Vyšlo v týdeníku Computerworld č. 9/92 v roce 1992
Vytištěno z adresy: http://www.earchiv.cz/a92/a209c120.php3

BOOTovat, IPLovat!

Je to začarovaný kruh, skoro jako v té hádance o vejci a slepici. Co vlastně bylo dříve?

Položme si otázku jinak: jak se dostane program do paměti počítače tak, aby mohl být spuštěn? Odpověď je jednoduchá - zavede jej tam jiný program (tzv. zaváděcí program, resp. zavaděč). Dobře, ale kdo tam zavede tento zaváděcí program?

Operační paměť dnešních počítačů je realizována téměř výlučně pomocí polovodičové paměti RAM (správně: RWM, viz CW 8/92),která je tzv. volatilní. To znamená, že po vypnutí počítače svůj obsah nenávratně ztrácí. Po zapnutí počítače je pak nutné do operační paměti vždy znovu zavést takový software, který zajistí základní "životní" funkce počítače - tedy operační systém. Ten bývá často dosti rozsáhlý a obvykle se nachází na disku, odkud musí být načten a uložen do paměti. Tedy ještě dříve, než se vlády nad počítačem ujme operační systém, zde musí existovat program, který je schopen pracovat s diskem, načíst z něj celý operační systém, zavést jej do paměti a předat mu řízení.

Takovýto zaváděcí program musí být k dispozici ve spustitelné podobě okamžitě po zapnutí počítače. Musí tedy být umístěn v té části operační paměti, která je svou podstatou nevolatilní (tedy která neztrácí svůj obsah ani po vypnutí) - např. v paměti ROM či EPROM. Často by ale i takovýto zaváděcí program vyšel příliš rozsáhlý, a tak je sám zaváděn do (volatilní) paměti z disku - jednodušším a menším zaváděcím programem. Může dokonce vzniknout celá hierarchická struktura zaváděcích programů, které postupně zavádějíí samy sebe do paměti.

V angličtině se tomuto počátečnímu zavádění či spíše samozavádění říká bootstrap loading. Používá se i sloveso "to boot", které se dostalo až do naší počítačové hantýrky: "nabootovat" počítač neznamená nic jiného, než provést počáteční zavedení operačního systému do paměti, "přebootovat" počítač pak opakování této činnosti např. po uváznutí běžícího programu.

Na některých počítačích (především na sálových počítačích IBM) se stejnému úkonu říká honosněji: Initial Program Loading (doslova: "počáteční zavádění programu"), zkratkou IPL.

Místo "bootování" se pak na těchto počítačích "ipluje".