Jargon

Počítačová terminologie není žádným pokusným králíkem, na kterém by se dalo zkoušet co všechno lidé kolem počítačů ještě vydrží. Dost na tom, že před několika lety nám ti naškrobení, sešnerovaní a ulízaní panáci vydávající jazykové normy zkonfiskovali všechny byty, a místo nich přidělili slabiky. Schválně, zkuste si dnes zajít do obchodu s počítači a chtít například megaslabikové simy. Nejspíše vás budou považovat za předsunutou hlídku štábu televizních Ptákovin, a budou hledat skrytou kameru.

Počítačový život se ale zastavit nedá, a stejně tak není možné mu zabránit v tom, aby si sám našel své vlastní zvyky a obyčeje, i svou vlastní mluvu. Nelze jej donekonečna ohlupovat všelijakými grafickými uživatelskými rozhraními, když všichni stejně dobře vědi, že de vo vobyčejná vokna. Život je nevyzpytatelný a pestrý, a vždy si najde sám svou vlastní cestičku. Stejně jako každý multitáskový systém, ve kterém se to jen hemží všelijakými tásky, co spolu soupeří vo dostupný rysórsy, vzájemně se suspendujou a zase ryzúmujou, dokud je někdo či něco nekilne. Má vůbec cenu snažit se někomu něco předepisovat či linkovat mantinely? Třeba bránit jednotlivejm táskům, aby si posílaly takový systémový masáže, jaký uznaj za vhodný? Proč jim předepisovat, že třeba pejdžfolt v pážinku na dymánd má bejt identifikovanej zrovna tak a tak, a ne nějak úplně jinak? Má smysl těmto táskům mluvit do duše a přemlouvat je, aby si nekradly interapty? Zvláště když všichni dobře vědi, jakej brajgl bejvá ve všech možnejch a nemožnejch opšnech, vod správnýho vobsahu cmosky přes nasvičování džamprů, svičů a dipsvičů na bórdech, až po instalaci rezidentů, nastavení temporáčů či vokenních inifajlů? Život si stejně vždy prosadí své, a všechno se dá nějak vopytlit či vopečovat, a v nejhoršim apgrejdovat na novej rylýs.

Pravda, někdy bývá život také dosti složitý. Snad nejvíce tehdy, když se vašemu počítači nedostává dost ramky, nebo máte moc líný cépéúčko či pomalou keš, a přesto na takovym stejšnu honíte vokna. Když pak kroutíte ňákýho vopravdovýho macka, jako třeba majkrosoftí vérd, je to skutečně k uzoufání - vokna pořád svepujou, točej hardem, a vy se vubec nedostanete k lizu. Ale bacha, příčina může být i na vaší straně. Třeba máte nastavenej moc malej svepfajl!

Zdaleka největším zdrojem problémů však bývají samotní uživatelé. Vysvětlujte vobyčejnejm jůzrum, jak se třeba dělaj bůtovací opšny, jak si naloudovat rezident, jak vodstřelovat zatuhlý tásky a jiný pokročilý věci. Mnohdy mohou být uživatelé rádi, když se naučí správně chytnout krysu a mačkat ji pod krkem, když pochopí jak se píšou nejma fajlů a co sou zač fouldry, když dokážou rozlišit různý drajvy či poznaj k čemu je dobrej varijantní botník a meňátka. Nebo ještě tak když dokážou přimět textový editor, aby důsledně zabíjel všechny vdovy a sirotky. Ale zatěžovat je takovejma věcma, jako třeba hendlama, exepšnama, dedlokama, deemáčkem či drajvrama vůbec? Od toho raději dál, držet jůzry v uctivé vzálenosti, a už vůbec je nepouštět do kódu. To by tak ještě scházelo, aby se nějaký obyčejný uživatel vrtal v operačním systému a v nejrůznějších aplikacích! Aby si třeba vzal takovej borlandí debužér a zkoušel kreknout ňákej vořezanej šérvér, za kterej nechce normálně zacálovat, nebo se dokonce snažil heknout ňákej pásvordovej fajl či podobný věci. Ne, debužéry opravdu nepatří do nepovolanejch rukou!

I když ... jistá možnost jak si pořádně zadebužit by zde přeci jen byla. Vždyť před námi je poslední den v roce, Silvestr! Den, kdy všechno vážné ustupuje na bekgraund, je vydampováno někam do logu a následně zdylítováno, a na fórgraund se dostává kdejakej zapomenutej a vodloženej fór. Tak to hezky oslavte, a do Nového roku 1996 vykročte úspěšně, bez bázně a hany, a bez strachu ze žargonu počítačové branže. To Vám přeje

Jiří Peterka