Z@vináč - nový internetový magazín na ČT2

V neděli večer od 20:00 se na programu ČT2 odehrála premiéra prvního televizního internetového magazínu v ČR. Myslím, že docela zdařilá.

Udělat televizní pořad o internetu není nic jednoduchého - jde svým způsobem o prolnutí dvou světů, které jsou v mnoha směrech dosti odlišné. Rozdíl je například i v rozlišení televizního obrazu a počítačových displejů, kvůli čemuž není zcela triviální prezentovat běžný "počítačový obraz" na televizní obrazovce. Snad nejvýznamnější je ale rozdíl v něčem jiném - televize se vyjadřuje především vizuálně a se zvukovým doprovodem a potřebuje k tomu neustálý pohyb a neustálou dynamiku.

Naproti tomu internet a jeho služby se vyjadřují způsobem, který je mnohem více statický a mnohem méně vizuální - většina relevantních informací má stále spíše textovou povahu. A grafika (navíc téměř výhradně statická) je stále ještě jen doprovodným prvkem. Televizní pořad si například nemůže dovolit staticky snímat nějakou WWW stránku a nechat někoho (například moderátora) číst její obsah - to by asi televizního diváka okamžitě přestalo bavit.

Moderátor pořadu Milan Šíma se pohyboval ve virtuálním světě

Autoři nového magazínu Z@vináč zvolili podle mého názoru rozumné řešení výše uvedeného problému - "záběry" internetu, zejména pak snímky WWW stránek z monitorů počítačů, používají až na vzácné a skutečně opodstatněné výjimky jen jako určité kulisy. To, co chtějí divákovi sdělit, mu sdělují prostřednictvím rozhovorů s různými osobnostmi, prostřednictvím klasických televizních reportáží a někdy i prostřednictvím filmových (pardon, televizních) triků.

Asi jediným možným způsobem se autoři vyrovnali i s dalším problémem - s WWW adresami (URL odkazy) toho, co je v magazínu prezentováno. Aby divák nebyl zahlcen URL odkazy, které si stejně nemá šanci zapamatovat (pokud zrovna nesleduje pořad s tužkou v ruce), bylo jich během magazínu zobrazeno jen tolik, že by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Navíc tyto odkazy mají stejně smysl jen pro toho, kdo již přístup k internetu má, takže by zřejmě stačilo příslušné adresy zveřejnit na WWW stránkách pořadu jako takového - ale ať jsem hledal sebelépe, "podpůrné" stránky Z@vináče jsem nenašel - na adrese www.zavinac.cz jsou pouze stránky v přípravě (asi nesouvisejí s pořadem).

Vyhledávač Seznam nalezl dva e-ziny jménem Zavináč (zde a zde), které ale s pořadem také nesouvisí. Snad takovéto podpůrné stránky autoři magazínu připravují a pouze je ještě nemají hotové.

O čem byl první Z@vináč?

První díl internetového magazínu Z@avináč začal reportáží na žhavé téma internetové telefonie. Její podstatu a výhody popisovaly různé osobnosti "internetového života" zejména formou krátkých a vhodně sestříhaných vstupů, aby vše mělo potřebnou dynamiku. Následovala reportáž z nedávné návštěvy prezidenta Microsoftu Steva Balmera v Praze a reportáž o finálovém večeru soutěže Miss Internet 98. V pořadu vystoupili také dva hosté, Ondřej Neff (mluvil zejména o internetové telefonii) a Markéta Baňková (mluvila o svém projektu, který naleznete na adrese mesto.avu.cz). Z "techničtějších" partií internetu byla popisována populární služba ICQ, ovšem pouze v rovině slovní s popisem možností (nešlo o žádnou odbornou instruktáž).

Moderátor Šíma zpovídal i prezidenta Microsoftu

Pokud jde o praktické ukázky z báječného světa World Wide Web-u, zde autoři sáhli k divácky jistě atraktivnímu "živému" morphingu tváří politiků (možnost deformovat jejich obličeje pomocí appletu na příslušné WWW stránce).

Je libo ještě větší úsměv?

Příslušnou adresu si asi málokdo stihnul zapsat (je zde). Divácky vděčné to bylo už i proto, že mezi známými tvářemi se zde nachází i tváře dvou našich politiků (Miloše Zemana a Václava Havla), přičemž přímo v pořadu byl "on-line deformován" právě Miloš Zeman (vyzkoušet si to můžete zde)

Asi nejméně zdařilá byla závěrečná přehlídka WWW stránek, které přinášejí zpravodajství o sněhových podmínkách na horách. Zde totiž defilovaly v rychlém sledu jednotlivé WWW stránky s velmi krátkým komentářem moderátora, a tak divák nejspíše neměl čas postřehnout, co vlastně příslušná stránka přináší. Zde asi nejvíce zapracovala disproporce mezi značně vizuálním a dynamickým světem televize na straně jedné a poměrně statickým a málo vizuálním světem webu.

Kromě jiného divák neměl nejmenší šanci získat adresy předváděných stránek (ty nebyly zobrazovány, protože by to ani nemělo cenu). Právě zde by se jistě vyplatily doprovodné WWW stránky na skutečném internetu, kde by seznam navštívených stránek mohl být umístěn.

Pro koho je Z@vináč?

Dalším závažným problémem "televizního zpracování" internetu je otázka, komu je výsledný pořad vlastně určen. Těm, kteří k internetu již mají přístup? Nebo mnohem širší obci televizních diváků, kteří přístup k internetu ještě nemají, ale už o tomto novém prostředí něco slyšeli a chtějí se s ním seznámit blíže? Například proto, že zvažují, zda pro ně má cenu se připojit k internetu, či nikoli? Přitom obě tyto divácké skupiny mají diametrálně odlišné zájmy i úrovně znalostí. A stejně tak očekávají jinou formu zpracování pořadu. Vyhovět oběma současně je nesmírně těžké. Myslím si, že tvůrci nového magazínu Z@vináč se tohoto velmi náročného úkolu zhostili nadmíru dobře.

První díl pořadu bude reprízován v pondělí od 11:30 na ČT 2.