Global village

Zamysleli jste se někdy nad tím, jaký vliv na nás mají moderní média a komunikační prostředky? Jaký vliv na naše myšlení, jednání, zvyky, konvence, morálku a další aspekty společenského života má rozhlas, televize, film, telefon, fax, počítač, a v poslední době Internet? Je to zcela jistě vliv nemalý a rozhodně ne zanedbatelný, a jeho důkladné zhodnocení je tvrdým oříškem pro odborníky z mnoha vědních oborů. Zcela jistě to není práce pro jednoho jediného člověka - i když před zhruba třemi desítkami let se našel člověk, který dokázal sám domyslet kam až mohou vést tehdy teprve se rodící možnosti globální komunikace, a předpovědět jaký efekt budou mít na lidskou společnost a její fungování. Tímto člověkem byl filozof a myslitel Marshall McLuhan (1991 až 1980), proslavený zejména svou knihou „Understanding Media (vyšla v roce 1964 v nakladatelství McGraw Hill).

Ačkoli McLuhan vydal svou knihu v době, kdy ještě žádný Internet neexistoval (a s ním ani žádné Informační dálnice a superdálnice či informační společnosti), formuloval v ní myšlenky a teze, které dnešní Internet postupně naplňuje. Například to, že díky moderním možnostem komunikace padnou geografické, politické, národní i jiné bariéry, a lidé na celém světě si budou moci svobodně vyměňovat své názory a sdílet všechny dostupné informace. Byl to právě McLuhan, kdo v této souvislosti poprvé použil termín „Global Village" (doslova: globální vesnice), dnes tak často frekventovaný a tolik oblíbený.

McLuhanovo chápání pojmu Global Village je ale mnohem širší, než jen představa celého světa jako jedné globální vesnice bez jakýchkoli komunikačních bariér. Šlo mu především o to, jakým způsobem bude ovlivněno jednání a chování lidí, jejich vzájemné vztahy i vztahy k individuálnímu a kolektivnímu vlastnictví, zvyklosti a konvence, a především pak měnící se mechanismy fungování lidské společnosti. McLuhan například předpověděl, že díky vývoji v oblasti komunikací bude šíření informací stále jednodušší a jednodušší, a samotné informace, v soudobé společnosti chápané jako privátní vlastnictví, se stanou vlastnictvím veřejným. Spolu s tím se pak změní i způsob využívání informací, způsob jakým lidé komunikují mezi sebou, způsob jakým jednají atd. Stav věcí se tak v mnohém vrátí k tomu, co bylo zvykem v dávných dobách, kdy lidé ještě žili ve společnosti organizované do kmenů. A právě toto přirovnání nových přístupů, způsobů komunikace a sociálních interakcí k situaci ve „vesnicích obývaných jednotlivými kmeny" bylo hlavní motivací pro metaforu s globální vesnicí. McLuhan dokonce přirovnal efekt šíření informací elektronickou cestou a rychlostí světla k implozi, která zvrátí většinu zvyklostí a konvencí současné „literní" společnosti, a smrští celý svět do jedné velké, globální kmenové vesnice, i s jejími kmenovými zvyky a obyčeji, vyznačující se především „ústním podáním" informací.

Konkrétním příkladem toho, v čem McLuhan spatřovat návrat od dnešních „psaných" k dřívějším „orálním" tradicím, může být průběh skupinových diskusí. Bez elektronických médií a komunikačních prostředků (tedy v „literní", tj. „psané" společnosti) mají diskuse prakticky vždy nějakého moderátora, který diskusi vede a dbá na průběh vzájemné interakce mezi diskutujícími. V „orální" společnosti nic takového neexistuje. Zde má každý účastník rovný hlas, a všichni jeho hlas slyší. Samotný průběh diskuse vzniká spíše spontánně, nikoli organizovaně s přesnými časovými harmonogramy jako v „literní" společnosti. Také ukončení diskuse je odlišné - v „literní" společnosti s moderátorem je možné odhlasovat ukončení diskuse, zatímco ve společnosti „orální" se diskutuje tak dlouho, dokud všichni nedospějí k přesvědčení že by to již mohlo stačit. Také vám to tak silně připomíná průběh diskusí v dnešních elektronických konferencích a síťových news na Internetu? Když se fyzicky sejde pár lidí a o něčem zaníceně diskutují, dříve či později se o konec i té sebenáruživější diskuse postarají fyziologické potřeby člověka - únava, potřeba jídla, pití a spánku. Když se ale podobná diskuse odehrává prostřednictvím Internetu, tyto fyziologické faktory se již neuplatňují. Jediné, co může novodobou elektronickou diskusi v rámci „globální vesnice" ukončit, je ztráta zájmu - ať již pro vyčerpání diskutovaného tématu, nebo kvůli tomu že se mezitím objevilo nějaké zajímavější téma.