Vymyslel elektronickou poštu. Máme mu za to děkovat, nebo ho proklínat?

Tu smutnou zprávu přinesla média již minulý týden: v sobotu 5. března ve věku 74 let zemřel Ray Tomlinson. Že nevíte, o koho jde? A nějaký email jste už někdy poslali, či alespoň dostali? Pak právě jemu vděčíme za tento novodobý dar. Nebo mu máme spíše spílat za toto novodobé prokletí?

S elektronickou poštou je to stejné jako s mnoha dalšími vymoženostmi naší digitální současnosti: je to nástroj, který má mnoho zajímavých a užitečných schopností, ale sám o sobě nic nedělá. Jsme to až my lidé, kteří jej nějak využíváme. A tím vlastně až my rozhodujeme o tom, zda nám bude k užitku, či naopak na obtíž. Či zda nás dokonce nebude ohrožovat.

Právě u elektronické pošty je to velmi markantní: kolikrát vám již přišlo vhod, když vám někdo něco poslal mailem, rychle a pohodlně. Jenže vedle toho jsou naše emailové schránky zahlcovány tunami spamu. A kdyby jenom to: co chvíli se nás někdo pokouší po emailu nějak oblafnout, podfouknout, či rovnou okrást. Někdy je to sofistikovaný phishing, jindy třeba jen naivní útok na lidskou důvěřivost, až přímo hloupost.

Ne vždy tomu ale bylo stejně. Koncem šedesátých let minulého století ještě žádný Internet neexistoval, natož pak nějaký email. Dokonce se ani nevěřilo tomu, že by se data dala přenášet nějak "po blocích" či "po paketech", a ne jako souvislý proud dat, jak bylo do té doby zvykem. Tehdy to byl skutečně tak revoluční nápad, že bylo nutné postavit nějakou testovací síť, na které by se myšlenka "paketového přenosu" dala ověřit.

Ano, touto testovací sítí byl ARPAnet. Zmiňují se o něm snad úplně všechny texty, zabývající se historií Internetu, když začínají slovy: "na počátku byl ARPAnet". Pravdou je, že když ARPANET posloužil k ověření tehdy revoluční myšlenky paketového přenosu, byl předán akademické obci do rutinního používání. A postupným nabalováním dalších sítí se tento zárodečný ARPANET postupně přerodil v dnešní Internet.

Jenže tím to neskončilo. Zárodečný ARPANET, spuštěný již v roce 1969, přilákal mnoho šikovných lidí, kteří přemýšleli nad dalšími možnostmi jeho využití. Třeba nad tím, jak umožnit uživatelům vzájemně propojených počítačů jejich vzájemnou komunikaci. Nápadů bylo hodně, od přenosu celých souborů až po rychlé předávání krátkých zpráv. A byl to právě pan Ray Tomlinson, kdo již koncem roku 1971 jako první implementoval to, co bychom dnes označili jako elektronickou poštu. Včetně dodnes používaného způsobu vytváření emailových adres, se znakem @ (zavináč) uprostřed.

Dnešní digitální fajnšmekři, odkojení responsivním designem plně grafických rozhraní, by nejspíše ani nepoznali, nad čím by měli ohrnout nos. Ale byl to začátek, který se v duchu (mimochodem velmi rozumných) tradic Internetu vyvíjel směrem od jednoduššího ke složitějšímu, na základě skutečné poptávky. Jakmile lidé přišli emailu na chuť, začali požadovat, aby uměl ještě to a to - a tak se přidávalo. Třeba možnost připojovat k emailům přílohy v podobě souborů. Nebo možnost formátovat text v těle zpráv, přidávat různé obrázky, měnit písmo atd.

Jenže s elektronickou poštou se měnili i její uživatelé, a vlastně celá internetová populace. Jestliže v pionýrských dobách se k Internetu připojovali lidé spíše akademického zaměření, ochotní si vzájemně pomáhat a celkově být korektní a slušní, postupně se Internet otevřel celé lidské společnosti. No a ta do něj přenesla všechny své neduhy, vášně i problémy. Samozřejmě to dopadá i na elektronickou poštu, kterou někteří stále více zneužívají k rozesílání spamu, k phishingu, či jiným nekalým aktivitám.

Ale nejen to. Ke své elektronické poště se dnes můžeme dostat kdykoli a kdekoli. Třeba díky chytrému mobilu, který nosíme neustále při sobě. Takže před ní vlastně neutečeme. A tak nám pořád někdo něco posílá, něco po nás chce, s něčím se na nás obrací, očekává co nejrychlejší odpověď atd. Určitě to znáte. A jak před tím utíkáte, abyste měli alespoň chvíli klidu?