Vyšlo v týdeníku CHIPweek č. 50/96, 10. prosince 1996
Vytištěno z adresy: http://www.earchiv.cz/a96/a650k130.php3

Image Map

Jednou z výrazných předností služby WWW oproti konkurenční službě Gopher je mnohem bohatší repertoár možností, jak v nabídkách předkládaných uživateli reprezentovat odkazy na konkrétní objekty či jiné nabídky. Zatímco u služby Gopher, kde nabídky mají formu textových menu, může být takovýto odkaz reprezentován pouze textovou položkou (řádkem běžného textu), v případě služby WWW a jejích stránek může být odkaz reprezentován prakticky čímkoli: znakem, skupinou znaků, slovem, větou, ikonou, či celým malým či velkým obrázkem. Dokonce je možné i to, aby jeden a tentýž obrázek reprezentoval odkaz na různé objekty, typicky na různé WWW stránky.

K čemu ale může být něco takového dobré? Kdy se může hodit to, aby kliknutí na různé části jednoho a téhož obrázku dovedlo uživatele na různá místa? Například tehdy, když zmíněný obrázek bude představovat skutečnou mapu - například mapu poboček firmy, a kliknutí na určitou lokalitu na této mapě uživateli zobrazí podrobnější informace o této pobočce.

Právě takovýto způsob využití se u zmíněné možnosti od začátku předpokládal, a tomu pak bylo přizpůsobeno i její pojmenování: obrázkům, jejichž jednotlivé části „vedou" na různá místa v pavučině světa WWW, se ne nadarmo říká „Image Maps" (doslova: obrázkové mapy). V češtině se dosud jednotné označené neustálilo: někdy se hovoří o klikovatelných mapách (protože na nich lze klikat myší), jindy o senzitivních mapách či senzitivních obrázcích, a objevily se i poetické návrhy typu „obrázky s klikou".

Ještě zajímavější než terminologická stránka věci však může být otázka využití těchto „klikovatelných map": původně tedy byly vymyšleny k tomu, aby skutečně fungovaly jako mapy, znázorňující geografické rozložení určitých objektů a usnadňující orientaci uživatele. V poslední době se ale velmi často využívají i k něčemu trochu jinému: k ještě dalšímu zatraktivnění nabídek, prezentovaných uživateli na WWW stránkách. Má-li totiž autor WWW stránky určitý záměr (hlavně výtvarný), a nedaří-li se mu jej realizovat standardními prostředky jazyka HTML (zejména kvůli jejich přeci jen omezeným možnostem formátování), pak má ještě jednu možnost - může svou představu namalovat, neboli zrealizovat ve formě statického obrázku (kde může použít prakticky jakékoli efekty). Například si může „vyfotit" sadu knih na okenním parapetu s pozadím nočně osvětlených Hradčan (viz http://www.czech.cz), a tento obrázek pak pojmout jako klikovatelnou mapu (tak aby kliknutí na konkrétní část obrázku vyvolalo ten efekt, který autor zamýšlel).

Tímto způsobem je pak možné vytvořit v rámci WWW skutečně libovolně graficky pojatou nabídku (limitujícím faktorem grafického ztvárnění je zde pouze to, co kdo dokáže namalovat). Na druhé straně jsou ale nabídky ve formě klikovatelných map zatížené nepříjemnou „daní z přidané hodnoty": jako obrázky (často velké a hezky barevné) představují značný objem dat, které je nutné přenést k uživateli. To pak dlouho trvá, a spotřebovává to značnou část přenosové kapacity.

Zajímavá je i technická stránka klikovatelných map: jde ve své podstatě o běžné rastrové (bitmapové) obrázky, se kterými je spojena informace o tom, „kam vede ta která část obrázku". Kromě toho samozřejmě musí existovat mechanismus, který tyto informace využívá, a na základě uživatelova kliknutí na konkrétní místo na klikovatelné mapě vygeneruje patřičný odkaz na požadovaný cíl.

Možnosti jsou zde dvě: jedna spočívá v tom, že informace o významu jednotlivých částí mapy jsou k dispozici na serveru, který stránku s mapou poskytnul. WWW prohlížeč (browser) v tomto případě při kliknutí na určité místo na mapě odešle serveru souřadnice onoho místa, a server se již postará o vše potřebné (této možnosti se říká „server side image mapping). Alternativním řešením je umístit informaci o významu jednotlivých částí mapy na straně uživatele, tj. zpřístupnit ji příslušnému browseru. Ten pak již může sám, na základě uživatelova kliknutí, zjistit kam chce uživatel směřovat, a vygenerovat příslušný odkaz. Tato možnost se pak označuje jako „client side image mapping". V praxi se přitom lze setkat s oběma těmito variantami.