Session

Telefon je báječná věc. Zvláště když zrovna funguje, a vy se díky příznivé shodě okolností dovoláte tam, kam skutečně potřebujete - což se například v Praze stává stále více výjimkou, než pravidlem. Zanechme ale nářků nad přetíženou telefonní sítí, lepší to asi jen tak nebude (zato dražší asi ano). Povšimněme si raději jiného aspektu.

S pomocí telefonu se můžete na dálku domluvit s jinou osobou. Kdyby tato osoba stála vedle vás, asi by jste spolu mluvili přímo, a nepotřebovali k tomu žádné technické či jiné zařízení, které by vám rozhovor muselo zprostředkovávat. Chcete-li ale komunikovat s někým, kdo se právě nenachází ve vaší bezprostřední blízkosti, máte kromě telefonu i jiné možnosti - můžete si všechno potřebné vykorespondovat běžnou listovní poštou, pomocí telegramů, prostřednictvím faxů apod. Sice pomaleji, ale možné to je.

Rozlišme tedy dvě věci: vzájemný dialog či rozhovor dvou lidí, a způsob či prostředek, kterým je tento rozhovor uskutečňován. Rozdíl mezi nimi je dobře patrný právě na příkladu rozhovorů, uskutečňovaných po telefonu. V rámci jednoho telefonního hovoru (jako prostředku vzájemné komunikace) se mohou dva lidé na něčem domluvit (tj. využít jej pro vzájemný rozhovor), a pak bez zavěšení předat telefon jiným dvěma lidem, kteří spolu mohou mluvit o něčem zcela jiném - tedy využít tentýž telefonní hovor pro uskutečnění jiného rozhovoru. Velmi častá je ale i opačná situace, kdy je vzájemná komunikace dvou lidí po telefonu přerušena výpadkem spojení. Pokud si ještě nestihli říci vše potřebné, zavolají si znovu, stručně si připomenou, kde to vlastně přestali, a pokračují v přerušeném rozhovoru. Zde se tedy jeden rozhovor uskutečňuje prostřednictvím dvou (či více) telefonních hovorů.

S obdobnou možností rozlišení - na rozhovor jako takový a prostředek jeho realizace - se lze setkat i ve světě počítačů, v nejmarkantnější podobě pak u počítačových sítí. Chtějí-li spolu komunikovat dva uzlové počítače sítě, jde vlastně také o určitou formu rozhovoru dvou účastníků, který se může uskutečňovat pomocí různých prostředků vzájemného spojení.

V angličtině se pro označení takovéhoto "rozhovoru" dvou počítačů, či spíše dvou aplikačních programů, které na nich právě běží, používá termín session (v češtině pak: relace).

Relace obvykle začíná vzájemnou identifikací obou účastníků (obdobou vzájemného představení se při telefonním hovoru), a končí koordinovaným a oboustranně akceptovaným ukončením vzájemné komunikace (obdobou rozloučení se po telefonu v okamžiku, kdy oba účastníci telefonního hovoru si již sdělili vše, co si sdělit chtěli). V průběhu vlastní relace pak dochází k vlastní výměně dat, která musí být vhodným způsobem řízena. Například je-li relace uskutečňována prostřednictvím takového spojení, které neumožňuje plně duplexní přenos (tj. přenos oběma směry současně), ale pouze přenos poloduplexní (tj. střídavě jedním nebo druhým směrem), musí být vysílání v obou směrech vhodně koordinováno. Ten, kdo má na starosti řízení relace (tj. příslušný software) má kromě této koordinace na starosti mj. i takové věci, jako je překlenutí případných výpadků spojení v průběhu relace takovým způsobem, aby je obě komunikující strany vůbec nezaznamenaly.

S pojmem relace (session) se lze nejčastěji setkat u tzv. vrstvových síťových modelů, které člení veškerý síťový software hierarchicky na vrstvy, a každé z nich přitom přisuzují určité úkoly, k jejichž plnění může využívat služeb vrstev nižších. Snad nejznámějším z těchto vrstvových modelů je tzv. referenční model ISO/OSI, který předpokládá členění na sedm vrstev, a jedné z nich přímo dává název: relační vrstva (session layer). Jejím úkolem je zajišťovat relace v takovém smyslu, jaký jsme si právě naznačili - jako dialog dvou účastníků, abstrahovaný od konkrétního způsobu či prostředku, který jej zajišťuje. Toto konkrétní zajištění má pak ve zmíněném referenčním modelu ISO/OSI na starosti bezprostředně nižší vrstva, tzv. transportní, která se stará o potřebná spojení.

Pojem relace však není vázán jen na prostředí počítačových sítí. Lze se s ním setkat mj. i u víceuživatelských počítačů, které pracují s terminály. Význam pojmu relace je zde stejný - jde opět o "rozhovor" určitého programu s uživatelem, abstrahovaný od konkrétní formy jeho realizace. Rozdíl je snad jen v tom, že v těchto případech jde o relace, které předem počítají s tím, že budou uskutečňovány prostřednictvím terminálů, a proto si vysloužily přívlastek "terminálové".