
GiTy a Orange se společně ucházejí o třetí licenciSvůj záměr ucházet se o třetí licenci mobilního operátora veřejně prezentoval další zájemce – konsorcium vytvořené českou společností GiTy a britským operátorem Orange. Orientovat se chtějí především na zákazníka, kvalitu a moderní služby (včetně datových). Na středeční tiskové konferenci, konané na pražském Žofíně, se představil další ze zájemců o licenci na třetího mobilního operátora v ČR, který bude moci provozovat své služby především v pásmu 1800 MHz. Jde o dvojici tvořenou českou firmou GiTy a britským operátorem Orange – fakticky ale jde o trojici, ve které je ještě zastoupen finanční partner, a to americká společnost Capital International Inc (CII) se sídlem v Los Angeles. Za účelem společné účasti ve výběrovém řízení (tendru) pak tyto subjekty vytvořily společný podnik (konsorcium), zaregistrovaný jako Orange a.s. V něm má 51 % podíl právě britský Orange plc., o zbývajících 49 % se dělí česká GiTy a finanční partner (konkrétní poměr ale nebyl zveřejněn). Jak bylo na tiskové konferenci prezentováno, celé toto spojenectví vzniklo z iniciativy GiTy, která nejprve spolu se svým finančním poradcem (Credit Suisse First Boston) vybrala finančního partnera (CII). Teprve pak společně hledali “strategického partnera”, kterým se stal právě britský Orange plc.
Kdo je Orange?Historie britského Orange se začala psát v dubnu roku 1994, kdy tato společnost vstupuje na trh jako třetí mobilní operátor ve Velké Británii (vedle dvou v té době již zavedených operátorů, Vodafone a Cellnet). V té době byly mobilní telekomunikační služby využívány téměř výlučně podnikateli, tarify poměrně vysoké a nabídka málo pružná a málo přizpůsobená potřebám zákazníkům. Orange vsadil právě na vstřícnost vůči zákazníkovi a to mu očividně přineslo úspěch – v současné době má přes 3 miliony zákazníků, tržní podíl 17,5 % ( k 31.3.1999), a 22,6 % podíl na růstu trhu v Británii, přičemž jeho tržní kapitalizace dosahuje 11,9 miliardy liber. Možná nejvýmluvnější je ale jiné číslo, a to průměrná spokojenost zákazníka s jeho operátorem – podle studie JD Power & Associates z dubna t.r. jsou právě zákazníci Orange nadprůměrně spokojeni s jeho službami (na 116 procent, zatímco konkurence dosahuje po řadě 99, 96 a 94 procent průměru). Důvody, které zřejmě vedly k tak vysoké spokojenosti zákazníků, si stojí za to poněkud rozvést, protože by měly být současně i hlavními trumfy konsorcia Orange-GiTy v boji o třetí licenci v tuzemsku. Například již od začátku svého působení na mobilním trhu Orange účtuje svým zákazníkům protelefonovaný čas po sekundách, a ne po půlminutách (jako Eurotel a Radiomobil), minutách či dokonce několikaminutových intervalech (jako SPT Telecom v pevné síti). Tarify celkově poklesly (Orange dokonce nabízí vyrovnání konkurenční nabídky, pokud by někdo byl lacinější), ale hlavně se zpřehlednily, aby jim zákazník bez problémů rozuměl a vždy věděl, kolik a za co platí. Zjednodušily se i smluvní podmínky, tak aby zákazník při uzavírání smlouvy o poskytování služeb rozuměl všemu sám a nepotřeboval k tomu svého právníka. Minuty zdarma, které jsou zahrnuty v nějakém tarifu a které zákazník v jednom období nestihne protelefonovat, se převádějí do dalšího účtovacího období. O důvěře provozovatele v kvalitu vlastní sítě svědčí i to, že za každé případné přerušení probíhající hovoru získává zákazník zdarma jednu minutu – jde vlastně o mobilní obdobu toho, co je jinde ve světě telekomunikací známo jako SLA (Service Level Agreement) a co přesně definuje sankce za nedodržení kvality operátorem.
Orange však nesází jen na vstřícnost vůči zákazníkovi, ale i na svou vlastní technologickou zdatnost a inovace. Úzkostlivě dbá na kvalitu, což potvrzuje i místní regulátor (OFTEL, obdoba našeho ČTÚ) – ten ve svém průzkumu z února t.r. pasoval síť Orange na nejlépe fungující v celém Spojeném království. Důležité je i to, že Orange dnes již nepůsobí zdaleka jen na britském trhu – od října 1998 působí i v sousedním Rakousku, kde má 17,45 % podíl v místním Connect Austria. Od června t.r. působí také v Belgii, kde má padesátiprocentní podíl ve společném podniku s místním KPN. Poskytuje zde služby v pásmu GSM 1800 coby třetí operátor na trhu. Jako druhý až třetí operátor v pásmu 1800 působí Orange i ve Švýcarsku, skrze společný podnik s VIAG, Swissphone a BCV. Skrze partnery a smlouvy o licenci značky je pak zastoupen i v Izraeli a Hong Kongu. Nyní se tedy uchází i o působení na českém trhu, opět v pozici třetího operátora (co do posloupnosti příchodu na trh) a podobně jako v Belgii a Švýcarsku primárně v pásmu 1800 MHz – a podobně jako v obou těchto zemích v rámci společného podniku s místním subjektem. Tím je u nás společnost GiTy, kterou si zvolil (či spíše: která si vybrala jej, viz výše). Společnost GiTy snad není třeba podrobněji představovat – působí na našem trhu od roku 1990 a z původního dodavatele strukturované kabeláže a síťových prvků později "vyrostla" ve významnou telekomunikační společnost, mj. nabízející satelitní komunikace (včetně služby DirecPC sloužící potřebám přístupu k Internetu) a služby veřejných datových sítí. Nyní chce GiTy vstoupit i do mobilních technologií, o což se již jednou pokoušela (v tendru na druhou licenci GSM 900, kde ale nebyla úspěšná). Jaké jsou jejich přednostiPokud jde o přednosti, které spojení firem GiTy a Orange vykazuje, pak sem určitě patří i to, že obě firmy jsou poměrně mladé a výhradně privátně vlastněné. To jim umožňuje, aby jednaly rychleji a pružněji než tradiční subjekty ze světa telekomunikací s jejich často velmi konzervativním a setrvačným způsobem myšlení. Dokladem ostatně může být právě akcent na zákazníka, protože firma, která nemá vybudované zázemí ještě z dob nějakého předchozího monopolu (či jinak shůry daného postavení), si jej musí vybudovat sama což ale bez zákazníků nejde. Za další projev pokrokovosti myšlení a přístupu obou partnerů považuji také to, že akcentují význam Internetu a datových služeb obecně a nechápou mobilní komunikace výhradně jako hlasovou záležitost. Přímo na tiskové konferenci zaznělo, že plnohodnotné datové služby včetně vysokorychlostního přístupu k Internetu budou významnou součástí jejich nabídky. Bez národního roamingu?Poměrně zajímavým momentem byla reakce pana Childse, ředitele pro zahraniční aktivity Orange plc, na otázku, jaký je jejich postoj k problematice tzv. národního roamingu. Jen pro upřesnění, jde o řešení které by třetímu operátorovi umožňovalo vstoupit na trh ještě v době, kdy nemá dobudováno vlastní pokrytí rozhodující části území republiky (a spočívá v tom, že by nový operátor využíval infrastrukturu jiného operátora, svého konkurenta). Z odpovědi pana Childse jsem pochopil, že Orange se touto cestou vydat nechce, a to především kvůli kvalitě – jelikož by neměli ve své moci celou síť, nemohli by ručit za kvalitu poskytovaných služeb, na kterou tolik dbají. Tento aspekt je zajímavý i v souvislosti s tím, jak dlouho trvalo společnosti Orange v jiných zemích, než spolu se svými místními partnery uvedla do provozu vlastní síť s dostatečným pokrytím pro počáteční rozjezd. Ve Švýcarsku to bylo za 14 měsíců, a v Belgii 12 měsíců od udělení licence. Pan Childs sice řekl, že u nás počítají s ještě kratší dobou, ale i tak asi nepůjde o žádný významný náskok oproti stávajícím dvěma providerům: podle podmínek tendru totiž mohou oba naši stávající mobilní operátoři začít fungovat v přidělené části pásma 1800 MHz již 9 měsíců poté, co třetí operátor dostane přidělenu svou licenci (ne od doby, kdy spustí své služby)! Takže i kdyby Orange spolu s Gity v případě zisku licence stihli vše za dobu kratší než oněch 12 měsíců, stále ještě se může stát, že by v pásmu 1800 MHz začínali fakticky později než jejich konkurence. Na druhé straně je možné, že by jim to nemuselo tolik vadit – pokud jsem správně porozuměl jejich celkové strategii a filosofii, hodlají svou konkurenci porážet jinými zbraněmi než technologickou odlišností GSM služeb v pásmu 1800 MHz a v pásmu 900 MHz (která z pohledu běžného uživatele skutečně není zase až tak velká). Vítězit hodlají zejména kvalitou a vstřícností k zákazníkům i pokročilými službami, a to včetně datových.
|