Svět podle Microsoftu?

Letošní ročník Invexu byl pro mne zajímavou příležitostí ke srovnání přístupů a strategií velkých firem, které mají významný vliv na veškeré dění na počítačovém nebi u nás i v celém světě. Tušíte správně, že řeč bude o firmě Microsoft, a o srovnání jejího „světového názoru" s pohledem na svět, který začínají vykazovat jiné velké firmy.

Začnu poněkud netradičním pohledem na způsob využívání soudobých počítačů: zamysleli jste se někdy nad tím, jak velkou část všech možných funkcí a schopností vašeho počítače skutečně využíváte? Jak velkou část schopností vašeho operačního systému, jak velkou část schopností a funkcí jednotlivých aplikací? Možná by jste se opravdu hodně divili, o jak malou část jde. Když potřebujete napsat stručný, jen několikařádkový vzkaz svému kolegovi, potřebujete na to tak silný nástroj, jakým je například MS Word? Využijete při psaní krátkého a jednoduchého textu jeho značně pokročilé funkce, umožňující připravit se vším všudy celý časopis či menší knižní publikaci? Asi ne, že.

Možná na tomto místě namítnete, že všechny ty pokročilé funkce sice obvykle nepoužíváte, ale že vám nijak nevadí mít je k dispozici - třeba se někdy budou hodit. Jistou logiku to skutečně má, ale je třeba si uvědomit i některé méně příznivé souvislosti. Zejména tu, že existence pokročilých funkcí, byť velmi sporadicky využívaných, má významný vliv i na fungování těch jednoduchých a základních funkcí, které jsou skutečně využívány. Existence značně pokročilých funkcí v nejrůznějších aplikacích či v samotném operačním systému totiž představuje zátěž, kterou na svých bedrech nesou i ony jednoduché a základní funkce - a v praxi se to projevuje tím, že i tyto jednoduché funkce pracují pomaleji, než jak by mohly. Zkuste si schválně pustit takový MS Word na počítači se 4 MB operační paměti, a pak zavadit o nějakou klávesu či ikonu. A pak si zkuste vzpomenout, jak svižně vám pracovala stará dobrá 602 na holém XT-čku, které nemělo ani celý megabyte paměti. Pravda, komfort obou editorů je sice úplně jiný, ale napsat úhledný dopis šlo a stále ještě jde i v té šestsetdvojce.

Vraťme se ale zpět k meritu věci - ke „světovému názoru", který nám firma Microsoft předkládá, zmaterializovaný do jejích nejnovějších produktů - Windows 95, Windows NT, a celé té záplavy programů, začínajících prefixem „Microsoft". Mezi tituly jako „Microsoft Home", „Microsoft Money", „Microsoft Office" apod. už snad opravdu chybí jen „Microsoft Everything" či „Microsoft World". Ale to podstatnější je zřejmě skutečnost, že všechny tyto produkty usilují o maximální možnou dokonalost. Snaží se mít co nejvíce funkcí, a každá jejich nová verze je zase o něco „macatější" než verze předchozí. Obvykle přitom potřebuje ještě „macatější" a vybavenější počítač, s rychlejším procesorem, s větší operační pamětí a s větším pevným diskem, takže uživatel pak musí chtě nechtě sáhnout ještě o něco hlouběji do své peněženky, a pořídit si ještě výkonnější počítač. Nebo jste se snad už někdy setkali u některého z produktů Microsoftu s přívlastkem „Lite" - či nějakým obdobným označením, které by signalizovalo určité zeštíhlení? Vadí ale někomu neustále tloustnutí? Široké a vlivné obci výrobců počítačů rozhodně ne, těm musí neustále stupňované nároky produktů firmy Microsoft znít doslova jako rajská hudba.

Kam to ale všechno povede? Možná k tak dokonalým a výkonným počítačům a aplikacím, které už nebude nikdo umět používat.

Podobně je to podle mého osobního názoru i s celou firmou Microsoft. Ta také neustále „bobtná" četnými akvizicemi malých, menších i větších firem - ty sice přináší chybějící technologické kaménky do obrovské všepokrývající a všeumějící mozaiky, ale současně s tím zvyšují entropii čím dál tím většího celku, a znesnadňují jeho řízení. Je nejspíše otázkou času, kdy se celý obrovský Microsoft stane tak velkým, že přestane být rozumně ovladatelný. A kdy zjistí, že není na světě sám, a že nemůže být pro každého vším.

S výrazně odlišným přístupem jsem se na letošním Invexu setkal hned na třech různých místech, u tří různých firem velké velikosti. Na stánku firmy Sun v pavilonu D jsem mohl na vlastní oči shlédnout ukázku browseru HotJava, který je předzvěstí zcela nové koncepce práce s výpočetní technikou v prostředí globálních počítačových sítí. Je první vlaštovkou takových řešení, které se zcela záměrně snaží zjednodušit počítače koncových uživatelů, a případnou složitost přenést do aplikací, nacházejících se „někde v síti". Vše je přitom založeno na tom, že když uživatel něco skutečně potřebuje, jeho počítač si to „stáhne" ze sítě a u sebe „pustí". Nepředpokládá se tedy, že by takovéto aplikace byly trvale umístěny na všech koncových počítačích všech potenciálních uživatelů, a zde nečinně „zacláněly" jen proto, aby byly k dispozici pro případ, že by je snad přeci jen někdo potřeboval - jak by odpovídalo celkové koncepci firmy Microsoft.

S obdobnou představou, tedy s představou aplikací sídlících „někde v síti" a stahovaných až na základě skutečné potřeby, jsem se pak setkal při projevu zástupce firmy IBM na diskusi u kulatého stolu, kterou ve veletržní rotundě moderovala známá americká novinářka, paní Esther Dysonová. Dokonce zde padlo i vcelku trefné označení celé koncepce: „network-centric computing".

No a do třetice jsem s obdobným názorem setkal na tiskovce firmy Novell, kterou na firemním stánku uspořádal pan Willy Sohngen, viceprezident Novellu pro střední a východní Evropu - když se zabýval strategickými záměry firmy a popisoval její představu o tom, jak budou počítačové sítě fungovat v blízké budoucnosti. Když jsem se zeptal, zda existuje nějaká paralela mezi touto představou a koncepcí, která stojí za myšlenkou jazyka Java a browseru HotJava, dostalo se mi záporné odpovědi. Nejspíše tedy došlo k velmi zajímavé a vzácné shodě - velké firmy dospěly nezávisle na sobě k velmi podobné představě o budoucnosti síťového světa. Světa založeného spíše na jednoduchosti a skutečně požadované funkčnosti, než na komplexnosti a složitosti.

Jak tedy bude vypadat za několik let náš počítačový svět vezdejší? Bude to svět podle Microsoftu? Svět plný tak bytelných oken, že už ani nepůjdou otevřít? Nebo to bude svět podle Sunů, Novellů či IBM? Svět odlehčený, ve kterém štíhlá a snadno ovladatelná okna vedou do bohaté a rozkvetlé zahrady, ve které každý najde to co skutečně potřebuje? Nechme se překvapit.

Jiří Peterka