Připojení k Internetu pomocí technologií xDSL
Běžná telefonie i sítě ISDN využívají drátové místní smyčky jen na malý zlomek jejich skutečného přenosového potenciálu - pokud jde o připojení k Internetu, dokáží nabídnout přenosové rychlosti nejvýše 56 kbps (resp. 2x 64 + 16 kbps v případě ISDN).
Dnes ale již existují takové technologie, které umožňují doslova "vyždímat" z libovolného kusu drátu (a tedy i z drátových místních smyček) mnohem větší přenosové rychlosti, než jen desítky kilobitů za sekundu. Jde o celé široké spektrum technologií, které byly příznačně nazvány DSL (Digital Subscriber Line, doslova: digitální účastnická přípojka), a které si lze představit jako značně pokročilé modemové technologie - tedy jako technologie umožňující vyrobit takové modemy, které se osadí na oba konce existujícího "drátu" a vytvoří digitální přenosový kanál. Podstatné je, že v možnostech technologií DSL (někdy označovaných obecně jako xDSL) je to, aby tento přenosový kanál nabízel přenosové rychlosti v řádu megabitů za sekundu.
Technologie xDSL tedy lze nasadit všude tam, kde je k dispozici vhodný "kus drátu". Pokud by si někdo nainstalovat takovýto "kus drátu" od sebe až ke svému providerovi (ke vstupnímu bodu do jeho sítě), mohl by oba konce osadit DSL modemy a připojit se k Internetu poměrně velkou rychlostí.
Další možností je využití již existujících drátových místních smyček pomocí technologií DSL. Princip tohoto řešení ukazuje následující obrázek - na oba konce drátové místní smyčky se umístí DSL modemy, a ty pak vytváří digitální přenosový kanál s velkou přenosovou kapacitou (rychlostí). Tyto modemy mohou dokonce fungovat takovým způsobem, že původní část přenosového pásma, kterou využívá klasická analogová telefonie (do 4 kHz), ponechávají volnou. Díky tomu je možné, aby příslušná drátová místní smyčka byla využívána současně pro přenos dat (například pro připojení k Internetu), a současně i pro svůj původní účel, neboli pro klasickou telefonii. Přitom "datový" přenosový kanál, který technologie DSL vytváří "na stejném drátě" vedle původního analogového kanálu pro přenos hlasu, má trvalý charakter a funguje na principu přepojování paketů, což lépe vyhovuje datovým službám včetně přístupu k Internetu.
 |
Pro bezprostřední využití na drátových místních smyčkách je z celé rodiny DSL dnes nejzajímavější technologie ADSL (Asymmetric DSL). Jak již její název napovídá, nabízí různé přenosové rychlosti pro oba směry komunikace (proto přívlastek "asymetrické" DSL): pro směr ke koncovému uživateli nabízí několik megabitů, zatímco pro směr opačný jen stovky kilobitů - velmi důležité ale je, že skutečná výkonnost ADSL modemů je závislá na kvalitě linky i na její délce. Obecně samozřejmě platí, že čím delší je místní smyčka (resp. použitý "kus drátu", protože se zdaleka nemusí jednat jen o klasickou místní smyčku), tím menší je rychlost, kterou je ADSL schopná dosáhnout. To samozřejmě platí obecně, i pro ostatní technologie z rodiny DSL.
Využití technologií DSL pro přístup k Internetu však naráží na jeden problém, kterým je vlastnictví místních smyček (a také jejich vyústění). Pokud je totiž vlastníkem místní smyčky telekomunikační operátor a poskytovatelem připojení k Internetu (providerem) někdo jiný, a to je častý případ, pak využití místní smyčku nejen že vyžaduje souhlas operátora, ale vyžaduje i vybudování dalšího vhodného propojení mezi DSL modemem na konci uživatelovy místní smyčky a vstupním bodem do sítě providera. V tomto případě totiž - na rozdíl od komutovaného připojení či připojení přes síť ISDN - neprochází datový povoz skrz telefonní síť telekomunikačního operátora. Dalším problémem je samozřejmě ochota telekomunikačního operátora poskytnout příslušnou drátovou místní smyčku k využití pro datové přenos, případně podmínky za jakých je ochoten tak učinit.