Skončí kanál v kanálu?Zkusme si nejprve stručně naznačit, o co v případě push kanálů vlastně jde. Lze se na to dívat tak, že uživatele již omrzelo vlastní pracné vyhledávání informací na dnešním Web-u, pro které buď nemají dost znalostí a zkušeností, nebo jednoduše dost času a trpělivosti. Místo toho je zlákala představa, že by takovéto vyhledávání a shromažďování informací, doprovázené i vhodným předzpracováním, za ně dělal někdo jiný, kdo je na to dostatečně vybaven, a výsledek jim strkal doslova až pod nos (odsud také samotný název "push" kanálů"). Představa to byla jistě lákavá, a to jak pro koncové "konzumenty", tak i pro potenciální producenty - bylo to něco nového, co mělo šanci náležitě "zabrat" a oslovit velký počet lidí současně (a tím pádem být atraktivní i pro zadavatele reklamy). Stádium počáteční fascinace Další vývoj připomínal obvyklá klišé - našla se malá, začínající a dosud neznámá firma, která přišla s novým řešením jako první, proslavila se, rychle vyrostla a stala se doslova pojmem (byla to firma PointCast, se svou službou PointCast Network). Záhy přišly další "malé ryby", ale protože už nebyly první, byly záhy pohlceny velkými rybami, které zavětřily nové sousto a začaly v Internetovém push rybníku dominovat. Jak Microsoft, tak i Netscape
Problém první: malá individuálnost
Jedním z problémů je nedostatečná "individuálnost" push kanálů: uživatelé si původně představovali, že push kanály jim budou přinášet přesně to, o co oni konkrétně mají zájem - tedy značně individualizovaný obsah, bez zbytečných "věcí navíc". Realita je ale spíše opačná: nabídka push kanálů se neřídí tím, co by kdo chtěl dostávat, ale spíše tím, co je kdo ochoten poskytovat. Většina dnešních push kanálů jsou vlastně ta samá zpravodajství, která již tak jako tak "vychází" na Web-u ve formě klasických WWW stránek, a jsou pouze "zabalena" do nového push hávu. V obou případech má uživatel stejně malou možnost přizpůsobit si je svým konkrétním specifickým potřebám. Přesto je zde ale jeden velmi významný rozdíl: jde-li o zpravodajství v podobě mnoha WWW stránek, pak uživatel-čtenář si sám volí, které stránky si skutečně přečte (neboli: nechá stáhnout k sobě a následně zobrazit). Zde tedy uživatel má sám možnost provádět určitou selekci, vycházející z jeho specifických zájmů, a tato selekce významně zmenšuje objem dat, které musí k němu dotéci. Naproti tomu v případě, kdy přesně stejný zpravodajský zdroj má podobu push kanálu, je celý jeho obsah "dotlačen" až k uživateli, bez jakékoli selekce (a přenášeny jsou tudíž mnohem větší objemy dat). No a zde jsme u druhého závažného problému. Problém druhý: neefektivní přenosy stylem 1:1 Dnešní Internet není uzpůsoben skupinovým přenosům, kdy jsou stejná data přenášena z jednoho zdroje k více příjemcům současně. Existují sice určité snahy o něco takového (např. mechanismus tzv. multicastu, či páteřní síť Mbone), ale v praxi jsou všechny přenosy realizovány jako přenosy stylu 1:1, kdy veškerá data jsou ke každému jednotlivému příjemci přenášena vždy znovu, a tudíž i s náležitou (kumulativní) spotřebou přenosové kapacity. Právě tento moment, spojený s "obsahovou nadbytečností" většiny push kanálů, se málem stal jejich hrobem. Jako první to potkalo průkopnickou službu Pointcast Network: pokud si třeba v rámci jedné firmy několik uživatelů tzv. předplatilo (objednalo) stejný informační obsah, putoval tento obsah ke zmíněné firmě (a skrz její přípojku k Internetu) nikoli jednou, ale tolikrát, kolik zaměstnanců si jej objednalo. To se samozřejmě velmi negativně projevilo na celkovém vytížení podnikové sítě a hlavně na vytížení její přípojky k Internetu, a mnohdy vedlo k explicitnímu zákazu služby PointCast Network jako takové. Jak zareagoval PointCast?
Pokud bychom se nad problémy push technologií zamysleli trochu obecněji, nutně bychom museli dojít k závěru, že by jim mnohem více "seděly" takové přenosové technologie, které mají distribuční charakter a dokáží velmi efektivně distribuovat jeden a tentýž informační obsah velkému počtu uživatelů. Pokud by se totiž našel způsob, jakým snadno, rychle a dostatečně lacino dopravovat k uživatelům velké objemy dat, pak by se dalo uvažovat o určité nadbytečnosti obsahu a následné selekci, prováděné až u uživatele. Proxy servery služby PointCast jsou přitom jen první vlaštovkou takovýchto řešení. Principiální řešení je na obzoru Mnohem šikovnější řešení přitom jsou k dispozici již delší dobu - jsou to například družicové přenosy, či přenosy datového obsahu pomocí televizního vysílání (místo teletextu by živý videosignál doprovázely informace v HTML formátu - takto funguje např. technologie Intercast, kterou už dnes vysílá několik televizních stanic). Obě tato řešení mají již svou bytostnou podstatou "distribuční" charakter, dokáží oslovit opravdu velmi mnoho příjemců současně, a náklady na jejich fungování jsou nezávislé na počtu skutečných příjemců. Navíc jsou tyto náklady ve své absolutní hodnotě dostatečně nízké na to, aby se daly plně pokrýt z jiných zdrojů než z uživatelských poplatků (například z reklamy), a bude zřejmě možné nalézt takové modely financování, aby příslušné služby byly nejen kvalitní, ale pro uživatele zcela zdarma. Vzhledem k přenosovým schopnostem těchto technologií pak skutečně bude možné uvažovat i o tom, že by uživatel byl "zaplavován" mnohem širším informačním obsahem, který by byl jen velmi hrubě uzpůsoben jeho specifickým potřebám (a stejný informační obsah by tudíž mohl být připravován pro dostatečně velké skupiny uživatelů). Potřebné individuální "dopracování" by bylo realizováno přímo u koncového uživatele, podle jeho specifických potřeb a zájmů, a s využitím jeho místní výpočetní kapacity. Bude právě takhle vypadat push kanál budoucnosti? Na závěr malé shrnutí .... Hlavním problémem dnešních push kanálů je jejich malé přizpůsobení individuálním potřebám konkrétních uživatelů a velká neefektivnost jejich přenosů. Právě to je důvodem, proč má v současné době pomyslná křivka úspěšnosti push technologií klesající charakter, a dochází k revizi mnoha původních představ i již realizovaných dohod, opatření i celých řešení. Šanci zastavit tento pád popularity má zřejmě až nástup výše popsaných efektivnějších modelů distribuce dat, s možností provádět individualizaci obsahu až přímo u uživatele. Těžko ale předvídat, kdy se tak konkrétně stane, zda potřebné technologie přijdou včas, nebo zda celá myšlenka push kanálů mezitím neupadne do zapomenutí, a místo ní se prosadí něco úplně jiného? Třeba koncepce tzv. inteligentních agentů?
|