S Karlem Berkou o ÚSISuÚřad pro státní informační systém je instituce opředená hustou mlhou, skrz kterou jen velmi sporadicky pronikají jakékoli informace - zatím vesměs negativní. Nyní se předseda ÚSIS rozhodl prolomit tuto tradici, začal komunikovat s novináři a snaží se informovat o tom, co si ÚSIS připisuje jako své vlastní úspěchy. Úřad pro státní informační systém se před nedávnem přeci jen dostal do zorného pole zájmu médií, a to v souvislosti s problémem roku 2000 a se způsobem financování aktivit týkajících se tohoto problému. Viz například následující články:
Zajímavý byl článek s názvem "Průšvihy ÚSIS praskají", který na Neviditelném psu publikoval 4. listopadu doc. Smejkal - šlo hlavně o kritiku právního rozboru problematiky Y2K, který si ÚSIS nechal vypracovat (a pan Smejkal jej shledal sice kvalitním, ale asi 10x předraženým a hlavně příliš pozdě přicházejícím).
Ještě zajímavější je ale reakce na tento článek, přímo od předsedy Úřadu pana Karla Berky (vyšla také na Neviditelném psu, 5. listopadu, pod názvem Co vykonal ÚSIS). Obsahem tohoto článku nebylo ani tak vyvracení argumentů doc. Smejkala, jako spíše výčet aktivit ÚSISu. Podle mého názoru je to vůbec poprvé, co se na veřejnost dostala ucelená informace o tom, co je ÚSIS zač, čím se zabývá a jaké jsou výsledky jeho práce. Přímo ve zmíněném článku pana Berky je citována tisková konference 18. října, na které měli být zástupci médií podrobně seznámeni s aktivitami ÚSISu - o této tiskovce jsem nebyl informován a ani jsem nezaznamenal žádné její konkrétní výstupy v médiích. Byl jsem ale společně s dalšími novináři pozván na tiskovou konferenci s panem Berkou minulý čtvrtek, kdy byly aktivity ÚSISu také prezentovány a byla příležitost i na otázky a odpovědi. Nic radikálně nového ani principiálně odlišného od obsahu zmíněného článku jsme se ale nedozvěděli. Z historie ÚSISu
Úřad pro informační systém vzniknul k 1. listopadu 1996, převodem působnosti "ve věcech státního informačního systému" z dřívějšího Ministerstva hospodářství na nově zřizovaný Úřad pro státní informační systém. Stalo se tak na základě paragrafu 1 zákona č. 272/1996 Sb. z 11. října 1996, který dále předpokládal, že praktické fungování ÚSIS bude upraveno samostatným zákonem. Tento samostatný zákon "o působnosti Úřadu pro státní informační systém" byl skutečně připraven a předložen Parlamentu (jeho plný text i s důvodovou zprávou lze nalézt zde), a to již v červenci 1996 - ale parlamentem neprošel. Důvodem jeho neúspěšnosti zřejmě nebyla ani tak jeho doslovná lakoničnost (má 989 znaků včetně mezer, názvu a poznámek pod čarou). To hlavní, proč tento zákon neprošel, bych osobně označil jako snahu "udělat kozla zahradníkem" - návrh totiž pasoval ÚSIS do role subjektu, který provozuje státní informační systém (nutně nakládající s osobními údaji), a současně i do role subjektu, který provádí dozor nad subjekty, které nakládají s osobními údaji. Za zmínku jistě stojí i skutečnost, že koncepce ÚSIS byla od počátku stavěna na myšlence, která je dnes již zřejmě definitivně opuštěna - šlo o myšlenku jednotného státního informačního systému, který by byl centrálně budovaný, centrálně provozovaný (a také centrálně financovaný), a sloužil potřebám všech resortů. Realizace této myšlenky (alespoň podle mé interpretace) předpokládala, že dosud budované resortní informační systémy budou z velké části zahozeny a nahrazeny novým jednotným státním informačním systémem. Dnes již je zřejmé, že vývoj půjde opačným směrem, cestou vzájemného propojování již existujících informačních systémů, a nikoli cestou jejich nahrazení něčím centrálním a "shůry budovaným". Tak to ostatně vyplývá i z již přijaté "Koncepce budování informačních systémů veřejné správy" (plný text zde), kterou se ÚSIS pyšní jako jedním ze svých výstupů. Je to ale svým způsobem pikantní situace, protože jediné, o co se může existence ÚSIS formálně opřít, je zmiňovaný zákon 272/1996 Sb., který mu svěřuje působnost "ve věcech státního informačního systému". Ten ale neexistuje a ani existovat nebude. V praxi se ale výrazně změnilo i faktické poslání ÚSISu jako takového. Z původní představy o instituci, která bude cosi velkého řídit a provozovat, se dnes ÚSIS stal (podle mého hodnocení) spíše odbornou "servisní" institucí, která má poskytovat podporu a zázemí pro širokou škálu aktivit spadajících do oblasti budování takzvané informační společnosti. Jde zejména o to, že ÚSIS dostává za úkol připravovat návrhy odborných zákonů, připravovat koncepce v konkrétních oblastech, zajišťovat zázemí pro fungování rady vlády pro státní informační politiku a do budoucna i pro české informační fórum - obecně se tedy po něm chce, aby fungoval jako zdroj určitého odborného know-how. K přerodu ÚSISu z byrokratické "řídící" instituce na "zdroj know-how" určitě bylo nutné změnit personální obsazení a fungování samotného ÚSISu. Ostatně, při příchodu pana Berky do čela Úřadu měl tento pouze 15 odborných pracovníků a šestistupňové (!!) řízení, na kterém se účastnilo dalších přes 100 organizačních pracovníků. Jedním z konkrétních výsledků, které pan Berka vykazuje, je to, že se mu podařilo změnit šestistupňové řízení původních 15 odborných pracovníků na pouze třístupňové, zvýšit počet těchto odborných pracovníků na 70, a naopak snížit počet organizačních (a obslužných) na 45. Jak ale dokládá například kauza právního posudku k problematice roku 2000 (viz zde), ÚSIS stále nemá všechno potřebné know-how "doma", a tak si jej musí kupovat u externích odborníků - a právě při tom asi vznikají problémy s adekvátností cen (viz desetinásobné předražení právní studie podle názoru doc. Smejkala), a zřejmě i s formálním způsobem zadávání jednotlivých zakázek v možném rozporu se zákonem požadovaným postupem (viz výše citované články z tištěných médií). Při posuzování historie ÚSISu je ale dobré si uvědomit i některé širší souvislosti. Zejména to, v jakém prostředí ÚSIS působil. Do nepříliš dávné doby to bylo prostředí, které si význam informačních technologií a celé takzvané informační společnosti neuvědomovalo a v některých případech jejich nástupu dokonce aktivně bránilo. Odborné veřejnosti určitě neušly názory expremiéra Klause, který před těmito trendy ještě v roce 1997 spíše varoval (viz například tento článek a následné reakce, např. zde a zde). Dnes je situace naštěstí jiná, informačním technologiím podstatně více nakloněná. Osobně si netroufám hodnotit, čemu za to vděčíme - zda jde o větší pochopení politiků, nebo o nemožnost dále odmítat realitu, či o stále větší tlak zvenčí (z EU). Důležité je, že celkové klima je informačním technologiím více nakloněno. Současnost ÚSISu
Za předchozí léta své existence se ÚSIS nemůže chlubit příliš velkými výstupy - podle slov pana Berky na čtvrteční tiskovce spotřeboval ÚSIS do jeho nástupu 150 milionů, a za tu dobu stačil zpracovat jen jeden neúspěšný návrh zákona (o působnosti ÚSISu), a několik verzí technických standardů (také s nijak oslnivým úspěchem). Faktem je, že teprve v poslední době, která časově odpovídá působení pana Berky v čele ÚSISu, se objevují konkrétní hmatatelné výstupy, pod kterými je ÚSIS podepsán či spolupodepsán. Jde především o tyto již zveřejněné materiály:
Kromě toho ÚSIS v současné době pracuje i na těchto materiálech, jejichž výsledná podoba dosud zveřejněna nebyla:
Vedle těchto aktivit ÚSIS funguje jako sekretariát rady vlády pro Státní informační politiku (předseda ÚSIS je sekretářem Rady) a zabývá se také problémem roku 2000. Státní informační politika
Nejvýznamnějším dokumentem, pod kterým je ÚSIS podepsán, je zcela určitě koncepční materiál "Státní informační politika". Jak dokládají zápisy z Rady vlády pro státní informační politiku, vznikala finální verze tohoto materiálu "ve spolupráci s akademickou obcí a dalšími odborníky". Všeobecně je za autora považován kolektiv vedený dr. Jiřím Kofránkem. K věcnému obsahu tohoto materiálu jsem zde na Novinkách psal již několikrát (např. zde a zde), proto se zde omezím jen na jeden konkrétní aspekt, na který jsem se snažil získat odpověď od pana Berky přímo na jeho tiskové konferenci. Jde o to, že přílohou Státní informační politiky je harmonogram konkrétních aktivit (viz např. zde). Zde se mj. uvádí, že do roku 2001 by všechny školy v ČR měly být připojeny k Internetu. Konkrétní představa o realizaci zde však uvedena není, a tak jsem se o ni zajímal - také v souvislosti s tím, že právě tento bod harmonogramu mi velmi koresponduje s tím, k čemu se ve smlouvě s MDS ČR zavázal novopečený třetí operátor Český Mobil (k tomu, že připojí k Internetu české školy, viz zde). Na mou otázku, zda zmíněný závazek ze Státní informační politiky, resp. jejího harmonogramu, souvisí se závazkem Českého Mobilu, byla odpověď kladná - s tím dovětkem, že Český Mobil není jediným realizátorem tohoto bodu. Ptal jsem se dál, na to, zda "připojení škol k Internetu" znamená jen poskytnutí prostředků umožňujících připojení, s tím, že průběžné náklady na připojení ponesou školy samy, nebo zda se školám vyjde nějak vstříc i s hrazením těchto průběžných nákladů, které jsou pro ně dnes asi největším problémem. Zde jsem dostal odpověď v tom smyslu, že o těchto věcech se teprve jedná! Z přesné formulace toho, co jsem si přečetl o závazku Českého Mobilu (viz tento článek) mi vychází, že v jeho případě jde jen o první možnost - tedy že školy ponesou náklady na používání svého připojení k Internetu samy. V případě státu jako "dalšího realizátora" zmíněného závazku mi bohužel vychází stejná varianta - přímo na tiskovce jsem měl možnost nahlédnout do pracovní verze Akčního plánu, který v současné době vzniká. Tam je na realizaci "programu Internet na školách" pamatováno konkrétní částkou, a to nemalou: 2,6 miliardy Kč. Ovšem tato částka je uvedena pouze u roku 2000, zatímco pro rok 2001 se počítá s 0 korunami - to mne vede k závěru, že jde o jednorázové peníze na pořízení připojení, a ne na jeho provozování. Na druhou stranu, počítám-li celkem s 5928 základními a středními školami v ČR (tento počet je uváděn ve smlouvě mezi MDS ČR a Českým Mobilem), vychází skoro 440 tisíc na jednu školu, navíc neinvestičních - což je na samotné zřízení jednoho připojení zase až příliš (a pořízení připojení by asi mělo být kryto penězi z kolonky "investiční"). Nejde tedy nakonec přeci jen o peníze na provoz připojení? Zákon o elektronickém podpisu
O tom, že ÚSIS pracuje na paragrafovaném znění návrhu zákona o elektronickém podpisu, jsem se poprvé dozvěděl na nedávném Invexu (viz např. článek). Když zde zazněla informace o tom, že tento zákon v provedení ÚSISu má již jít do vlády na její legislativní radu, nebylo to zřejmě překvapení jen pro mne, ale i pro přítomné autory jiné verze tohoto zákona, která vzniká na půdě SPISu (Sdružení pro informační společnost). Pikantní přitom je, že na půdě SPISu (za autorství pánů Smejkala a Matese) vzniká tento návrh i proto, že jiný návrh tolik potřebného zákona nebyl na obzoru - a nyní se ukazuje, že na obzoru je, a dokonce oba návrhy spolu zřejmě budou soupeřit. Lze sice očekávat, že z větší části budou oba zákony podobné, ale i tak je to zbytečné plýtvání silami. To se nemohou oba tábory domluvit a spolupracovat na jednom společném návrhu? Praxe ukazuje, že se jim to nedaří. Nechci zde vynášet vlastní soudy, omezím se na citaci faktů, které se mi podařilo zjistit. Začnu tím, co jsem vyslechl na nedávném klubovém večeru SPISu právě k problematice zákona o elektronickém podpisu. Výkonná ředitelka SPISu paní Pavlonová zde na dotaz ohledně spolupráce s ÚSISem uvedla, že celkem 4x nabízeli ÚSISu spolupráci, a dokonce se obrátili i na místopředsedu Mertlíka (který je současně i předsedou Rady vlády pro státní informační politiku, které tato problematika přísluší). Pan Mertlík prý doporučil obrátit se na předsedu ÚSIS pana Berku. Ten si ale zase měl vyžádat stanovisko místopředsedy Mertlíka, zda tak smí učinit. S tím vcelku koresponduje i usnesení Rady vlády pro státní informační politiku ze dne 9. září, kde se píše že: Předseda ÚSIS Ing.K.Berka informoval o svém jednání dne 31.8.1999 s předsedou Rady k otázce předložení věcného záměru zákona o elektronickém podpisu do vlády v souvislosti s paralelní iniciativou Sdružení pro informační společnost /SPIS/ vzniklou na podnět poslanců. Předseda Rady rozhodl o posunutí termínu pro předložení z 31.8.1999 na 30.9.1999 s tím, že k tomuto datu již však musí být zpracováno paragrafové znění. Doporučil, aby se obě iniciativy spojily se záměrem předložit společný návrh zákona. A jaké je stanovisko pana Berky k zákonu o elektronickém podpisu a ke spolupráci se SPISem? Minulý čtvrtek, tedy již dávno poté, co předseda Rady pan Mertlík doporučil "spojit obě iniciativy se záměrem předložit společný návrh zákona", pan Berka na své tiskovce před novináři říká: Rada vlády pro státní informační politiku uložila Úřadu pro státní informační systém vypracovat návrh zákona o elektronickém podpisu. Jako státní úředník musím tento úkol splnit. Já prostě nemůžu říct, že SPIS jako jedna z institucí dělá jiný návrh zákona, a proto to dělat nebudu. To prostě nejde. A tak jsem uložil mým kolegům neformálně spolupracovat se SPISem, máme zadání stejné jako SPIS. Můj náměstek pan Kódl a ostatní, kteří se znají s panem Smejkalem, spolupracují na tom zákoně...
My se SPISem spolupracujeme, ale každý musí plnit svoje úkoly, ÚSIS musí pracovat pro vládu, udělat zákon... pokud projde poslanecký návrh zákona [tj. návrh SPISu, pozn. autora], my jej podpoříme, ano, ale nezávisle na tom musíme dát vlastní návrh zákona, jako státní úředníci...
|
