Prodej SPT aneb Je Národní telekomunikační politika jen cárem papíru?

Před pěti měsíci naše vláda řekla, že majoritní státní podíl v SPT Telecom si chce ponechat minimálně do roku 2001. Nyní tvrdí, že jej chce prodat co nejdříve.

Minulou středu naše vláda dospěla k rozhodnutí rychle zprivatizovat (rozuměj: prodat) stávající podíl státu v SPT Telecom, který stále obnáší majoritních 51 procent. Když to na následné tiskové konferenci ministr financí Mertlík vysvětloval, řekl:

"Podmínky pro privatizaci nastaly, není důvod toto rozhodnutí odkládat."

Jeden významný důvod pro odložení by se přesto našel. Je to stanovisko té samé vlády, která nyní říká, že chce svůj podíl v SPT prodat - ještě v dubnu však tato vláda nahlas říkala, že by se něco takového nemělo dělat.

Konkrétně jde o dokument s názvem "Národní telekomunikační politika", který vláda schválila (formálně: vzala na vědomí) svým usnesením č. 324 dne 14. dubna tohoto roku.

Národní telekomunikační politika je "výchozí strategický dokument resortu dopravy a spojů pro další období" (dle zmíněného usnesení), neboli dokument, který říká, co, jak a kdy chce náš stát dělat v oblasti telekomunikací. V tomto dokumentu se explicitně říká:

"U SPT TELECOM, a.s., vzhledem k exkluzivním právům na poskytování mezinárodní a meziměstské telefonní služby po pevné síti, (...) je potřebné zachovat majoritní podíl státu v SPT TELECOM, a.s. minimálně do doby ukončení uvedené exkluzivity."

Snad není třeba připomínat, že zmíněnou exkluzivitou je monopol SPT, zahrnující fakticky i místní telefonní služby (s výjimkou 2 pilotních projektů Dattelu a Kabelu Plus a 16 místních sítí, z nichž skutečně fungují jen 2), a že dobou ukončení je míněn 31. prosinec roku 2000.

Národní telekomunikační politika dokonce říká, jakým způsobem by "doprivatizace" SPT měla proběhnout (a co by jí mělo předcházet):

"Bude navíc vhodné, nejlépe na základě nezávislého auditu, provést po roce 2000 vyhodnocení výsledků strategického partnerství s TelSource N.V. Na základě výsledků tohoto auditu bude možné zvolit konkrétní způsob dalšího prodeje majetkového podílu státu (přímý prodej, veřejná nabídka akcií, nebo kombinace obou metod) a jednotlivé kroky."

Pokud by ještě někdo byl na vážkách ohledně toho, jak rozumět záměrům státu, který je pod svou Národní telekomunikační politikou podepsán, následuje výmluvné finále:

"S ohledem na tyto skutečnosti by k dalšímu prodeji majetkového podílu státu v SPT TELECOM, a.s. mohlo dojít v průběhu roku 2001."

Proč najednou prodat?

Co zapříčinilo tak náhlý obrat ve strategii našeho státu, který v dubnu říká NE, ale v září najednou říká ANO? Vysvětlení nemusí být složité - osobně jej vidím v tom, že Národní telekomunikační politiku připravovali lidé od spojů (a do vlády ji předložilo Ministerstvo dopravy a spojů), a tedy lidé, kteří si uvědomují, že je nutné nejprve stanovit pravidla fungování celého sektoru telekomunikací. Teprve pak je možné "pustit SPT z rukou". Naproti tomu nynější záměr prodat Telecom pochází očividně od finančníků, kteří hledají jakékoli možnosti, jak zalátat díry v beztak již hodně děravé státní kase. Proto je musí přímo fascinovat vidina desítek miliard korun, které by mohli za prodej státního podílu v SPT utržit (odhady se pohybují kolem jednoho sta miliard).

Myšlenka prodat SPT Telecom teď (a ne až někdy v roce 2001, či ještě později) přitom má svou logiku: dnes, kdy SPT svou pozicí připomíná slepici snášející zlatá vejce, je asi jeho kurz nejvyšší, a tudíž by prodej mohl přinést relativně nejvyšší výnos. Po liberalizaci, až přijde konkurence, je možné, že by dosažitelná cena mohla poněkud klesnout. V tomto ohledu zřejmě mají úvahy "lidí od státní kasy" logiku.

V čem je ale problém (a na co upozorňují i "lidé od spojů"), je to, že pravidla fungování budoucího liberalizovaného trhu nejsou ještě stanovena - a že navíc jsou zde určité závazky strategického partnera, které stále trvají.

Např. náměstkyně Gürlichová, která má na MDS ČR na starosti právě oblast telekomunikací, říká:

"Při prodeji SPT Telecom bychom neměli pospíchat, nejprve je potřeba se vypořádat se smlouvou mezi akcionáři a mít nový telekomunikační zákon."

"To je falešná záminka pro oddálení privatizace. Pokud jsou tam nějaké takové závazky, tak se dají přepsat do privatizační smlouvy. To je technická záležitost."

Kontinuita závazků strategického partnera asi skutečně může být zajištěna tím, že se přenesou do nové privatizační smlouvy. To skutečně může být technická záležitost, pokud na straně státu budou stát dostatečně erudovaní právníci a odborníci na telekomunikace, pokud budou mít dostatek času vše promyslet, pokud nebudou v časovém presu atd. Jinak je to ale se "základními pravidly hry" v prostředí liberalizovaného telekomunikačního trhu.

Tato pravidla musí nalinkovat nový telekomunikační zákon, který se ale dosud nachází ve stadiu příprav a schvalování (a jeho výsledná podoba stále ještě není ustálena, nemluvě již o nějaké faktické platnosti. K dosti zásadním změnám v tomto zákonu může dojít třeba až na poslední chvíli, při jeho schvalování v obou komorách Parlamentu. Pokud tedy nejsou známa budoucí "pravidla hry", není dost dobře možné podle nich koncipovat již dnes příslušnou privatizační smlouvu. Stejně tak asi není možné nechat všechno na budoucím zákonu, a postavení, práva i povinnosti SPT Telecom vymezit v privatizační smlouvě stylem "viz budoucí zákon o telekomunikacích". Takový bianco šek by asi rozumný kupující nepodepsal.

Kdo s tím přišel?

Nápad prodat státní podíl v SPT Telecom ještě před skončením exkluzivity tohoto podniku na první pohled vypadá jako blesk z čistého nebe. Nejspíše tomu tak ale není. Není žádným tajemstvím, že konsorcium TelSource (strategický partner našeho SPT) se již dříve pokusilo získat majoritu v SPT Telecom, či spíše zbavit stát majority v něm - způsobem, který nepůsobil příliš seriózně. Tehdy nabídka zněla: 27 miliard korun, ovšem nikoli z peněz TelSource, ale z peněz samotného SPT! Náš Fond národního majetku se k tomu tehdy vyjádřil takto:

"Návrh není v souladu s platným právem a je nejen pro FNM ČR, ale i pro SPT Telecom nápadně nevýhodný."

Nyní se nejspíše jedná o další pokus - alespoň tak si vysvětluji tyto zprávy z tisku:

"Společnost KPN, hlavní akcionář TelSource, již vyzvala vládu k jednáním o privatizaci SPT Telecom"

"Společnost TelSource již vstoupila s Ministerstvem financí do úvodních jednání," uvedla Michaela Urbanová z agentury Technika, která konsorcium zastupuje. (Hospodářské noviny 16.9.1999)

"O odkupu se jednalo, jedná a dál se bude diskutovat," potvrdila Právu Michaela Urbanová z agentury Technika, která konsorcium zastupuje. (Právo 17.9.1999)

Personální změny na nejvyšších místech

Zcela z jiného soudku: v pátek se po skutečně dlouhé době (od odchodu Michala Čupy v únoru t.r.) konečně podařilo doplnit vedení SPT Telecom o nového viceprezidenta pro sítě a služby - stal se jím pan Petr Slováček, který se současně stal pátým členem všemocného Provozního výboru SPT. Ten samý den se ale zakymácela jedna z důležitých židlí - ta, na které sedí stávající předseda představenstva SPT pan Karel Zeman. Byl totiž narychlo odvolán z postu 2. místopředsedy Fondu národního majetku. Předsedou představenstva SPT však zřejmě nadále zůstává.

Stav ankety