Bookmark
Najít něco konkrétního v takovém moři informací, jaké nabízí dnešní rozlehlé počítačové sítě obecně a Internet konkrétně, může být opravdu netriviální záležitostí. Ještě že jako uživatelé máme k dispozici nejrůznější automaticky fungující vyhledávací stroje (search engines), o kterých jsme si povídali minule. Když pro nás najdou to, co hledáme, vrátí nám ukazatel, který nás již dovede za kýženým cílem - forma tohoto ukazatele je samozřejmě různá podle toho, jakou internetovou službu jsme použili ke kontaktování vyhledávacího stroje, ale obecný princip je stejný: vyhledávací stroj nám vrátí ukazatel, a my jsme povinni se pak již sami vydat na místo, kam ukazuje.
V souvislosti s takto fungujícím vyhledáváním se ale nabízí jedna zajímavá otázka: jak postupovat v případě, kdy se na nalezené místo (například na nějakou zajímavou WWW stránku) chceme někdy později vrátit? Musíme znovu projít přes vyhledávací stroj, a příslušné místo si nechat znovu najít? Samozřejmě ne, protože to bychom zmíněné vyhledávací stroje zbytečně přetěžovali, a konec konců otravovali i sami sebe. Ale jak konkrétně se vyhnout opakovanému vyhledávání?
Nejméně příjemnou a nejvíce pracnou možností je někam si opsat ukazatel, který nám vrátí vyhledávací stroj, a při opakovaném přístupu jej pak vhodně zadat klientskému programu, prostřednictvím kterého se „touláme" Internetem - tedy nejspíše asi tzv. browseru (klientu služby WWW), nebo třeba také klientu služby Gopher, FTP apod. Má to ale nevýhodu v tom, že všelijaké papírky s poznámkami mají tendenci se nenávratně ztrácet, a i když se přeci jen najdou, máte velkou šanci, že se při přepisování mnohdy značně kryptických zápisů překlepnete, a o zábavu je postaráno.
Naštěstí tvůrci většiny „komfortnějších" klientských programů zabudovali do svých produktů schopnost dělat něco podobného automaticky. Tedy vytvořit pomyslnou záložku, která se ale nevkládá do knih, nýbrž slouží k označování konkrétních míst v elektronické pavučině soudobých informačních zdrojů. Ne nadarmo se zmíněným záložkám říká bookmarks, což v doslovném překladu skutečně znamená „záložka" či „ztužka" (v knize). Co si ale pod takovouto záložkou správně představit?
Jde v zásadě o takovou formu ukazatele, která může být doplněna vhodným nadpisem či vysvětlujícím textem, a může s ní být manipulováno způsobem, který je pro uživatele příjemný a pohodlný: záložky mohou být seřazovány do lineárních seznamů, někdy je lze členit i hierarchicky, a hlavně jsou náležitě uchovávány tak, aby byly kdykoli později k dispozici - takže když si někdy jindy vzpomenete, že chcete znovu navštívit místo označené záložkou, stačí vám nalistovat správnou záložku v jejich seznamu, a vhodně ji aktivovat. V graficky orientovaném prostředí, například v MS Windows, k tomu obvykle stačí vhodné poklepání na zvolenou záložkou. Ta má přitom nejčastěji podobu jedné řádky textu, který ale nebývá konkrétním zápisem ukazatele v takovém tvaru, jaký příslušný klientský program vyžaduje (typicky ukazatele URL) - jde obvykle o vysvětlující text, který si uživatel může zadat sám (nebo si jej klientský program odvodí sám z toho, co se na příslušném místě nachází).
S možností používat záložky (bookmarks) se uživatelé Internetu poprvé setkali u klientů služby Gopher. U dnešních browserů (klientů služby World Wide Web) je schopnost práce se záložkami prakticky již samozřejmostí.