Kdy je Internet zdarma výhodný?

V současné eufórii kolem první tuzemské nabídky Internetu zdarma bychom neměli zapomínat, že různým potřebám uživatelů vyhovují různé druhy připojení. Ani Internet zdarma nemusí být vždy nejvhodnější ani nejlacinější.

Služba VOLny.cz, se kterou před několika dny přišla společnost Czech On Line (dříve VOL, Video On Line), vzbudila zasloužený ohlas naší internetové i ne-internetové veřejnosti. Jak by ne, když má ve svém podtitulu slůvko "zadarmo". Je ale takovýto "Internet zadarmo" skutečně vždy výhodný? Nemůže například dojít k situaci, kdy "Internet zadarmo" bude naopak dražší než "Internet placený"? Odpověď je kladná, neboť takováto situace skutečně může nastat, a to i pokud zůstaneme jen u komutovaného (dial-up) připojení. Hlavně je ale potřeba si tuto službu zasadit do širšího kontextu a srovnat ji s dalšími možnostmi připojení k Internetu.

Které připojení je nejvhodnější?

Posuzovat vhodnost konkrétního způsobu připojení bez znalosti konkrétních potřeb konkrétních uživatelů je prakticky nemožné. Navíc jde o posuzování, které je možné provádět podle více různých kritérií - například podle spolehlivosti, podle "nárazové" přenosové rychlosti, podle trvalého či dočasného charakteru připojení, podle doby, kterou trvá vytvoření připojení atd. Ani cena za připojení, resp. náklady na něj, není jediným "jednolitým" kritériem - má svou jednorázovou složku a složku průběžnou, přičemž tato průběžná složka se může dále rozpadat na další složky - například u klasického komutovaného připojení na poplatky providerovi a na telefonní poplatky provozovateli veřejné telefonní sítě. I pouhé cenové srovnání je proto značně problematické, protože musí brát do úvahy vliv těchto různých složek, a často musí uvažovat i některé velmi jemné nuance, typu "telefonní poplatky nám vedení firmy toleruje, ale platby nějakému providerovi hradit nechce".

Obecný návod na výběr optimálního způsobu připojení tedy neexistuje. V praxi by vždy mělo dojít k odpovědnému posouzení různých alternativ připojení, se znalostí konkrétních potřeb i dalších specifik zájemce o připojení.

Pro obecný pohled na celou problematiku připojování k Internetu, i pro posouzení nabídky "Internetu zdarma", je možné udělat alespoň orientační srovnání, sledující celkové průběžné náklady na různé druhy připojení. Také ty jsou ale závislé na faktorech, jako je denní či noční doba, kdy dochází k připojování, či délka jednotlivých připojení, celková sumární délka jednotlivých připojení atd. Pokud bychom je vzali v úvahu, naše orientační srovnání by to nesmírně zkomplikovalo - proto v dalším textu použijeme sice velmi vágní, zato ale jedinou a snad dostatečně intuitivní veličinu pracovně nazvanou "míra využití Internetu". Ta bude v následujících grafech vynášena na vodorovnou osu (osu X). V prvním přiblížení je asi možné si pod ní představovat celkovou dobu připojení k Internetu (např. za měsíc).

Komutované připojení: zdarma nebo placené?

Na prvním grafu vidíme obecnou závislost celkových průběžných nákladů komutovaného připojení, a to závislost na výše vymezené "míře využívání Internetu". Žlutě a černě je zde vynesena křivka odpovídající placenému komutovanému připojení, v rámci kterého uživatel platí jak telefonní poplatky, tak i poplatky providerovi. I když budeme uvažovat paušální poplatky providerovi (ve výši cca 500,- Kč), telefonní poplatky budou stále časově závislé, a příslušná nákladová křivka proto bude lineárně růst. Obě křivky odpovídající placené variantě proto "začínají" na hodnotě cca 500,- Kč, a dále se rychlost jejich růstu řídí tím, zda je používán běžný telefonní tarif, nebo tarif Internet99. V případě použití běžného telefonního tarifu je nákladová křivka výrazně strmější (za stejnou dobu připojení uživatel zaplatí na telefonních poplatcích více). Zdůrazněme si ještě jednou, že konkrétní tvar těchto křivek včetně jejich směrnice v praxi ovlivňují další faktory, zejména délka jednotlivých připojení a denní či noční doba, kdy k nim dochází - zde jsme ale jen na úrovni orientačního přehledu.

Připojení charakteru "Internet zdarma", v takové podobě, jakou dnes nabízí společnost Czech On Line (jako službu VOLny.cz), můžeme v grafu reprezentovat červenou a hnědou křivkou. Použijeme-li stejné zjednodušující podmínky jako u "placené varianty", což je asi oprávněné, vyjdou nám stejné křivky - přímky - ale posunuté směrem dolů podle osy Y. Tyto křivky "začínají" ne na hodnotě cca 500,- Kč, ale na hodnotě 0,-, což je právě ona charakteristická vlastnost "Internetu zdarma" v podání služby VOLny.cz (uživatel neplatí nic svému providerovi, a platí pouze časově závislé telefonní poplatky).

Povšimněte si na prvním grafu vzájemné polohy žluté a hnědé křivky - žlutá odpovídá placenému komutovanému přístupu s využitím telefonního tarifu Internet 99, zatímco hnědá "Internetu zdarma" s běžným telefonním tarifem. Hnědá křivka sice "začíná níže" než žlutá, ale jelikož roste rychleji (je strmější) než křivka žlutá, v určitém bodě ji protíná. Od tohoto bodu tedy přestává být "Internet zdarma" lacinější než "Internet placený", a výhodnost obou způsobů připojení se obrací.

Porovnávání "Internetu zdarma", který využívá běžný telefonní tarif (hnědá křivka), a "placeného Internetu", který využívá tarif Internet99 (žlutá křivka), přitom není žádným čistě akademickým cvičením. Jde naopak o velmi reálnou situaci, například o volbu mezi použitím služby VOLny.cz a služby IOL STANDARD v těch lokalitách, kde společnost Czech On Line nenabízí tarif Internet99, a SPT Telecom ano. Takové lokality v ČR existují (soudě podle tohoto seznamu přípojných bodů VOL), a je to zřejmě i případ Prahy (neboť Czech On Line je jedním z providerů, kteří přešli se svými přípojnými body do sítě Dattelu, který ale kvůli nedohodě s SPT Telecom nedokáže nabízet tarif Internet99). Svým způsobem je i logické, aby provozovatel "Internetu zdarma" směroval své neplatící zákazníky tam, kde přeci jen dostane určitý podíl na výnosech z hovorného (což právě Dattel nabízí, na rozdíl od SPT Telecom). Jak naznačuje tento dnešní článek na Živě, Czech On Line má přesně toto v plánu.

Zmíněný průsečík obou křivek, při kterém se "Internet zdarma" stává naopak dražším než placená varianta, odpovídá na ose X určité "míře využití Internetu", kterou je ale velmi obtížné přesně určit (protože díky nelinearitě způsobované sestavovacím poplatkem i délkou impulsů zde záleží na počtu a délce jednotlivých připojení). Již citovaný článek na Živě se pokusil o přesnější výpočet pro uživatele, který se připojuje pouze v době nejvýhodnějšího III. internetového pásma tarifu Internet99 (tedy pouze v noci a o weekendech). Vyšlo jim, že ke zlomu dochází již při jedné hodině připojení denně.

Obecně lze konstatovat alespoň to, že při dostatečně "řídkém" (málo intenzivním, málo častém, krátkodobém) používání je "Internet zdarma" výhodnější bez ohledu na to, zda je s ním spojeno telefonování "za normální tarif", nebo za tarif Internet99. Rozdíl se začíná projevovat až při intenzivnějším používání Internetu, a navíc pouze tam, kde jsou odlišné telefonní tarify.

Pevné připojení s tarifikací podle objemu

Není to tak dávno, co odpověď na "základní internetovou otázku" o možných způsobech připojení zněla: buď komutované připojení, nebo pevná linka. Dnes existuje ještě jedna zajímavá varianta, která se doslova vklínila mezi obě předchozí. Jde o pevné (trvalé) připojení, ovšem tarifikované podle objemu přenesených dat - zatímco klasická pevná linka je tarifikována nikoli podle toho, kolik dat se skutečně přeneslo, ale podle toho, kolik by se jich teoreticky dalo přenést (což je určeno nominální propustností pevné linky). V tom je podstatný rozdíl, který vychází z následujícího předpokladu: klasická pevná linka, tarifikovaná podle objemu, bude využívána "nadoraz", tedy po většinu času na maximum své přenosové kapacity. Proto má smysl ji tarifikovat právě pode propustnosti, a není nutné měřit skutečně přenesená data.

Naproti tomu linka tarifikovaná podle objemu přenesených dat bude využívána jen "nárazově", tedy jen občas skrz ni potečou nějaká data a po většinu času po ní nebude přenášeno nic. Praktický efekt lze ukázat na příkladu mikrovlnné přípojky, která umožňuje nárazově dosahovat až 256 kbps (například). Při klasické tarifikaci podle propustnosti (tedy podle oněch 256 kbps) by se jednotlivý uživatel zřejmě nedoplatil. Naproti tomu při tarifikaci podle objemu přenesených dat mu může provider nabídnout podstatně přijatelnější cenu. Navíc při tomto způsobu tarifikace může být providerovi celkem jedno, jaká vlastně je přenosová rychlost na cestě k jeho zákazníkovi, zda oněch 256 kbps, nebo třeba 1 Mbps. Z pohledu zákazníka v tom ale rozdíl samozřejmě je.

Pokud bychom chtěli vyjádřit průběžné náklady na právě popisovaný druh připojení pomocí stejného typu grafu jako u komutovaného připojení, výsledek by vypadal tak jako na obrázku. Půjde o křivku, která je určitou dobu konstantní (než dojde k vyčerpání objemu dat, který je zahrnut v paušální ceně tohoto připojení - v praxi jde např. o 500 MB, o 1 GB apod.). Po překročení tohoto objemu uživatel platí navíc za každou další započatou "objemovou jednotku", což na našem grafu odpovídá skokům, resp. schodovitému průběhu - křivka průběžných nákladů náhle prudce stoupne, načež zůstává po určitou dobu opět konstantní (než je vyčerpána i příslušná další objemová jednotka).

Vzájemné porovnání

Nejjednodušší je grafické znázornění klasického způsobu tarifikace pevného připojení, podle propustnosti příslušného spoje. Na našem grafu pak jde o rovnoběžku s osou X (odpovídající konstantním nákladům).

Pokud by nás zajímalo vzájemné srovnání všech dosud uváděných způsobů připojení, je možné je zanést do jednoho společného grafu? Možné to samozřejmě je, ale pouze s vědomím, že tím zanášíme do celého srovnání ještě další dávku nepřesnosti. Je způsobovaná zejména obtížností vzájemného porovnání měřítek - třeba toho, jak rychle rostou nákladové křivky komutovaného připojení, a kde začínají a jak strmé jsou "schody" u pevného připojení s tarifikací podle objemu. V jednom případě totiž strmost závisí na čase (u komutovaného připojení), a ve druhém případě na objemu přenesených dat.

Následující graf, do kterého jsem se pokusil vynést všechny křivky současně, proto berte s právě uvedenými výhradami. Přesto by vám tento graf mohl přinést základní sdělení, které může znít asi takto:

pro nejméně intenzivní využití Internetu je vhodné komutované připojení (s volbou mezi "placenou" a neplacenou variantou dle výše uvedených úvah, na obrázku podbarveno červeně). Pro intenzivnější práci je vhodné pevné připojení s tarifikací podle objemu přenesených dat (podbarveno modře). Teprve při skutečně intenzivním využívání Internetu se vyplatí klasické pevné připojení, s tarifikací podle propustnosti použitého spoje (na obrázku podbarveno zeleně).

Důležité je také uvědomit si, že konkrétní "body zlomu" jsou závislé na mnoha dalších faktorech, a v praxi je zřejmě třeba je posuzovat vysloveně individuálně. Postupovat lze naštěstí i na základě empirických zjištění: pokud je někdo připojen komutovaně stylem "zadarmo", a zjistí že je to pro něj dražší než nějaká placená varianta, není žádný problém změnit providera či alespoň tarifní program (na placený). Ani přechod z komutovaného připojení na pevné připojení však není spojen s příliš velkou ztrátou - uživatel v zásadě přichází jen o dříve používaný modem a všechny ostatní náklady jsou stejné, jako kdyby začínal rovnou s pevným připojením. Proto je v praxi možné začít s nejlacinějším připojením, a podle potřeb postupovat dál.

Jaké jsou trendy

Za zmínku určitě stojí trendy, ke kterým v současné době dochází na trhu internetového připojení (nejen) v ČR. Jde zejména o to, že roste výhodnost pevného připojení s tarifikací podle objemu přenesených dat, a to nejvíce v podobě bezdrátového připojení. Tvrdá konkurence mezi providery již dokázala stlačit ceny za tento způsob připojení takovým způsobem, že začíná účinně konkurovat komutovanému připojení v případě intenzivnějšího používání. Navíc jde o pevné připojení, které uživatelům za stejné peníze nabízí nesrovnatelně vyšší komfort - uživatelé například nemusí neustále myslet na délku svého připojení a mohou se plně věnovat tomu, co jim Internet přináší. Díky naší specifické situaci v oblasti veřejné telefonie lze dokonce očekávat, že výhodnost pevného připojení s objemovou tarifikací ve srovnání s komutovaným připojením ještě dále poroste.

Pokud jde o nabídky "Internetu zdarma", v podobě eliminující poplatky providerům (jako to dělá služba VOLny.cz), i ty mají určitě své opodstatnění a zcela jistě přinesou i další zvýšení počtu uživatelů Internetu. Je ale třeba tuto variantu správně interpretovat a vidět jak její pozitiva, tak i negativa. Nejlépe je asi dívat se na ni jako na "vstupní" variantu do báječného světa Internetu, která určitě pomůže nově příchozím a plně postačí ryze příležitostným uživatelům, nicméně pro mnoho ostatních uživatelů bude naopak nevýhodná. Důležité je, aby si každý mohl a uměl vybrat podle svých potřeb.