Časy se mění, změní se také Invex?

Novinky v oblasti informačních technologií jsou čím dál tím častěji věci nehmotné, které nelze nablýskat, osvítit reflektory a vystavit na honosném stánku. Způsob jejich prezentování veřejnosti vyžaduje spíše nové a inovativní formy. Na to musí reagovat jak výrobci a prodejci, tak i pořadatelé veletrhů a podobných akcí. A jak reaguje Invex?

Právě skončený ročník Invexu určitě přiměl mnoho lidí k úvahám o tom, zda se jim účast vůbec vyplatí - ať již v roli návštěvníků, nebo v roli vystavovatelů. Nejčastěji uváděným argumentem proti účasti, a to zejména z pohledu vystavovatelů, jsou příliš vysoké náklady a malá "výtěžnost", měřená v efektu oslovení potenciálních i aktuálních zákazníků. Již v loňském roce absentovalo na Invexu mnoho významných firem (a také letos zřejmě mnoho z nich došlo k závěru, že se jim účast nevyplatí).

Argumentace o vysokých nákladech je určitě velmi pádná, ale jde svým způsobem jen o kvantitativní záležitost. Vidím zde však ještě jednu rovinu celého problému (tu bych označil jako kvalitativní). Jde o otázku, zda se dosavadní model "kamenných" veletrhů již nepřežil a zda by se neměl výrazněji změnit. Domnívám se, že tomu tak skutečně je a že právě to bude do budoucna hlavní problém Invexu.

Proč je třeba něco měnit?

Vede mne k tomu poznání, že to, co je dnes nové a zajímavé v oblasti informačních technologií, již obvykle nemá hmotnou podobu. I když se stále objevují nové počítače atraktivních designů, nové tiskárny v netradičním provedení či nová zařízení PDA, čím dál tím více skutečných novinek a opravdu převratných věcí má nehmotnou podobu. Jsou to například služby v oblasti elektronického obchodování, služby transakčního charakteru, produkty povahy informačních zdrojů a služeb, virtuální prodejny, služby v oblasti distančního vzdělávání, telemedicíny atd. Jak ale takovéto věci prezentovat, aby to vyvolalo kýžený efekt u odborné i nejširší veřejnosti? Dříve stačilo vystavit třeba nový model stroje (například auta) a jeho smysl a základní funkci znal každý. Pak už nebyla nutná žádná zvýšená intelektuální aktivita ani na straně vystavovatele, ani na straně návštěvníka - stačilo vše náležitě naaranžovat, tak aby to bylo hezké na pohled (a pozornost se dostavila sama).

Dnes již jde v oblasti informačních a komunikačních technologií o věci, které nejsou podobným způsobem "vizuální". Jejich podstata a smysl již nemusí být na první pohled zřejmé - třeba i proto, že jsou to věci, které vůbec nemají hmotnou podobu. Proto dnes již nemůže jít hlavně o to, aby návštěvník něco uviděl. Musí jít spíše o to, aby si něčeho vůbec všimnul, aby to pochopil a docenil. Ale jak toho docílit? Jaká forma prezentace je k tomu nejvhodnější? Je optimální prezentovat novinky informačních a komunikačních technologií na tradičním veletrhu, který se způsobem svého fungování příliš neodlišuje například od tradičních strojírenských veletrhů?

Pokud bych měl použít oblíbenou terminologii šéfa českého Microsoftu Jana Muhlfeita, pak by základní otázka zněla takto: "Má smysl vystavovat exponáty ze světa bitů na veletrhu světa atomů?" Za sebe si na tuto otázku odpovídám tak, že to má stále menší smysl.

Jaký by měl být ICT veletrh budoucnosti?

Jednou z nejmarkantnějších změn, ke které došlo od doby, kdy vznikla koncepce "klasických veletrhů", je rychlost inovací. Dříve snad mohl být roční interval postačující k tomu, aby vystavovatelé načasovali své novinky právě na dobu konání veletrhu. Dnes to ale již určitě neplatí. Dnes je tempo inovací tak rychlé a konkurenční boj mezi výrobci tak tvrdý, že si jen málokdo může dovolit čekat na událost, ke které dochází jednou ročně. Ideální veletrh budoucnosti by proto měl probíhat častěji, nejlépe trvale.

Další zásadní změnou by měl být charakter toho, co se vlastně vystavuje: dříve to byly produkty samotné, v jejich fyzické podobě. Do budoucna, kdy převládnou nehmotné exponáty (např. v podobě služeb), bude zřejmě nejefektivnější "vystavovat" informace v široké škále jejich zaměření - od základních informací o existenci a podobě nějakého exponátu (produktu, služby apod.) přes podrobnější specifikace až po zkušenosti, reference, nezávislé recenze atd. Pokud to bude jen trochu možné, neměla by chybět možnost praktického odzkoušení produktu či služby.

Jak ale takovouto futurologickou vizi realizovat? Odpověď by mohla být jednoduchá: udělejme veletrh virtuální, tak aby lidé vůbec nemuseli nikam cestovat a mohli se seznamovat s exponáty on-line způsobem z místa, které je pro ně nejvhodnější. Vždyť virtuální forma veletrhu (nejspíše na Internetu prostřednictvím WWW) je velmi vhodná právě pro vystavování informací. Ostatně, první vlaštovky jsou již na světě - jde o Počítačové fórum 99, které proběhlo v rámci letošního Března - měsíce Internetu, a o 3D Pavilon MOPOSu, který zahájil své fungování souběžně s letošním Invexem.

Osobně si ale nemyslím, že by budoucnost byla ve znamení čistě virtuálních veletrhů. Chybí jim totiž jeden velmi podstatný moment. Tím je lidský prvek - konkrétně možnost lidí setkávat se tváří v tvář, popovídat si, sdělit si dojmy, zkušenosti, dát najevo, že existují a zabývají se tím a tím, a v neposlední řadě dát najevo, že mají takový a takový nový produkt, službu atd.

Čistě "kamenné" veletrhy, s jakými se můžeme setkat dnes, i veletrhy čistě virtuální (ve výše naznačeném smyslu) proto považuji spíše za jakési extrémy, mezi kterými bude třeba najít zlatou střední cestu. Ta by mohla vypadat například tak, že veletrh budoucnosti bude mít jak "kamennou" část, tak i část virtuální. Jeho "kamenná" část bude především místem pro setkávání lidí a bude vycházet vstříc právě těmto potřebám (a nejspíše nebude fungovat spojitě, nýbrž jednou za určitou periodu). Naproti tomu virtuální část veletrhu budoucnosti bude sloužit jako výchozí místo pro získávání informací o tom, co kdo nabízí (může to být jakýsi portál, rozcestník apod.), a může existovat trvale v čase.

Vše pak může fungovat tak, že jednou za určitou dobu se vystavovatelé i návštěvníci sejdou v rámci "kamenné" části a ve vzájemném dialogu se poinformují o tom, co považují za vhodné, třeba i formou přednášek, seminářů, konferencí apod. - s tím, že pro konkrétní detaily si mohou "dojít" kdykoli později (resp. kdykoli to považují za vhodné) do virtuální části veletrhu, a to z kteréhokoli fyzického místa.

Kam směřuje Invex?

Vize, naznačená v předchozím odstavci, je samozřejmě značně futuristická. Přesto ale pozoruji na Invexu určité trendy, které směřují právě tímto směrem. Jde například o zřízení Business centra (v pavilonu E), které má sloužit právě osobnímu setkávání vystavovatelů s jejich potenciálními i aktuálními klienty (byť zatím spíše z kategorie VIP zákazníků), či o speciální programy pro malé a střední firmy. Dalším příkladem mohou být doprovodné akce charakteru konferencí a seminářů - letos to byl například Kulatý stůl o směřování ČR k informační společnosti či třídenní konference "Informace pro 21. století" a také některé menší akce (jako například vývojářská konference k PDA řady Palm).

Současně ale nemohu nezaznamenat trendy, kterými se Invex naopak utvrzuje ve své pozici "kamenného" veletrhu, což se mu již dnes projevuje citelnými ztrátami pozic (mj. úbytkem vystavujících o 11 procent a poklesem návštěvníků o 8,1 procent). Nejde přitom jen o stále rostoucí ceny, které odrazují čím dál tím více firem.

Jde také o celkovou filosofii "informačního servisu", který pořadatelé poskytují vystavovatelům a návštěvníkům: pokud se podíváte na WWW stránky BVV, věnované Invexu (http://www.bvv.cz/invex), najdete zde poměrně podrobné a aktuální informace o tom, kde je umístěn ten který pavilon a kde má stánek ten který vystavující. V zásadě jde o tradiční veletržní katalog, který je pouze převeden do elektronické formy a zpřístupněn po Internetu. Totéž platí pro Grafický návštěvnický informační servis. Pokud se nad tím zamyslíte, jde o použití moderních informačních technologií pro tradiční účely (nechci-li říci: pro staré účely). Tím to ale bohužel končí.

Dalších informací bylo doslova žalostně málo. Pokud jde například o tiskové zprávy organizátorů a informace pro novináře, zde se moderní informační technologie vůbec nepodařilo aplikovat - něco sice bylo dostupné na papíře v tiskovém středisku, ale veletržní web zel prázdnotou. Například poslední tisková zpráva pořadatelů, umístěná na oficiálním invexovém webu, je z dubna tohoto roku!

Co mi ale chybělo nejvíce a co považuji za hlavní problém, je nezájem pořadatelů (ale možná také vystavujících) využít možností moderních informačních technologií k novým účelům, které by dokázaly kompenzovat úbytek zájmu vystavujících i návštěvníků a nastartovat směřování k efektivnějšímu veletrhu budoucnosti. Mám tím konkrétně na mysli poskytování kvalitativně lepšího informačního servisu o tom, čeho se veletrh týká. Co takhle nějaký katalog exponátů dostupný on-line? Nebo možnost dozvědět se snadno a rychle o novinkách, které někdo někde vystavuje?

Pravda, pokud jste podrobně procházeli on-line katalogem návštěvníků, mohli jste již letos u některých z nich narazit na určitý výčet jejich exponátů a novinek (byť hodně stručný a bez URL odkazů). Museli jste ale nejprve lokalizovat příslušného vystavovatele, protože vyhledávat podle exponátů nešlo, jen podle nomenklatury (neboli podle toho, čím se kdo zabývá) a dále podle názvu, státu, umístění atd. V tiskovém středisku byl dostupný papírový výtisk seznamu exponátů, očividně pocházející ze stejného zdroje (katalogu vystavovatelů), byť poněkud staršího data (k 6. srpnu 1999). Ale ani tento seznam na Internetu nebyl (a navíc není vůbec jisté, že se k jeho tištěné verzi mohl dostat běžný návštěvník, který neměl přístup do tiskového střediska).

Přitom k informování návštěvníků o novinkách, a to jak "fyzických" návštěvníků (tj. návštěvníků přímo na místě), tak i návštěvníků virtuálních, přicházejících po Internetu, by ze strany pořadatelů veletrhu stačilo tak málo - vyhradit jedinou WWW stránku, na kterou by konkrétní vystavovatelé mohli přidávat odkazy na své vlastní WWW stránky, věnované popisu novinek a zajímavostí jejich expozic. Někteří vystavovatelé si takovéto stránky udělali, jiní nikoli, ale zájemci o detailnější on-line informace se po nich museli pídit takovým způsobem, jakého byli schopni. I ten nejelementárnější zárodek "veletržního portálu", který by obsahoval odkazy na takovéto stránky, jednoduše neexistoval.

Co říci závěrem?

Snad jen to, že budoucnost Invexu samotného je samozřejmě v rukou jeho pořadatelů. Bude záležet na jejich schopnosti přizpůsobit své jednání a myšlení novým podmínkám a okolnostem - jako to ostatně musí dělat snad všichni, možná s výjimkou těch, co mají na něco monopol. Ale pořadatelé Invexu již žádný monopol nemají, neboť nejsou sami, kdo v ČR pořádá veletrhy a výstavy věnované informačním a telekomunikačním technologiím. Budou proto muset velmi pečlivě zvažovat, jak zareagují na současný pokles zájmu vystavovatelů i návštěvníků - zda ještě přitvrdí svůj dosavadní "kamenný" přístup a začnou stavět další grandiózní pavilon, jak ostatně již oznámili, nebo zda se budou snažit přizpůsobit současným trendům (třeba investováním do zlepšení informačního servisu pro návštěvníky i vystavovatele).