Jednosměrný Internet

Problém s neexistencí zpětné vazby lze řešit několika způsoby: prvním je zapomenout na interaktivitu, a upravit služby Internetu tak, aby nevyžadovaly zpětnou vazbu. To je možné například u skupin WWW stránek, které tvoří nějaký logický celek a upraví se tak, aby se odkazovaly pouze na sebe navzájem. Pak je možné takovéto WWW stránky uspořádat do určitého celku, a jednosměrně je distribuovat uživatelům, kteří se následně mohou těmito stránkami brouzdat bez toho, že by potřebovali jiný druh přístupu k Internetu.

První technologii, která takto funguje, vyvinula firma Intel a jmenuje se Intercast (od: Internet a Broadcast). Příslušným způsobem upravené WWW stránky šíří technologie Intercast v rámci běžného televizního vysílání, v době tzv. vertikálního zatemňovacího intervalu (VBI, Vertical Blanking Interval), kdy se normálně vysílají teletextové stránky (ve své podstatě tedy jde o záměnu teletextu za WWW stránky). Uživatel tak vlastně průběžně dostává určitý statický snímek Internetu, ve kterém se může libovolně pohybovat (ale ze kterého se nemůže dostat na jiné stránky). Představa je přitom taková, že WWW stránky šířené spolu s televizním vysíláním nějak souvisí s televizním programem - například jde-li o přenos sportovního utkání, mohou to být domovské stránky mužstev i jednotlivých hráčů, stránky s výsledky dřívějších zápasů. Jinou technologií stejného typu, která také vkládá WWW stránky do vertikální zatemňovacího intervalu místo teletextových stránek, se jmenuje Net On Air a používá se v Německu.

Možnost "vysílat Internet" pomocí jednosměrných distribučních kanálů je zřejmě pro praxi nesmírně lákavá, a to zejména kvůli ekonomickému modelu svého fungování: při určitých nákladech konstantního charakteru umožňuje získat přístup k Internetu (byť neplnohodnotný) libovolnému počtu zájemců. V cestě plnému využití této možnosti však stojí interaktivní charakter Internetu, a konkrétně pak mechanismy fungování jednotlivých služeb Internetu, které vyžadují existenci zpětné vazby, resp. možnosti přenosu dat ve směru od uživatele k poskytovateli služby. I zde by ale mohlo dojít k určitým změnám - několik významných firem z mediální, počítačové a telekomunikační branže před časem založilo sdružení jménem ATVEF (Advanced Television Enhancement Forum), jehož úkolem je vypracovat technické řešení pro šíření internetových služeb televizními kanály. Jednou ze součástí řešení, které v rámci ATVEF-u již vzniká, je i jednosměrný protokol HTTP (UHTTP, Unidirectional HTTP), který umožňuje jednosměrné šíření WWW stránek.

Za zmínku jistě stojí skutečnost, že snahy "šířit" internetové služby prostřednictvím televizních distribučních kanálů se samozřejmě netýkají jen satelitů, ale také pozemních vysílačů, pozemních kabelových rozvodů, obecně všech způsobů distribuce TV signálu. Obrovskou výhodou je i velikost obce potenciálních uživatelů, kterými jsou vlastně všichni dnešní televizní diváci. K využití takto šířených internetových služeb jim mohouy sloužit počítače vybavené vhodnými adaptéry (což se předpokládá například u technologie Intercast), nebo tzv. set-top boxy, což jsou jednoúčelové počítače bez vlastního monitoru, optimalizované při takovýto druh služeb a využívající televizní přijímač k zobrazování. Do budoucna však lze očekávat, že takovéto set-top boxy, které dnes představují samostatné "rozšiřující krabičky", budou postupně zaintegrovávány do běžných televizních přijímačů (podobně, jako např. dnešní dekodéry teletextu).