Bylo 30. července již o den dříve?
Častou příčinou sporů mezi zákazníky a operátory je výklad jejich smluvních podmínek. Ne vždy ale mají jasno i sami operátoři. Ti mobilní teď řeší s ČTÚ kuriózní spor o to, jak naplnit nařízení Evropské komise k roamingu. Jde v něm o správné datum kurzu Eura vůči koruně pro přepočet regulovaných cen. Ve hře pak jsou nižší korunové ceny za roaming, než jaké už byly zveřejněny.
Počátkem tohoto týdne se na ČTÚ konalo pravidelné setkání s novináři. Jednou ze zajímavých informací, které zde zazněly, byla i odpověď předsedy ČTÚ na předchozí dotaz ohledně toho, proč v poslední době výrazně narůstají počty tzv. účastnických sporů. Tedy sporů mezi operátory a jejich zákazníky (spotřebiteli, resp. účastníky), které se nejčastěji týkají placení za služby, a které ČTÚ musí řešit. Jak lze vysledovat z pravidelných měsíčních zpráv ČTÚ, kde jsou počty těchto sporů vyčíslovány, obvyklý průměr za měsíc se pohybuje mezi 4 až 6 tisíci nově zahájených správních řízení, v rámci kterých ČTÚ tyto spory řeší. Snad netřeba připomínat, jak velká a nákladná agenda to je.
Někdy ale tyto počty výrazně vzrostou. Například za březen jich bylo zahájeno přes 10 tisíc, a za červenec přes 8 tisíc. A tak dotaz zněl: proč je tomu tak, co je příčinou tak velkého počtu sporů? Lze v nich vysledovat nějaké trendy?
Předběžné výsledky analýzy, které se novináři dozvěděli, vychází zatím jen z těch sporů, které se týkaly dlužných úhrad a dostaly se do stádia rozkladů (tj. ČTÚ je již nějak rozhodlo a alespoň jedna ze stran toto rozhodnutí napadla tzv. rozkladem). A jen na této podmnožině všech sporů, která byla analyzována za prvních 8 měsíců letošního roku, došlo meziročně k nárůstu o plných 30 procent.
O tento nárůst se jednotliví operátoři podělili různě:
- O2: nárůst o 60%
- T-Mobile: nárůst o 10%
- Vodafone: pokles o 60%
- Ostatní poskytovatelé: nárůst o 100%
Pokud jde o důvody, proč dochází k celkovému nárůstu počtu sporů, zde analýza dochází k následujícím závěrům (citace):
- Obecně se zvyšuje počet smluv o poskytnutí služeb elektronických komunikací
- Poskytovatelé uzavírají smlouvy tak, že běžný účastník je seznámen s výhodami smlouvy a nevýhody jsou uvedeny ve smluvních podmínkách nepřehledným způsobem
- Důvodem je i neskutečně „fragmentární“ právní vědomí účastníků, kdy se účastníci nezajímají o smluvní podmínky (často nevědí do čeho jdou) a nedostatečně dbají o svá práva a povinnosti.
Převedeno do běžné řeči je to (kromě většího počtu smluv) o dvou věcech, které nejsou vůbec žádný překvapením: o lidské naivitě až hlouposti, o jejich nízkém a útržkovitém („fragmentárním“) právním vědomí, a naopak o vychytralosti operátorů. Je smutnou ale dobře známou pravdou, že lidé se opravdu nedostatečně zajímají o to, co podepisují a k čemu se uvazují. A to je na druhé straně ještě umocňováno přístupem poskytovatelů, kteří i podle ČTÚ své zákazníky „seznamují jen s výhodami, a nevýhody uvádí nepřehledně“. Na problémy, které se pak musí řešit jako účastnické spory, je rázem zaděláno.
Zajímavou výjimkou je v tomto ohledu Vodafone, u kterého počet rozkladovaných sporů o dlužných úhradách nevzrostl, ale naopak výrazně poklesl. To zřejmě souvisí s jeho odbouráním písemných smluv u většiny jeho zákazníků (kromě větších firemních). Naznačuje to i sama analýza, ve které je u poklesu o 60 procent uvedena poznámka:
„jsou si vědomi neprokazatelnosti závazků u smluv uzavíraných ústně“.
Když dojde i na operátory
Spory, pramenící z odlišného pohledu dvou stran na stejný text, samozřejmě nejsou výhradní doménou vztahů mezi spotřebiteli a operátory (poskytovateli služeb). Někdy se na stejném pohledu a stejné interpretaci téhož textu neshodnou třeba ani sami operátoři a odvětvový regulátor. Nebo operátoři a Evropská komise, která vydá nějaké nařízení či směrnici, a o jejich přesnou interpretaci se následně vedou spory.
Jeden takový spor, ve své podstatě docela kuriózní, se v současné době řeší kolem regulovaných cen hlasového roamingu. Konkrétně kolem toho, jak tyto direktivně stanovené ceny – ovšem v Eurech – správně přepočítat na koruny. O co konkrétně jde?
Již před časem jsem zde na Lupě psal o tom, jak naši operátoři museli k 30. srpnu dále zlevnit koncové minutové ceny za volání v rámci svých roamingových eurotarifů. To proto, že regulované ceny, stanovené Evropskou komisí v Eurech a bez DPH, se právě k tomuto datu snížily:
- ze 49 na 46 eurocentů za minutu odchozího hovoru, a
- ze 24 na 22 eurocentů za minutu příchozího hovoru.
A tak operátoři tyto ceny v Eurech vzali, přepočítali na české koruny, připočítali DPH a podle nich zvolili své vlastní ceny: tak aby nebyly vyšší než ty regulované, představující maximum, resp. sloužící jako cenový strop. Jenže teď se ukazuje, že není tak úplně jasné, jaký kurz Eura vůči koruně měli použít.
Když jsem o tom sám psal, v článku „Stalo se: operátoři si v roamingu notně přilepšují“, vyšel jsem z dikce tiskové zprávy z EU, která hovoří zcela jednoznačně:
Nové ceny v členských státech mimo eurozónu ( … ) budou vypočteny na základě kurzu eura ze dne 30. července 2008
Takže jsem se podíval na web ČNB, zde našel k 30.7. kurz 23,940 Kč za 1 Euro, a podle toho přepočítal i regulované maximální ceny. Po zaokrouhlení na celé haléře mi vyšlo:
- 13,10 Kč za minutu odchozího hovoru
- 6,27 Kč za minutu příchozího hovoru
Když pak mobilní operátoři zveřejnili své koncové ceny, zdálo se vše být v pořádku: všechny se „vešly“ pod uvedený cenový strop, viz následující tabulka:
ČTÚ: maximální ceny jsou nižší
Počátkem září pak Český telekomunikační úřad vydal jsou pravidelnou měsíční monitorovací zprávu, ze měsíc srpen, a v ní se také vyjádřil k novým cenám roamingu. Konstatoval, že:
S ohledem na změnu směnného kurzu a nařízené snížení velkoobchodních i maloobchodních cen podle čl. 3 a 4 nařízení jsou mobilní operátoři povinni dodržet maximální průměrnou velkoobchodní cenu ve výši 6,64 Kč/min bez DPH a maloobchodní ceny za odchozí volání ve výši 10,91 Kč/min bez DPH (12,99 Kč/min s DPH) a za příchozí volání ve výši 5,22 Kč/min bez DPH (6,21 Kč/min s DPH), a to s účinností od 30. srpna 2008.
To ale zásadně mění situaci: pokud by maximální koncové ceny za minutu (včetně DPH) skutečně byly jen 12,99 Kč a 6,21 Kč, pak jim vyhověly pouze koncové ceny Vodafonu, ale už nikoli koncové ceny O2 a T-Mobile. Ty jsou totiž vyšší než tyto maximální ceny, které vyšly regulátorovi. A to by znamenalo nedodržení evropského nařízení - a nejspíše i nějaký postih a nové přepočítání koncových cen.
Kde se vzal rozdíl?
Než se ale pustíme do důsledků, podívejme se nejprve, kde a jak celý problém vznikl. Jak je možné, že regulátor dospěl k tak odlišným (a to nižším) maximálním cenám?
Odpověď obsahuje již samotná měsíční monitorovací zpráva, kde se regulátor odkazuje na zdroj, ze kterého čerpá použitý kurz Eura vůči české koruně: jde o toto vydání Úředního věstníku EU, s oficiálními směnnými kurzy Eura vůči ostatním měnám. A zde je skutečně uveden kurz 23,741 : 1, při kterém vychází ony nižší korunové ceny (12,99 Kč a 6,21 Kč).
Jenže, a to je právě to zajímavé: Úřední věstník EU publikuje tyto směnné kurzy s jednodenním zpožděním. Takže třeba kurz, platný ke dni 30. července 2008, byl publikován ve věstníku dne 31. července. A obráceně: dne 30. července byl ve věstníku publikován kurz ke dni 29. července.
Teď už asi tušíte, kde je zakopaný pes: ČTÚ se podíval do věstníku, vydaného 30. července, vzal zde publikovaný kurz ke dni 29. července (23,741 :1), a tímto kurzem přepočítal maximální ceny z Eur na koruny. Proto mu také vyšly ony nižší ceny. Kdyby místo toho vzal věstník vydaný o den později, 31. července, našel by v něm směnný kurz k 30. červenci. Ten byl odlišný od kurzu z předchozího dne, a to vyšší, protože česká koruna mezitím oslabila (na 23,941 :1 dle věstníku, 23,940 dle ČNB).
Na první pohled mi přístup ČTÚ přišel jako chyba: místo „kurzu k 30. červenci“ použil „kurz zveřejněný 30. července“. Sice ve prospěch zákazníka, v době silnější české koruny (díky čemuž mu vyšly nižší korunové ceny), ale stále to vypadalo jako chyba.
Co je správně?
Když jsem se na to ptal přímo na ČTÚ, předseda úřadu trval na svém: podle ČTÚ je správný přepočet kurzem „zveřejněným 30. července“ a nikoli kurzem „platným k 30. červenci“. Tedy tak, jak je to uvedeno v měsíční monitorovací zprávě. A že prý jde o spor, který právě s mobilními operátory řeší.
Operátoři mi existenci sporu potvrdili. Současně upozornili na to, že je možná dvojí interpretace původního nařízení:
T-Mobile: Nařízení EK je natolik nejasné, že umožňuje obojí interpretaci. T-Mobile mj. vycházel i z doporučení European Regulatory Group (ERG), v němž je explicitně zmíněn kurz pro 30.7. O výkladu v současné době jednáme s ČTÚ.
O2: Odlišného výkladu jsme si vědomi a v současné době probíhají na toto téma jednání s ČTU.
class=MsoQuote>Vodafone: Vycházeli jsme z originálního, anglicky psaného nařízení EK a naše ceny jsme proto vztáhli ke kurzu z 29.7.2008, který byl publikovaný ve veřejném věstníku EK dne 30.7. a byl ve výši 23,741 Kč za 1 euro
Co je kde psáno …..
Jak tedy vypadá samotné nařízení evropské komise, že se dá interpretovat tak odlišně? Ocitujme si nejprve relevantní pasáž v oficiálním českém překladu, tak jak vyšlo v Úředním věstníku EU:
Cenové limity stanovené tímto nařízením jsou uvedeny v eurech. Pokud jsou ceny podle článků 3 a 4 vyjádřeny v jiných měnách, stanoví se počáteční limity ve smyslu uvedených článků v těchto měnách za použití referenčních směnných kurzů platných ke dni 30. června 2007, zveřejněných Evropskou centrální bankou v Úředním věstníku Evropské unie. Pro účely následného snižování těchto limitů podle čl. 3 odst. 2 a čl. 4 odst. 2 se upravené hodnoty určují za použití referenčního směnného kurzu zveřejněného jeden měsíc před dnem, od něhož se upravené hodnoty mají použít.
Podle mého názoru je tento český překlad dostatečně přesný, a stejně jako anglický originál celkem jednoznačně požaduje „kurz platný k“ 30. červnu jen pro rok 2007, zatímco pro následující roky požaduje naopak „kurz zveřejněný“ 30. července. Nepřijde mi tedy, že by to bylo nejasné a připouštělo dvojí interpretaci – byť sám jsem se původně nechal nachytat na dikci výše zmiňované tiskové zprávy Evropské komise, která jasně hovoří o „kurzu eura ze dne 30. července 2008“.
A jaké jsou argumenty pro opačnou interpretaci, ke které se přiklonila dvojice O2 a T-Mobile? Tedy interpretaci, která je díky vývoji české koruny pro operátory výhodnější, protože jim umožňuje stanovit vyšší koncové ceny v korunách.
Kromě již zmiňované tiskové zprávy EK jde hlavně o doporučení evropské skupiny regulátorů (ERG), na které se odvolává stanovisko T-Mobile. Pravdou je, ERG skutečně vydalo své doporučení k tomu, jak má být nařízení Evropské komise interpretováno a naplněno. A v něm se skutečně hovoří ve prospěch varianty „kurzu k“, a to jak pro rok 2007, tak i pro roky následující.
Jde sice o haléře ….
Takže jak je vidět, ani ve slavném Bruselu nemají všichni jasno v tom, který kurz pro přepočet vlastně použít. A u nás doma z toho máme kuriózní spor, ve kterém sice jde o haléře – ale v celkovém objemu všech roamingových hovorů (v rámci regulovaných eurotarifů) už to asi tak zanedbatelné nebude.
Stejně tak bude zajímavé sledovat, jak se tento kurz vyvine. Kdo v něm bude mít navrch a prosadí si svou interpretaci: zda regulátor, nebo O2 s T-Mobilem. A z pohledu nás zákazníků bude zajímavé sledovat, zda dojde k nějaké úpravě (poklesu) koncových cen hlasového roamingu právě u O2 a T-M, v důsledku tohoto sporu.
A Vodafone? Ten se může tomuto kurióznímu sporu v klidu a nezúčastněně smát. Zvolil „bezpečnější“ variantu a své koncové ceny v korunách stanovil tak, že vyhovují při kterékoli z obou interpretací.