Dojmy ze síťového Invexu '95

Letošní Invex byl přesně takový, jaký být musel: zase o něco větší, zase o něco navštěvovanější, zase o něco snobštější, a pro vystavovatele nejspíše zase o něco dražší. Pro návštěvníky pak dost možná zase o něco méně srozumitelný - co skutečně nového či snad dokonce převratného se objevilo v té nepřeberné veletržní záplavě, co opravdu hodnotného vzklíčilo pod nánosem povrchního marketingového balastu, a jaké nové směry a trendy ten letošní ročník ukázal, či alespoň naznačil? Přijměte několik subjektivních dojmů autora, který si celé to skupinové šílenství jménem Invex protrpěl hezky od začátku až do konce.

Když jsem na jaře letošního roku psal reportáž o tom, jak se německý CeBIT prezentoval celému světu prostřednictvím Internetu a služby WWW (reportáž vyšla v CHIPu č. 6/95), skončil jsem akademickou otázkou: kdypak si něco podobného pořídí i náš Invex? Nakonec to netrvalo dlouho, a Invex se k Internetu připojil hned při nejbližší možné přílěžitosti. Na rozdíl od CeBIT-u k tomu sice ještě neměl vybudovanou potřebnou komunikační infrastrukturu - vlastní páteřní síť - ale to zase nebyl až tak nepřekonatelný problém. Doslova v rekordním čase se podařilo oboje, a tak letošní ročník Invexu mohl být prvním, který se pyšnil vlastní sítí InvexNet, připojením na globální počítačovou „síť sítí" (Internet), a který se současně s tím mohl prezentovat celému světu prostřednictvím služby World Wide Web. Podrobněji se o tom můžete dočíst v samostatném článku.

Ani Java, ani Windows 95 ...

Pořadatelé Invexu i zainteresované firmy tedy vzaly nástup počítačových komunikací skutečně vážně. Škoda jen, že totéž neudělali i kolegové z redakcí odborných časopisů, kteří výhodnocovali letošní soutěž o Křišťálový disk. Z dvanácti udělených ocenění (Křišťálových disků) jich přesně polovinu dostaly exponáty v kategorii Hardware, pět disků si odnesly exponáty v kategorii Software, a jen jeden jediný disk zbyl na Komunikace - odnesl si jej produkt jménem Skywalker, sloužící potřebám bezdrátováho přenosu dat. To opravdu chtěli kolegové vyslat tak výrazný signál o tom, jak malý význam přisuzují počítačovým komunikacím? Nebo že by snad nebylo dost zajímavých exponátů z této oblasti - ale také z oblasti služeb, kancelářských systémů apod., které vyšly zcela naprázdno? Určitě ne - minimálně jedna skutečně převratná novinka se dostala až do užší nominace, a to browser HotJava firmy Sun. Útěchou ji může být snad jen to, že ocenění se nedostalo ani na tolik oslavované Windows 95, které se také dostaly do užší nominace, ale Křišťálový disk na ně nakonec také nezbyl. V případě Windows 95 to možná bylo proto, že jich bylo všude tak plno, že už je vlastně nikdo ani nevnímal.

Ale zpět k zajímavým trendům, které letošní Invex přinesl. Bezesporu mezi ně patří skutečnost, že se u nás začínají otevírat zcela nové, a dosud téměř panensky neposkvrněné trhy. Zkusme si je postupně vyjmenovat.

Poskytování připojení k Internetu

Až dosud se u nás etablovali dva poskytovatelé připojení, CESNET a INTERNET CZ (dříve známý pod jménem COnet). Dnes se ale na tento segment trhu velmi usilovně tlačí i další subjekty, které lze rozdělit do dvou hlavních kategorií - na „velké" (či spíše „skutečné") poskytovatele připojení, kteří si sami zajišťují potřebnou konektivitu směrem do Internetu (tj. mají vlastní připojky do zahraničí), a dále na spíše menší subjekty, které si svou konektivitu do Internetu samy kupují (pronajímají), přidávají k ní své další služby (například řešení „na klíč" i pro malé a nejmenší zákzníky), a výsledek pak prodávají dále. vedle obou dosavadních poskytovatelů budou zřejmě největšími hráči v té první kategorii firmy IBM, PVT a NexTel, a možná i některé další subjekty (jako např. firma Datac, která také plánuje vlastní přípojku, ale na Invexu nevystavovala). Zajímavé je, že všechny tyto subjekty v téměř vzácné shodě uvádí, že své služby na poli připojování k Internetu „rozjedou" v nejbližší době, nejspíše ještě letos. Všechny také ohlašují záměr připojit se směrem do zahraničí velmi rychlými přenosovými cestami, nejméně 1 Mbps (a např. IBM hovoří rovnou o 2 megabitech za sekundu). Pokud se to všem skutečně podaří, dostane se naše malá země rázem na jedno z předních míst v Evropě, pokud jde o celkovou kapacitu připojení do Internetu. Nebo se mezitím ukáže, že pro tak velkou a bohužel asi i hodně drahou konektivitu u nás není dostatečně velký odbyt?

V každém případě bych pro vás rád připravil malé srovnání konkrétních nabídek, kterými se na letošním Invexu prezentovali různí poskytovatelé připojení, a doplnil je i nabídkami těch, kteří zde nebyli - toto srovnání ale najdete až v některém z příštích čísel CHIPweeku.

On-line služby

Samotné připojení k Internetu je ve své podstatě pouze službou přenosu dat, resp. zprostředkování přístupu k informačním zdrojům a službám, které již může provozovat někdo úplně jiný, než původní poskytovatel připojení. I u nás se již začínají objevovat první významné vlaštovky takovéhoto poskytování „on-line služeb", které již nemusí být vázáno či alespoň spojeno s poskytováním vlastní fyzické konektivity (ale samozřejmě může).

Historicky první zřejmě byl projekt VAN602 firmy Software602 (přesněji její dceřinné firmy Editel CZ), který byl prezentován již na loňském Invexu. Tento projekt byl zajímavý také tím, že vznikal v době existence monopolu jednoho subjektu (EuroTelu) na poskytování veřejných služeb přenosu dat v on-line režimu, a tak je celý VAN602 založen na použití takové komunikační infrastruktury, která funguje v off-line režimu (na bázi elektronické pošty Mail602). Vzato do důsledku by tedy nemělo jít o „on-line službu".

Elektronická pošta

Do kategorie on-line služeb však bezesporu patří například poskytování veřejné elektronické pošty. V rámci Internetu je elektronická pošta již naprostou samozřejmostí, a většina poskytovatelů připojení se snaží nabízet i takové způsoby připojení k Internetu, které jsou vysloveně optimalizovány na práci s poštou (a vychází tudíž levněji, než „plnohodnotné" připojení, umožňující využívat i ostatní služby).

S elektronickou poštou jako poskytovanou službou se můžeme setkat i v jiných sítích, mimo jiné i ve veřejných datových sítích, kde elektronická pošta obvykle funguje na bázi standardu X.400. U nás se z historických důvodů vyvinuly hned dva takovéto poštovní systémy: ET Mail, a CZ Mail. Služba ET Mail však po odkoupení divize veřejných datových sítí EuroTelu ze strany SPT Telecom „splynula" se svou mladší sestrou CZ Mail, a ztratila samostatnou identitu - takže dnes již máme jen poštu CZ Mail. Zato je nám ale, díky masivní reklamní kampani, nabízena doslova na každém rohu a kroku.

Zajímavé by jistě bylo také cenové srovnání internetové pošty a pošty CZ Mail, snad se k němu v některém z příštích čísel CHIPweeku dostaneme. V každém případě ale dnes již nejde o dva striktně oddělené světy - mezi poštou CZ Mail a Internetem existuje propojení na úrovni poštovní brány, a je tedy možné posílat zprávy z jednoho systému do druhého.

Další zajímavostí kolem elektronické pošty CZ Mail bylo to, že na letošním Invexu se prezentovaly i další subjekty jako poskytovatelé této služby - nejspíše v roli „resellerů" provozovatele pošty CZ Mail, kterým je v pořadí třináctý odštěpný závod SPT Telecom, nazvaný NexTel. Stačil jsem zaregistrovat zejména pražskou firmu INEC, a dále firmu CNC (Computer and Network Consulting).

Videotex

Jednou ze zajímavých a užitečných on-line služeb je tzv. videotex - u nás ale dosud jen velmi málo rozšířený. Videotex jako takový provozuje SPT Telecom, který jej také na Invexu představoval, ale některé z videotexových aplikací zabezpečují i jiné subjekty - zejména PVT. To provozuje například registr plátců DPH (DAREG, jedná se o bezplatnou aplikaci, dodavatelem a garantem informačního obsahu je Ministerstvo financí ČR). Dále provozuje PVT například aplikace, zřístupňující aktuání informace z RM-S BCPP, SCP atd.

Podobně jako u veřejné elektronické pošty CZ Mail se kromě přímého provozovatele (SPT Telecomu) prezentovaly na letošním Invexu i další firmy, nabízející přístup k veřejnému videotexu - kromě PVT to byla například již zmiňovaná firma INEC.

Zákaznické WWW stránky

Zcela novým segmentem trhu je vedení tzv. zákaznických WWW stránek. Jde o službu určenou zákazníkům, kteří chtějí prezentovat své vlastní informace nejširší zainteresované veřejnosti prostředictvím služby WWW (World Wide Web), ale z nějakého důvodu nehodlají provozovat vlastní WWW server - například proto, že vzhledem k objemu informací by se jim to nevyplatilo, nebo nemají potřebný know-how nebo vhodné personální či technické zázemí pro rutinní provozování vlastního WWW serveru.

Podstata služby pak spočívá v tom, že někdo jiný, kdo WWW server provozuje, nabídne svému zákazníkovi, aby si své stránky vystavil u něj. Buďto jen vystavil, tj. umístil zde již hotové WWW stránky (které si připravil sám), nebo může poskytovaná služba zahrnovat i to, že WWW stránky zhotoví sám jejich vystavovatel, podle podkladů svého zákazníka.

Službu tohoto typu většinou nabízí každý poskytovatel připojení k Internetu (jako doprovodnou či nadstavbovou službu). Není to ale zdaleka jediná možnost - vedení zákaznických stránek může nabízet například i takový subjekt, který se na tuto činnost vysloveně specializuje, a připojení k Internetu sám od někoho kupuje. Příkladem takovéhoto subjektu byla firma AgresSoft Solutions, která se na letošním Invexu prezentovala na stánku Kancelářských strojů Brno. Firma AgresSoft provozuje tzv. Virtuální Obchodní Dům, který k prezentaci zákaznických WWW stránek používá metaforu reálného obchodního domu - existují zde tematicky zaměřená patra, a v nich stánky (pardon: stránky) jednotlivých vystavovatelů. V zahraničí se obdobným „virtuálním obchodním domům" říká obvykle „Internet Malls", a je možné v nich dokonce nakupovat on-line způsobem. Platí se přitom téměř výlučně kreditními kartami, které ale u nás zatím moc rozšířeny nejsou. Nicméně i ve Virtuálním Obchodním Domě firmy AgresSoft si již dnes můžete nakoupit on-line: například ve stánku firmy Unis Publishing si můžete objednat některou z nabízených knížek, která vám pak bude zaslána na dobírku. Kdo by to chtěl vyzkoušet, hlavní vchod do Virtuálního Obchodního Domu má adresu http://www.inet.cz/cz/.

S další zajímavou variantou vedení zákaznických WWW stránek jsem se setkal v nabídce našeho největšího současného poskytovatele, sítě CESNET. Zde je totiž nabízen i pronájem celého WWW serveru (realizovaného počítačem PC).

Outsourcing služeb

Stále velmi málo rozšířené jsou takové služby, které se obvykle zahrnují pod pojem „outsourcing" - což by šlo volně přeložit sloganem „postaráme se o to za vás". Jistý výběr sice máte v situaci, kdy požadujete realizaci něčeho nového způsobem „na klíč". Ale mnohem hůře už na tom budete tehdy, když půjde o to udržet něco již existujícího v rutinním chodu či provozu - například takovou lokální síť. Zde je zřejmě velká bolest mnoha malých a menších firem, které potřebují ke svému provozu počítačovou síť LAN, ale nemohou si dovolit vlastního odborníka, který by se o tuto síť a její uživatele staral.

Na letošním Invexu jsem zaznamenal jednu nabídku „externího správcovství" lokálních sítí (od firmy VUMS Computer). Velmi bych se ale divil, kdyby neexistovali ještě další poskytovatelé téže služby - vždyť o zákazníky by jistě neměli nouzi!

Služby přenosu dat

Staronovým segmentem trhu jsou služby přenosu dat - obvykle na větší vzdálenosti, například mezi různými částmi téhož města či lépe mezi různými městy. Poskytování této služby má většinou charakter vzájemného propojení něčeho, co již existuje a patří konkrétnímu zákazníkovi - například jeho lokálních sítí v jednotlivých pobočkách po celé republice apod. - ale co pro takovéhoto zákazníka není výhodné propojit si vlastními silami a prostředky.

Ještě do nedávna byl tento segment trhu prakticky paralizován existencí monopolu na takovéto služby (který měla firma Eurotel), a jedinou možností bylo poskytování takovýchto služeb neveřejným způsobem, úzce vymezenému a hlavně uzavřenému okruhu zákaznických subjektů. Přesto ale mohly vznikat, a také vznikaly, různé privátní a poloprivátní datové sítě, určené primárně pro naplnění potřeby svých zřizovatelů. Dnes, kdy monopol Eurotelu padnul, by již nemělo nic stát v cestě možnosti nabízet služby přenosu dat skutečně komukoli (samozřejmě na bázi licence, kterou ale již nyní ČTÚ může udělit).

Ve výhodě bezesporu jsou takové subjekty, které si svou komunikační infrastrukturu vybudovaly již dříve, v době existence monopolu. Nejde přitom jen o dřívější Eurotel (dnes NexTel), jehož veřejná datová síť se mezitím rozrostla snad do všech významnějších regionů a vyspěla i po technické stránce (dnes její páteř „běhá" na ATM, nabízena je přenosová služba Frame Relay a další zajímavé služby). Nezahálely ani další subjekty - například České Radiokomunikace se svou privátní datovou sítí na bázi X.25 a Frame Relay, firma IBM se sítí IMNS (IBM Managed Network System), či PVT se svou privátní sítí. Své vlastní privátní sítě si přitom začala budovat také celá řada rezortů státní a veřejné správy, i některé velké instituce a organizace - u těchto sítí je ale velmi málo pravděpodobné, že by jejich přebytečná přenosová kapacita byla někdy prodávána dalším subjektu na komerčním základě.

V současné době pak nastává doslovný boom v oblasti budování privátních, poloprivátních i veřejných datových sítí, zejména na bázi satelitních technologií (typicky VSAT) - ze zcela zřejmého důvodu: lze je uvést do provozu velmi rychle, a jsou nezávislé na existenci pozemních přenosových kanálů, kterých je u nás stále ještě velký nedostatek.

Menší pozornost technologiím, větší pozornost užitným vlastnostem

Závěrem si dovolím vyjádřit jeden velmi subjektivní dojem, který jsem si z letošního Invexu odnesl: v minulých ročnících byla velká pozornost návštěvníků (a s ní zákonitě i vystavovatelů) soustředěna na to, jak něco funguje, a už méně na to, k čemu se to dá využít. Lidé se ptali stylem "Umíte ATM"? "Máte rychlý Ethernet"? „Co je uvnitř toho a toho"? Tentokrát jsem měl pocit, že se lidé mnohem více zajímají o to, jaký efekt by jim určité řešení přineslo, či zda by splnilo jejich zcela konkrétní potřeby, a už méně je pro ně podstatné, jak konkrétně co funguje.

Je to asi přirozený vývoj, který bylo možné očekávat v rámci našeho celkového „směřování na Západ". Když se tak ohlédnu za právě skončeným ročníkem Invexu, musíme stále ještě směřovat? Nejsme už náhodou na místě? V pracovním nasazení mnoha lidí možná ještě ne, ale v úrovni odborných znalostí, schopností a celkové vzdělanosti určitě ano. Jen jedno nám pořád ještě chybí: schopnost vážit si toho, co umíme a známe, a schopnost to dobře prodat.