Dojmy z konference ISSS'99

Dvoudenní konference o Internetu ve státní správě a samosprávě letos přilákala kolem tisícovky účastníků a ukázala, že obce a města již dobře chápou význam Internetu a dokáží jej využívat. Naproti tomu státní správa se příliš kupředu nepohnula.

Konference ISSS se už podle svého názvu zabývá využitím Internetu v oblasti státní správy a samosprávy - což je oblast jistě velmi široká, skýtající opravdu netušené možnosti pro zužitkování potenciálu moderních informačních a telekomunikačních technologií na čele s Internetem. První ročník této konference proběhl vloni, při premiérovém ročníku akce "Březen - měsíc Internetu", a to v pražském Edenu. Již tehdy se jej zúčastnilo úctyhodných 600 lidí. Letos se počet účastníků ještě zvýšil, a to na rovnou tisícovku. Přijet se na to podívali až z Evropské unie, a nemohli vyjít z údivu - jinde se prý počty účastníků pohybují podstatně níže. I to o něčem svědčí.

Velikost jednacího sálu připomínala dávné sjezdy (ale předmět jednání byl úplně jiný

Konferenci ISSS měl letos zahájit vicepremiér Mertlík, do jehož resortu informační technologie spadají. Tak jako při četných jiných příležitostech však nepřijel, zřejmě kvůli zaneprázdnění, a místo sebe poslal náměstka Jana Mládka. Ten pak pronesl jeden ze tří úvodních projevů, a spolu s pověřeným předsedou ÚSISu (panem Berkou) přednesli i příspěvek s příznačným názvem "Strategie vlády na poli informační politiky státu".

V úvodním projevu náměstek Mládek popsal dlouhodobé cíle nynější vlády v oblasti budování tzv. informační společnosti. Správně tento cíl vymezil jako snahu o podporu "informační společnosti", a ne informačních technologií, neboť jde o to, aby občané i firmy měli přístup k informacím, a technologie jsou pouze nástrojem, jak dosáhnout tohoto cíle.

Pokud jde o dlouhodobější koncepční cíle stávající vlády, ty pan Mládek vymezil jako:

• Deregulaci telekomunikačních služeb
• Zamezení polarizace společnosti z hlediska schopnosti využívat informační technologie

Náměstek Jan Mládek

Samozřejmě vláda má jistý konflikt zájmů, protože s velkou pravděpodobností bude prodávat státní podíl na společnosti Telecom, a samozřejmě čím déle udrží dominantní postavení, tím více má naději dostat za tuto společnost. Naopak čím větší bude liberalizace, čím větší bude konkurenční tlak, čím nižší budou ceny, a tím pádem i příjmy, tak tím méně stát dostane. Nicméně doufám, že tento konflikt bude vyřešen s vizí té budoucnosti, té informační společnosti.

Není právě toto nejlogičtější vysvětlení faktické nečinnost naší vlády vůči cenovým praktikám Telecomu? Není zde důvod toho, proč Ministerstvo financí schválilo takové zdražení, které podle mnoha zasvěcených názorů překračuje jeho vlastní směrnice? Není právě zde vysvětlení toho, proč ministr Peltrám na poslední chvíli neodvolal generálního ředitele Telecomu, poté, co mu to bylo rozmluveno z nejvyšších politických míst? Pravdou je, že čím větší bude zisk z odprodeje Telecomu, tím více peněz bude možné věnovat na zalátání děravé státní kapsy nebo přímo prošustrovat jinde - například na vyfutrování různých černých děr v podobě krachujících podniků.

Okamžitý profit z prodeje Telecomu opravdu může být nemalý - a zajímá dnes někoho, jaké obrovské problémy a ztráty vyvolá do budoucna nynější utužování monopolního telekomunikačního stisku? Jak to ještě více srazí na kolena celou těžce zkoušenou ekonomiku i celou společnost? Jak to ještě více prohloubí problémy, které by cenově dostupné telekomunikační služby naopak měly šanci řešit?

Dostupnost telekomunikačních služeb souvisí i s druhým strategickým cílem vlády, kterým je zabránit polarizaci společnosti na ty, kteří mají přístup k informacím skrze informační technologie a dokáží je využívat, a na ty, kteří to nedokáží resp. nemají k tomu přístup. Jak pan náměstek konstatoval, současná situace bohužel spěje právě k takovéto "duální" společnosti - a stát by podle něj měl pomoci lidem překonat dvě bariéry, které tuto polarizaci podporují a brání jejímu řešení. Jde o bariéru znalostní neboli o schopnost práce s informačními technologiemi, a cesta k jejímu překonání zde vede přes školství a další formy vzdělávání a osvěty. Druhou bariérou je bariéra příjmová a majetková, bránící přístupu k IT kvůli vysoké pořizovací ceně i vysoké ceně provozní (za telekomunikační služby).

V odpovědi na následný dotaz o skutečných prioritách a záměrech vlády v souvislosti s Telecomem pan Mládek řekl, že:

"Musím tu přiznat, že vláda vlastně hledá pozici, kterou zaujmout. Existuje stále platné usnesení Klausovy vlády, že tuším asi 8. srpna má vláda rozhodnout o privatizaci zbytku Telecomu. Jsou tam dvě možnosti: že Telecom bude zprivatizován, nebo nebude zprivatizován, nicméně v obou případech jaksi prioritou nebude rozvoj informačních technologií a informační společnosti, ale prostě maximalizace výnosu z fungování této firmy. Což je samozřejmě také legitimní cíl, protože vláda má za povinnost se starat o majetek státní, a to jak již tím, že ho sama provozuje, nebo že ho správně zprivatizuje, v obou případech má maximalizovat výnos. Tady se dostává vláda jako celek do konfliktu zájmů, protože má na straně jedné na starosti to, co jsem zmínil, a na straně druhé má jakési obecnější politické záměry, tj. mít dobře fungující informační společnost. Tento konflikt zájmů je obvyklý a jde jen o to ho nějakým způsobem vyřešit. Já si myslím, že by měl být vyřešen spíše ve prospěch rozvoje informační společnosti, ale chápu i ty další cíle, a jsou naprosto legitimní…"

Tématem druhého vystoupení pana náměstka bylo využití informačních technologií pro zlomení negativních ekonomických trendů. Zde si dovolím vypíchnout dvě hlavní myšlenky, na kterých bylo celé vystoupení založeno - a které se později v různých obměnách objevovaly i v celé řadě dalších vystoupení:

• Velká část naší stávající ekonomiky je založena na starých odvětvových strukturách a na energeticky i surovinově nákladných výrobách. I kdyby se podařilo zrevitalizovat alespoň část tohoto původního ekonomického potenciálu, tak tyto podniky nepotáhnou českou ekonomiku moc kupředu.
• To, co může táhnout ekonomiku dopředu, alespoň jako jeden z hnacích motorů, je rozvoj informační společnosti, informatiky. Jde jednak o samotné podnikání v oblasti informačních technologií (např. produkce softwaru), tak i o poskytování informačních služeb a celé řady dalších služeb s vysokým podílem informací a informačních technologií. Jako jeden z významných aspektů byla zmíněna i nízká kapitálová náročnost těchto aktivit, což je zvláště důležité v dnešní podkapitalizované ekonomice.

Zleva: pánové Kužílek, Berka a Mládek

Zákon o svobodě informací

Velmi důležité bylo vystoupení pana Oldřicha Kužílka, jednoho z hlavních autorů zákona o svobodě informací. Pan Kužílek velmi přehledně popsal základní premisy zákona i způsob, jakým je vystavěn - a já bych se k této problematice rád vrátil v samostatném článku zde na Novinkách. Proto jen to nejdůležitější, co zde zaznělo: jde o konstatování, že zmíněný zákon nepřináší revoluční změnu ve vztahu občanů k informacím, jak se mu obvykle připisuje - v tom smyslu, že dosavadní zásadu "vše je neveřejné, a pro zveřejnění musí být explicitní nárok" mění na zásadu "vše je veřejné, až na explicitní výjimky".

Jak pan Kužílek vysvětlil, tuto základní premisu (že vše je veřejné, až na výjimky) zavedla již Listina základních práv a svobod, u nás přijatá v roce 1991 (plný text zde ). Konkrétně jde o její článek 17, a z něj hlavně o odstavce 1 a 4, které zní takto:

• (1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
• (4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

Jak (ne)pracovat s informacemi

Na konferenci ISSS přijelo i několik hostů přímo z Bruselu, z Evropské unie. Jedním z nich byl i pan Henry Haglund, předseda Úřadu pro rozvoj informační společnosti, při Evropské komisi, DG XIII. Tedy ze specializovaného orgánu EU, který má na starosti šířit povědomí o informační společnosti a přesvědčovat lidi, jak jsou informace a práce s nimi důležité. Osobně bych si představoval, že do informační společnosti patří i schopnost pracovat s informacemi a sdělovat je, a že šéf takovéto významné instituce bude umět informace prezentovat.

Henry Haglund

Na rozdíl snad od všech našich přednášejících pan Henry Haglund neměl ani připravené slajdy, ani počítačovou prezentaci. Svůj příspěvek četl z papíru, nepříliš zřetelnou angličtinou a velmi monotónním hlasem. Bylo to hned po obědě, a jak jsem si stačil všimnout, mnoho účastníků začalo náhle intenzivně vědecky pracovat (na vysvětlenou: jedna stará akademická moudrost praví, že vědecká práce je do oběda boj s hladem, a po obědě boj se spánkem).

Také další příspěvek mne silně zklamal. Šlo o živou videokonferenci s Finskem, kde místní samospráva je v oblasti využívání informačních technologií opravdu hodně daleko před námi, a tak nám jistě má co říci. Ve skutečnosti ale nešlo o žádnou videokonferenci, ale o "videomonolog" - vůbec to nebylo oboustranné, s diskusí účastníků na obou stranách. Přednášející ve Finsku pouze plynule a nepříliš srozumitelně četl svou řeč z papíru, a vše bylo zpestřováno jen občasnými výpadky živého spojení. Kdyby dotyčný poslal text své přednášky elektronickou poštou a někdo to na místě přečetl, určitě by to bylo o hodně lepší. Takhle to byla spíše ukázka toho, k čemu se videokonference nemají používat.

Názory se liší

Velmi zajímavý byl i podvečerní panel na téma "Účast občanů v politice - úloha nových IT". Za panelový stůl usedla manželka velvyslance USA v ČR paní Shattacková (coby dlouholetá novinářka), dále pan McPherson z Velké Británie, a z našich Ondřej Neff a sociolog Ivan Gabal. Předmětem diskuse bylo široké spektrum otázek vlivu informačních technologií na chování občanů vůči politikům, o vlivu na zastupitelskou demokracii a možnost přímé demokracie. Osobně jsem si z této diskuse odnesl pozorování, že oba zahraniční účastníci hledali cesty, jak co nejlépe otevřít komunikační kanály mezi politiky a občany, přičemž zřejmě vycházeli z přesvědčení, že politici chtějí komunikovat s občany a bezprostředně reagovat na jejich názory a eventuelní připomínky. Naproti tomu u domácích účastníků jsem zaznamenal mnohem realističtější postoj (abych přímo neříkal pesimističtější), který si vykládám tak, že u nás premisa o zájmu politiků o aktivní občany zatím ještě neplatí. Hezky to vystihlo jedno z hesel, které zde zaznělo: "občan rozhodnutý k participaci [na věcech veřejných] je úhlavním nepřítelem politiků". Svým způsobem to je pochopitelné a dokumentuje to úroveň vyzrálosti naší politické scény.

Ondřej Neff s manželkou (ale ne svou, nýbrž manželkou velvyslance USA v ČR)

Jedním ze zajímavých témat, které zde byly probírány, bylo i chování účastníků nejrůznějších diskusních fór realizovaných například prostřednictvím Internetu. Zazněl zde názor, že v těchto diskusích s časem převládnou jedinci s nejagresivnějšími názory a postoji, protože ti slušnější to obvykle vzdají dříve. Dokonce zde byl tento jev i trefně pojmenován jako "kanalizační efekt" a poměrně široce byl diskutován jeho vliv na principiální možnost tzv. přímé demokracie.

Z dalších zajímavých názorů, které zde zazněly, mne zaujala myšlenka sociologa Gabala. Ten vyjádřil přesvědčení, že hlavní překážka zavádění informačních technologií není v jejich ceně (pořizovacích a provozních nákladech), ale v nedostatečné "počítačové gramotnosti" - tedy v nedostatečné schopnosti lidí pracovat s informačními technologiemi. Osobně nechci tento názor vyvracet, byť vidím větší překážku v nákladech - ony jsou to ve skutečnosti spojené nádoby a úzce spolu souvisí.

Ocenění WWW stránek

Druhý den dvoudenní konference došlo i k udílení cen v soutěži o Zlatý erb, o nejlepší WWW stránky měst a obcí (a to samostatně v kategorii měst a v kategorii obcí). Pořadatelé soutěže očekávali podle vlastního vyjádření kolem 15 až 20 nominací, ale sešlo se jich 88. Měl jsem tu čest (či spíše práci) být jedním z porotců, kteří museli všechny tyto stránky projít a posoudit z hlediska jejich obsahu i formy. Mohu konstatovat, že jejich úroveň byla opravdu velmi vysoká, a svědčí o tom, že jejich zřizovatelé to s využitím Internetu myslí opravdu - a že již pochopili, že to nemají brát jako nějakou povinnost naordinovanou shůry, ale naopak jako jejich vlastní příležitost, kterou mohou náležitě využít ke svému užitku.

Nejvyšší ocenění v kategorii obcí si odnesly Dobřichovice a v kategorii měst magistrát Plzně. Podrobné výsledky soutěže najdete na WWW stránkách konference.

Ministr Motejl, s oceněním za Obchodní rejstřík

Program celé konference byl samozřejmě mnohem bohatší, než jsem výše stihnul naznačit. Byla zde diskutována například problematika využití Internetu na okresních úřadech a magistrátech, problematika zveřejňování registrů (např. evidence nemovitostí) či příklady budování informační společnosti z dalších zemí (např. ve Finsku, Švédsku či Rakousku). Kromě toho zde zazněla i vystoupení celé řady konkrétních firem. Pro zájemce je na Internetu k dispozici sborník přednášek, kde jsou plné texty nejdůležitějších vystoupení.

Vyvrcholením celé dvoudenní konference byl závěrečný kulatý stůl na téma "Česká republika na cestě k informační společnosti", kterého se účastnilo mnoho významných osobností s mnoha zajímavými názory. K těmto názorům i k celé diskusi se vrátím zítra, v samostatném článku.