Přepojování okruhů, nebo přepojování paketů?

Obě výše naznačené principiální možnosti, tedy vyhrazení přenosové kapacity a její sdílení, mají v praxi podobu dvou základních přenosových technik: techniky přepojování okruhů (circuit switching), a techniky přepojování paketů (packet switching).

Na počátku, v době kdy se o budování počítačových sítí teprve začínalo uvažovat, neměly obě tyto techniky stejné startovací pozice. Ve světě spojů a telekomunikací naprosto převládala technika přepojování okruhů (na jejím principu dodnes funguje například veřejná telefonní síť), zatímco technika přepojování paketů byla spíše novinkou, která teprve musela prokázat svou opodstatněnost a životaschopnost.

Kritériem, které nakonec rozhodlo, byl očekávaný charakter počítačových komunikací. Jak jsme si již naznačili výše, jednalo se zejména o přenos či sdílení souborů, elektronickou poštu, a o vzdálené přihlašování. Všechno to jsou takové služby, které mají spíše nárazovitý charakter (chvíli potřebují přenést co nejvíce, a pak dlouho nepožadují přenos žádný), a případné menší zdržení či nepravidelnosti při přenosech jim příliš nevadí. Proto se v oblasti počítačových přenosů nakonec prosadilo přepojování paketů, které nerovnoměrné zátěži vyhovuje výrazně lépe než přepojování okruhů.

Později, s nástupem nejrůznějších multimédií, však jednoznačná výhodnost přepojování paketů vzala za své.