spíše jen nastínit celou obrovskou šíři rýsujících se problémů (pornografie na Internetu, věrohodnost poskytovaných informací, působnost národních zákonů v prostředí nadnárodní sítě...). Většinu těchto problémů dosud neumíme řešit. Troufnu si dokonce říci, že k tomu, aby vůbec mělo smysl uvažovat o nějakém řešení není dosud ani doceněna skutečná podstata problémů.

GIP je určité užitečná věc a k šancím na jeho úspěch jistě přispívá i váha a autorita těch, co za ním stojí - G7 a EU. Tento moment je na druhé straně současné i jistým záporem - velké projekty vedené velkými organizacemi se obecně vyznačují jistou mírou topornosti, vyšší než u projektů realizovaných menšími organizacemi mnohdy s větší osobní motivací zúčastněných řešitelů. Menší organizátor také obvykle dosahuje svých cílů s menší režií.

Pokud jde o „českou cestu informatizace", byl bych rád, kdyby nic takového neexistovalo, abychom se v tomto směru nelišili od ostatních.

T.M.: Dovolte mi osobnější otázku - jak se vaše lektorská činnost na katedře SW inženýrství snáší s povoláním volného novináře?

Z mého pohledu dobře. Navíc si myslím, že obě činnosti se navzájem dobře doplňují. Psaní článků nutí člověka uspořádat si myšlenky a vyjadřovat se jasně a srozumitelně. Akademické zázemí mi pak pomáhá udržovat si přehled a alespoň tušit jak funguje to o čem píši. Nevidím zde žádný „konflikt zájmů", často však cítím určitý „konflikt formy". U čtenáře je nutné předpokládat, že o dané problematice moc neví, kdežto od studentů bych měl spíše očekávat, že určité znalosti již mají. Mívám pak pocit, že mé přednášky jsou snad příliš populárně laděné, kdežto o mých článcích si čtenáři mohou zase myslet, že jsou až příliš odborné.