Co chybí: možnost nebo vůle?

Předmětem sporu v současném protestu providerů je konstrukce tarifu Internet 99. Konkrétně jeho nerovnoměrný efekt - výhodnost pro dlouhá volání a nevýhodnost pro volání krátká. Proč jej ale Telecom koncipoval právě takto? Musel, nebo jenom chtěl?

Od okamžiku, kdy SPT Telecom poprvé seznámil veřejnost se svým nových tarifem Internet 99, se horečnatě diskutuje o tzv. sestavovacím poplatku, který si Telecom hodlá účtovat za každé uskutečněné spojení. Pokud je mi známo, Telecom nikdy oficiálně nevysvětlil, proč jej hodlá účtovat - na druhou stranu nejspíše není jeho povinností, aby veřejnosti vysvětloval způsob konstrukce cen svých služeb. A jelikož zde zřejmě jde o službu neregulovanou, nemusí to vysvětlovat ani regulačnímu orgánu.

Jak Telecom vysvětluje sestavovací poplatek?

Jediná vysvětlení jsou neoficiální. První pochází ještě z památných listopadových dnů a dostali jej představitelé hnutí Internet proti monopolu během audience u SPT Telecom, kdy proti tomuto poplatku protestovali. Vysvětlení bylo následující:

K zavedení sestavovacího poplatku se prý přistoupilo, aby se znevýhodnilo dvouminutové spojení k providerovi proti klasickému dvouminutovému telefonnímu hovoru.

Toto vysvětlení zní mnohem pravděpodobněji než to, které pronesla tisková mluvčí SPT paní Dana Dvořáková ve druhém vydání magazínu Zavináč. Tam totiž prohlásila, že sestavovací poplatek je nutný z technických důvodů, kvůli tomu, aby bylo možné rozlišit "internetový" hovor od běžného telefonního hovoru.

Sestavovací poplatek, nebo sestavovací impuls?

Odpusťme dámě malé přeřeknutí, či spíše nedocenění rozdílu mezi "poplatkem" a "impulsem". To se ostatně objevuje i v dalších výrocích představitelů SPT Telecom - například České noviny v článku "Telecom nebude přes připomínky poskytovatelů měnit Internet 99" citují slova pana Vladana Crhy z tiskového odboru SPT, když píší: "Sestavovací poplatek je podle jeho slov nezbytný z technického hlediska pro starší typy ústředen i z hlediska struktury nákladů".

Poplatek je suma peněz, kterou někdo někomu naúčtuje, zatímco impuls je technickou záležitostí. Impulsy se týkají fungování ústředen, kde určitým konkrétním způsobem "naskakují" za uskutečněné hovory, ale poplatky jsou věcí účtovacích programů - tyto programy dostávají od ústředen výchozí data (počty "namarkovaných" impulsů) a na jejich základě vypočítávají, kolik peněz se má naúčtovat tomu kterému zákazníkovi (neboli jaké poplatky se mu mají vyměřit).

S oprávněností sestavovacích impulsů pro potřeby tarifikace na telefonních ústřednách by bylo možné polemizovat - ale to nemá cenu, protože fungování telefonní sítě Telecomu je jeho vnitřní záležitostí. Zde může Telecom jednoduše prohlásit "je to nutné", a není dost dobře možné si ověřit, zda má nebo nemá pravdu.

Poněkud jiná situace je u tzv. billingu, jak se říká celé účtovací agendě. Ta již není záležitostí telefonních ústředen, tedy vlastně hardwarových zařízení s omezenými schopnostmi a omezenými možnostmi přizpůsobení jejich funkcí. Billing je věcí programů, běžících na "normálních" počítačích. Jistě není potřeba zdůrazňovat, že programy dělají právě a pouze to, co jim někdo řekl, ať dělají (neboli jak je někdo naprogramoval), a jejich funkce se dá kdykoli změnit (přeprogramováním, resp. výměnou programu). Pro účtovací programy tedy nemůže být žádným problémem zpracovat výchozí data (údaje od ústředen) takovým způsobem, jaký si přeje ten, kdo stanovuje příslušnou tarifní politiku.

Pomineme-li možnost, že sestavovací poplatek je čistě cenotvorným nástrojem (neboli záměrným ovlivněním výhodnosti tarifu Internet 99), pak pro obhájení jeho nezbytnosti z technických důvodů má SPT Telecom jen následující dvě možnosti:

• Může tvrdit, že to neumí jeho billing (neboli: jeho systém účtování není schopen NEVYMĚŘOVAT sestavovací poplatek), nebo
• Může tvrdit, že je to kvůli podkladům jeho billingu (neboli: že ústředny dodávají účtovacímu systému taková vstupní data, že kvůli nim není možné neúčtovat sestavovací poplatek).

Na základě konkrétních příkladů v následujícím odstavci si dovolím vyslovit názor, že ani jeden z těchto důvodů není oprávněný. Telecom totiž již dnes nabízí takový způsob tarifikace, který sestavovací poplatek vůbec neobsahuje - a pro komutované připojení k Internetu by byl velmi dobře použitelný.

Když se chce, tak to jde...

Speciální tarif, který by vycházel vstříc potřebám komutovaného připojení k Internetu a byl vždy výhodnější než běžný telefonní tarif, by šlo zkonstruovat pomocí velmi jednoduchých nástrojů.

Prvním je lineární tarifikování za každou provolanou minutu, s nastavitelnou cenou za jednotku (minutu). Tedy tarifikace ve stylu: budete-li volat na číslo ABC, zaplatíte X za každou minutu - s tím že ono X může být různé, podle druhu služby.

Tuto možnost ale SPT Telecom nabízí již dnes. Nejde přitom jen o "erotické telefony", ale i o nejrůznější informační služby poskytované prostřednictvím telefonu. Viz následující dva obrázky převzaté z teletextu.

Zde stojí volání 38 korun za každou minutu

Zde stojí volání 20 korun za každou minutu

Jestliže Telecom dokáže nastavit cenu za minutové volání na konkrétní číslo na 38 i na 20 korun, a to z celé ČR, co mu brání udělat to alespoň u místních hovorů i v případě tarifu Internet99 (a nastavit cenu za minutu tak, aby to bylo skutečně vždy výhodnější než běžný telefonní tarif)?

Další zajímavou možností je omezit maximální cenu hovoru - v tom smyslu, že ať uživatel volá, jak chce dlouho, bude mu hovor účtován jen určitou maximální částkou. Ostatně, právě tuto možnost si vybojovala internetová veřejnost v Maďarsku jako dočasné řešení do doby, než místní Matáv připraví ještě výhodnější tarif. V Maďarsku uživatel Internetu zaplatí za místní hovor v době od 18. hodiny do 7. hodiny ranní nejvýše 150 forintů!

Na něco takového samozřejmě musí být připraven celý řetězec "ústředna-billing", který eviduje délku hovoru a uživateli vyměřuje příslušné poplatky. Je něco takového možné i u nás?

Ano, je to možné - jak ukazují následující dva obrázky.

Zde je maximální cena hovoru 49 korun

Zde je maximální cena hovoru 25 korun, resp. 3 koruny

Uvedené příklady dokládají i jeden další aspekt celé věci: služby na těchto příkladech jsou placené výhradně skrze telefon, tj. o výnosy z takto tarifikovaných hovorů se Telecom dělí s provozovateli příslušných služeb. To znamená, že jeho stávající billing je na tuto možnost připraven a zvládá ji (jinak by asi takovéto služby nikdo neprovozoval).

Stejné řešení by bylo použitelné i pro komutované připojení k Internetu - uživatel by platil jen provolané minuty, a provozovatel telefonní sítě by se dělil o výnosy s internetovým providerem, který mu "nahání zákazníky" na jeho telefonní služby a poskytuje vlastní přístup do Internetu. Takovýto model je již ve světě používán, je jistě velmi perspektivní a praktický, a také mnohem korektnější než model, který nyní funguje u nás, kdy na Internetu vydělává velmi jednostranným způsobem právě provozovatel telefonní sítě.

Pokud jsem správně informován, pokusy tuzemských internetových providerů o zavedení tohoto modelu i u nás jsou Telecomem odmítány. Proč asi?