Kauza Telecom: pomohl úplatek ke dvojitému vítězství?

Je-li dnes zpochybňována korektnost vítězství konsorcia TelSource ve výběrovém řízení na strategického partnera pro SPT Telecom, pak je asi na místě vyslovit pochybnosti také o smlouvě, která po tomto vítězství následovala. Tato smlouva mezi akcionáři a společností totiž odevzdala faktické řízení celého Telecomu do rukou strategického partnera. Bylo to výhodné pro český stát? Bylo to v intencích původního záměru privatizace SPT Telecom?

Text "Smlouvy mezi akcionáři a společností", kterou mám na mysli, je veřejně přístupný na WWW serveru hnutí Internet proti monopolu (zde). Z tohoto textu také vychází celý tento článek, který vyjadřuje výhradně mé osobní názory na zmíněný text.

Smlouva je datována k 10. červenci 1995, a je smlouvou mezi třemi subjekty: Fondem národního majetku, SPT Telecom a konsorciem TelSource. Lze ji chápat jako faktické završení "vstupu" zahraničního strategického partnera do SPT Telecom, neboť přesně definuje podmínky za kterých se tak děje - včetně způsobu, jakým se budou dělit pravomoci a jakým bude zajišťováno faktické každodenní řízení Telecomu.

No a právě zde je příslovečný zakopaný pes - podle této smlouvy má strategický partner, byť vlastnící pouze minoritní balík akcií, naopak rozhodující slovo při řízení SPT Telecom. Řečeno ještě lapidárněji: strategický partner koupil a zaplatil jenom něco (27 procent), ale získal všechno (tři hlasy v pětičlenném provozním výboru, který SPT Telecom fakticky řídí).

Rozhodovací pravomoci uvnitř SPT

SPT Telecom má formu akciové společnosti - to znamená, že má své statutární orgány, konkrétně představenstvo, které by jej mělo řídit, a dále dozorčí radu, která by měla na jeho řízení dohlížet. Smlouva mezi akcionáři a společností však ve svém článku 5, ustanovení 5.3 tuto obecnou představu upravuje následovně:

Tento záměr je pak také konkrétními ustanoveními smlouvy fakticky naplněn: předsednictvo přenechává operativní řízení celého SPT Telecom pětičlennému Provoznímu výboru. Zajímavý háček je ale v tom, že zatímco v představenstvu mají podle smlouvy majoritu občané ČR, v provozním výboru je tomu naopak: zde mají majoritu zástupci strategického partnera. V současné době je pětičlenný provozní výbor personálně obsazen takto:

• Svatoslav Novák (generální ředitel a současně předseda Provozního výboru)
• Michal Čupa
• Bessel Kok (místopředseda Provozního výboru, zástupce TelSource)
• Urs Kamber (zástupce TelSource)
• James S. Hubbley (zástupce TelSource)

Důležitý je samozřejmě i způsob rozhodování uvnitř provozního výboru. Například to, zda zástupci strategického partnera mohou přehlasovat naše členy provozního výboru. Odpověď dává následující ustanovení smlouvy:

Takže odpověď je jednoduchá: tři zástupci strategického partnera mají v případě nedosažení souhlasu navrch, a mohou oba tuzemské zástupce jednoduše přehlasovat.

Pravomoci provozního výboru

Pokud se týká konkrétních pravomocí provozního výboru, ty jsou ve smlouvě také vymezeny:

To by nebylo zase až tak nelogické, pokud by v Ročním podnikatelském záměru bylo představenstvem přesně nalinkováno to, co má provozní výbor prakticky zajistit. Skutečnost je ale taková, že tento roční podnikatelský záměr připravuje právě provozní výbor, a předkládá jej představenstvu ke schválení:

V praxi samozřejmě může dojít k tomu, že to co provozní výbor navrhne se představenstvu nebude úplně pozdávat a bude to chtít změnit. Smlouva pamatuje na možnost, aby členové Představenstva vznesli námitky vůči návrhu Ročního podnikatelského záměru námitky. Provozní výbor na základě těchto námitek vypracuje Upravený roční podnikatelský záměr, ve kterém ale nemusí vzít námitky členů představenstva v úvahu. Ustanovení 6.3.a) smlouvy totiž říká:

Provozní výbor se tedy může rozhodnout neakceptovat námitky a nereflektovat je ani v Upraveném návrhu. Pokud by se to členům představenstva stále ještě nelíbilo, dává jim smlouva ještě jednu šanci. Dotyčný odstavec 6.3. b) si dovolím ocitovat celý:

Jakpak asi vypadá takové "přátelské projednání" na nejvyšší úrovni, mezi nejvyššími představiteli strategického partnera a Fondu národního majetku? A jakou roli přitom mohou sehrávat externí odborníci? A kdo tedy vlastně má hlavní slovo v SPT Telecom? Odpovídá toto "rozložení sil" skutečnosti, že strategický partner vlastnil v době podpisu smlouvy 27 procent akcií SPT (dnes 33,5), a český stát 51 procent?