(Tele)makvité proti (Tele)comu

Po hnutí IPM a iniciativě "Občané proti zdražování telefonů" se nyní objevuje na scéně třetí subjekt, který také chce bojovat proti praktikám monopolního SPT Telecom. Bohužel způsobem, který není korektní a celé kauze jen ublíží.

V době vánočních a novoročních svátků se na našem Internetu objevila výzva nadepsaná "Čas na změnu …". Její obsah asi nejlépe charakterizují tyto úryvky:

Diplomacie selhala - je na čase, aby nastoupila otevřená válka.

Tato akce nemá nic společného s Bojkotem a hodlá jít zcela jinou cestou, která nemá s diplomacií a mírovým řešením nic společného. Chceme prosadit zájmy všech obyvatel naší země tváří tvář Telecomu a nehodláme si na brát rukavičky!

Nebudeme tedy jednat, budeme prostě útočit. Společně můžeme zasadit Telecomu takový úder, že to v historii nemá obdoby.

Čas pro diplomacii skončil, přišel čas pro boj. Trubte na poplach a vypusťte psy války, i my budeme muset v nouzi sáhnout po zbrani.

Konkrétním vyústěním je pak výzva k ochromení Telecomu na celý jeden den (třináctého ledna) zablokováním jeho objektů a znemožněním příjezdu a odjezdu jeho vozidel.

Jakkoli sdílím s autory této výzvy aktivní nesympatie k monopolním praktikám SPT Telecom, musím se (minimálně sám za sebe) od takovéto iniciativy distancovat. Od rétoriky (typu "je na čase, aby nastoupila otevřená válka") zcela rezolutně, to jsou slova patřící do slovníku teroristů. Také různé blokády objektů, jakkoli jsou používané při různých protestech, mají v kontextu uvedené výzvy jiný smysl, než třeba zablokování dálnice zemědělci - zatímco u zemědělců je cílem jejich akce zvýšit váhu svých argumentů v jednání s vládou (či: přinutit ji k ústupkům, podle úhlu pohledu), zde jde o něco jiného. O snahu přímo škodit "nepříteli". Dokládá to ostatně i tato pasáž z výzvy:

Je třeba sáhnout k taktice osvědčené staletími. Skončil čas petic a planých nadějí. Tak jako partyzánské hnutí Maquis, jehož symbol jsme si ne náhodou dali do znaku, i my budeme muset v nouzi sáhnout po zbrani a bránit svá práva, protože naše vláda podepsala pakt s Nepřítelem a od ní pomoc čekat nemůžeme.

Jméno "Maquis" přitom pochází z dob druhé světové války, protože právě takto se jmenoval ozbrojený domácí odboj Francouzů proti nacistům (podzemního charakteru, tedy vlastně: partyzánské hnutí). Teď ale přeci nejsme ve válce, abychom v zájmu nápravy nekorektností mohli sahat po zbrani, zasazovat údery a postupovat způsobem, který nemá s mírovým řešením nic společného! Nemluvě již o skutečnosti, že takovýto přístup k celému problému v době míru nahrává spíše druhé straně, podobně jako onen nešťastný plivanec do tváře pana Čupy po happeningu 18. listopadu.

Kromě toho je na "nasměrování" celé výzvy špatný i její celkový cíl: ten, na koho je třeba působit a po kom je třeba požadovat nápravu, není Telecom! Vždyť ten se chová jako správný komerční subjekt - snaží se o vlastní prosperitu, bez sentimentů a nějakých útlocitných ohledů na zájmy někoho jiného. V rámci podmínek, které ke své činnosti má, se Telecom zřejmě chová optimálně (ze svého pohledu komerčního subjektu) - co je třeba změnit, jsou právě tyto podmínky, které Telecom má ke své činnosti! Tedy buďto trvat na dodržování podmínek exkluzivity (monopolu), kterou Telecom dostal právě proto, aby se mohl soustředit na rozvoj telekomunikací a ne na rentabilitu, nebo mu naopak pořídit konkurenci, aby jej tato přinutila chovat se vstřícně vůči zákazníkům a ne pouze vstřícně vlastní kapse. Tato druhá varianta by samozřejmě byla nejúčinnější, ale pozor: pořídit Telecomu faktickou konkurenci není možné tak, že se naráz zruší jeho monopol, bez dalších souvisejících opatření - jak to ostatně požaduje výzva:

A samozřejmě - okamžité zrušení monopolu bez jakýchkoliv nároků nebo úlev.

Důvody by byly na delší povídání, proto jen stručně - pokud by se naráz a bez dalších opatření zrušil formální monopol, začal by existovat ještě horší monopol faktický. Telecomu by už nikdo nebránil zvyšovat jeho ceny, nikdo by jej nenutil zavádět telefony tam, kam on sám nechce, a například by jej také nikdo nenutil spolupracovat s konkurenčními operátory za podmínek jiných, než jaké by si podle svých jednostranných představ nadiktoval on (například v oblasti propojovacích dohod). Aby vůbec mohla nastoupit nějaká faktická konkurence, musí být stanovena spravedlivá pravidla hry (nový telekomunikační zákon), a navíc s dostatečným časovým předstihem, aby mohly "přitéci" potřebné investice, aby mohla být vybudována nezbytná infrastruktura atd.

Kdo jsou (Tele)makvité?

Na celé výzvě je zajímavé i to, že není podepsaná - její autoři (kteří sami o sobě píší v množném čísle) chtějí zůstat v anonymitě, to vysvětlují následovně:

…. nejsme slavné osobnosti s přístupem k pevné lince a s mobilem v kapse, hněvu Telecomu se tedy stále ještě musíme obávat

Jediné spojení s autory výzvy je jednosměrné, přes "anonymní" emailový účet na yahoo.com (mailto:telemaquis@yahoo.com).

Osobně si myslím, že jde spíše o čin jednotlivce, patřičně "nabuzeného" děním kolem Telecomu a způsobem, jak dopadly snahy o jeho "umravnění". Možná jde i o nějakou formu studentské recese, sázky či něčeho podobného. Nepovažuji to za něco seriózního, hodného následování a větší publicity, s nějakou nadějí na úspěch. Nejspíše bych o této výzvě ani nepsal tak podrobný článek, ale svým způsobem mne k tomu vyprovokovala některá stanoviska již zveřejněná na Internetu, která vůbec nebyla tak kritická!

Proč (Tele)makvité?

Symbol hnutí Makvitů

Jméno Maquis, které si autoři výzvy půjčili (a pro svou emailovou adresu i doplnili na Telemaquis), má ještě jeden význam, než který jsem citoval výše (partyzánské hnutí ve Francii za války). Fanoušci televizního seriálu Star Trek, kteří sledují aktuální sérii o lodi Voyager ztracené v Delta kvadrantu, jistě vědí, že posádka této lodi je složena jednak ze zástupců Federace, ale také z Makvitů, kteří přišli o svou vlastní loď. Tito Makvité (anglicky: Maquis) přitom jsou příslušníky hnutí, které vzniklo kvůli nesouhlasu s mírovou smlouvou mezi Federací s Kardasií. Podle této smlouvy Federace postoupila část prostoru v demilitarizované zóně právě Kardasii, a to aniž se ptala obyvatel této oblasti, zda s tím souhlasí nebo ne. Ti, kteří byli ochotni přejít pod kardasiánskou jurisdikci, mohli zůstat, zatímco ostatní byli evakuováni. Makvitské hnutí vzniklo právě z těch bývalých občanů Federace, kteří se dali cestou ozbrojeného odporu - kteří se rozešli s Federací a spojili se v ozbrojeném a dobře organizovaném teroristickém hnutí bojujícím proti Kardasiánům, ve snaze maximálně jim znepříjemnit vládu nad nově získanými oblastmi a vyhnat je z nich.

Nejvýše postaveným Makvitou na palubě Voyageru je velitel Chakotay

Zálibu autora (či autorů) výzvy v seriálu Star Trek dokládá i výrok kapitána Picarda citovaný v záhlaví výzvy. Paralela Telecomu se zlovolnou a proradnou Kardasií je možná trefná, v případě srovnání akceschopné Federace s českým státem si vhodností už tak jistý nejsem. Hlavně by ale (Tele)makvité měli zapomenout na původní teroristický způsob boje a vzít si raději příklad z Makvitů na palubě Voyageru.