Kolik nás je na Internetu?Během nedávno skončeného Března – měsíce Internetu proběhly dva zajímavé výzkumy týkající se počtu uživatelů českého Internetu. Jaké jsou jejich výsledky? A jsou tyto výsledky nějak souměřitelné? Otázka počtu uživatelů českého Internetu je často přetřásaným tématem i zdrojem mnoha kontroverzí. Konkrétní čísla, která se čas od času objevují, se někdy liší přímo diametrálně. Jejich odlišnost však může mít docela prosté vysvětlení: jsou to všechno odpovědi na různé otázky, navíc takové, jejichž přesné znění není příliš zveřejňováno. Nikoli náhodou se proto jedním z dlouhodobějších projektů kampaně Březen – měsíc Internetu stal i projekt s názvem Sondy (Sondy do českého Internetu), který chce navázat na různé existující výzkumy českého Internetu, pokusit se je porovnat, a poté zadat vlastní, tzv. syndikovaný výzkum. Na středeční tiskové konferenci, která hodnotila nedávno skončený třetí ročník BMI, byly prezentovány první výsledky dvou zajímavých průzkumů, zaměřených právě na počty uživatelů českého Internetu. Jednalo se o výzkumy uskutečněné firmami Acron Communications a Markent, které obdobné projekty (se stejnou metodikou) uskutečnily již v loňském roce. Co tyto výzkumy přesně zkoumaly a co zjistily? Co zkoumal Markent?
Společnost Markent se v průběhu měsíce února ptala lidí (formou osobního pohovoru) zda a jak používají Internet. Použit byl vzorek 1020 obyvatel ČR starších 18 let. Z tohoto vzorku 16 procent respondentů (tj. cca 163 lidí) odpovědělo, že mají vlastní zkušenost s Internetem. Další otázky na frekvenci práce s Internetem se pak již týkaly jen tohoto dílčího vzorku (163 lidí): na otázku, zda s Internetem pracuje častěji než 1× týdně, odpovědělo kladně 37 procent z dotázaných (tj. 37 procent ze 16 % populace, tj. cca 6 procent celé dospělé populace). Zbývajících 63 procent (ze 16 procent, což odpovídá 10 procentům dospělé populace) pak tvoří uživatelé příležitostní, kteří pracují s Internetem méně často než 1× týdně. Budeme-li tyto výsledky, tj. 6 % častých uživatelů a 10 % příležitostných uživatelů, získané na vzorku 1020 dospělých respondentů extrapolovat na celou dospělou populaci, dojdeme k následujícím výsledkům: (za předpokladu, že dospělých obyvatel ČR je cca 8,5 milionu, jak uvádí statistická ročenka):
To jsou zajímavá čísla. Při jejich hodnocení ale nezapomínejme na to, že jsou nutně zatížena určitými chybami: použitý vzorek 1020 respondentů není velký, a na jeho „kvalitě“ (hlavně reprezentativnosti) závisí přesnost oněch celkových 16 procent obyvatelstva, které již mají osobní zkušenost s Internetem. Dílčí vzorek cca 163 lidí (s vlastní zkušeností s Internetem), který dal vzniknout poměru 37 : 63, resp. 6 a 10 procentům celkové dospělé populace, je již opravdu velmi malý (a výsledky na něm založené proto budou zatíženy větší nepřesností). Dalším významným faktorem, který výsledek zkresluje, je to, že vzorek respondentů byl vybírán jen z dospělé populace. Opět podle statistické ročenky (z roku 1998) je u nás celkem 10,3 milionu obyvatel bez ohledu na věk. Pokud by tedy i mezi mladšími 18 let bylo stejné zastoupení těch, kteří již s Internetem mají nějakou osobní zkušenost (tj. oněch 16 procent), i těch kteří jsou častými a příležitostnými uživateli (poměr 37:63), pak by se celkové počty při započítání mladistvých změnily takto:
Přitom vliv osob mladších 18 let na počty uživatelů může být dosti velký: malé děti počty sice sníží, zato starší žáci a studenti díky využití Internetu na školách zase mohou počty výrazně zvednout. Skutečný vliv mladistvých je těžké odhadnout. V loňském roce prováděla společnost Markent stejný průzkum. Místo letošních 16 procent dospělé populace jí tehdy vyšlo 12 procent lidí s vlastní zkušeností s Internetem a místo letošního poměru 37:63 mezi častými a příležitostnými uživateli byl tehdy poměr 28:72. Vztaženo na stejně velkou dospělou populaci (8,5 milionu) to znamená:
Co zkoumal Acron?
Společnost Acron Communications během měsíce března monitorovala přístup uživatelů k vybranému vzorku 24 předních českých WWW serverů. Měření používalo tzv. cookies, což lze interpretovat tak, že naměřenou jednotkou je jeden individuálně nakonfigurovaný WWW browser. Výhodou je, že toto měření proniká i za nejrůznější firewally do privátních sítí, ale na druhou stranu nedokáže postihnout, jaký je vztah mezi počtem browserů a počtem jejich uživatelů. Jeden člověk totiž může pracovat na více počítačích (pak je započítán n-krát), ale stejně tak se může více lidí střídat u jednoho počítače (s přihlášením do systému na stejného uživatele), a pak jsou všichni tito lidé započítáni jako jeden uživatel. Dalším zdrojem chyb je pak to, že skuteční uživatelé mohou mít vypnutou podporu tzv. cookies, a pak se také nebudou započítávat. Stejně tak se nebudou započítávat ti uživatelé, kteří používají jiné služby než Web (například jenom elektronickou poštu), nebo přistupují na jiné WWW servery, než je oněch 24, které byly zahrnuty do sledování. Naměřené počty naopak budou zvyšovat uživatelé přistupující ke sledovaným WWW serverům ze zahraničí — i když zde se dostáváme k tomu, že není zcela jasné, co vlastně považovat za „český Internet“. Neměli by do něj patřit všichni, kteří sledují české servery? Jaké jsou tedy výsledky letošního měření Acronu? Celkem bylo za březen „napočítáno“ 1 163 511 uživatelů (přesněji: individuálně nakonfigurovaných browserů přijímajících cookies, viz výše). Z tohoto počtu bylo 30,4 procenta, tj. cca 354 000 uživatelů takových, kteří s Internetem pracovali alespoň 5× během měsíčního sledování. V loňském roce přitom Acron stejným způsobem „naměřil“ celkem 539 980 uživatelů, což by odpovídalo meziročnímu přírůstku o více než 100 procent (z 539 tisíc na 1,163 milionu). Ovšem před rokem byl vyhodnocován pouze přístup k hlavní stránce sledovaných serverů, zatímco letos se sledoval přístup ke všem stránkám — proto společnost Acron vyhodnotila meziroční přírůstek jen na 95,3 procenta (když i letošní čísla omezila jen na hlavní stránku, tak aby čísla byla souměřitelná). Lze to srovnat?
Zkusme se nyní zamyslet nad veledůležitou otázkou: lze oba výsledky nějak porovnat? Uvědomme si znovu, že oba jsou zatíženy určitými chybami a zkresleními (popis viz výše), jejichž konkrétní vliv je těžké odhadnout. Navíc se každý dostával k výsledku úplně jinou cestou: Markent se vyptával, zatímco Acron měřil. V jistém smyslu jde tedy o příslovečné srovnávání hrušek s jablky. Dále: Markent se ptal na „osobní zkušenost s Internetem“, která nebyla časově omezena měsícem březen, zatímco měření Acronu jím omezeno bylo. Jen z tohoto posledního důvodu by Acron měl napočítat méně než Markent, protože mnoho lidí mohlo získat svou „osobní zkušenost“ v jiné době. Když vezmu výše uvedené faktory v úvahu, pak si dovolím vyjádřit subjektivní názor, že se „celková čísla“ docela dobře shodují: 1,163 milionu (u Acronu) jen během března, a 1,360 milionu (u Markentu) bez omezení na březen. Neodpustím si ale zdůraznit, co tyto počty přes 1 milion znamenají — představují počet lidí, kteří si již „nějak čichli“ k Internetu. Například si někde na návštěvě u známých vyzkoušeli, co je ten Internet zač. Nebo si to zkusili někde v internetové kavárně. Nebo že by jen někomu koukali přes rameno, a tím získali „osobní zkušenost s Internetem“? Je samozřejmě otázkou, zda všechny tyto lidi označit jako „uživatele Internetu“. Ostatně, kde přesně leží hranice mezi tím, kdo by měl být označen jako uživatel, a kdo ještě ne? Při troše nadsázky bychom mohli říci, že u nás je 10,3 milionu uživatelů Internetu (byť většina zatím jen potenciálních). Nejrozumnější bude se smířit s faktem, že neexistuje žádná jednotná definice uživatele Internetu, ale rovnou celá široká škála „různě intenzivních“ uživatelů. Zmíněná čísla 1,163 a 1,360 milionu se pak s jistou mírou zjednodušení týkají jedné konkrétní „úrovně“ uživatelů (těch, kteří si již alespoň jednou „skutečně čichli“ k Internetu). Neméně zajímavé je ptát se po srovnání jiných úrovní z obou popisovaných výzkumů. Zde je problém v tom, že Markent se zajímal o uživatele, kteří přistupují k Internetu častěji než 1× týdně, zatímco Acron vyhodnotil počty uživatelů, kteří pracovali se sledovanými servery alespoň 5× za měsíc březen. Letošní březen sice měl právě 5 týdnů, byť neúplných, ale ani to již z principu nepostačuje pro souměřitelnost: Markent bral v úvahu pravidelnost, zatímco Acron nikoli. Například ten, kdo si odbyl svých pět přístupů v jediném týdnu, se dostal do celkového počtu „častých uživatelů“ u Acronu, ale ne u Markentu. Přesto ale, když silně přimhouříme oči a zapomeneme na to, že srovnáváme nesrovnatelné, můžeme oba výsledky přeci jen orientačně porovnat. Zjistíme, že se až tak moc neliší: u Acronu je poměr mezi častými a příležitostnými uživateli zhruba 3:7 a u Markentu 37:63.
Takže kolik nás tedy je, uživatelů českého Internetu? Odpovězte si raději sami... Možná vám při hledání odpovědi pomůže obrázek, kde jsou přehledně zanesena výše uváděná čísla.
|
