Základní podoby internetové telefonie

Samostatnou kapitolou v rámci technologií VOIP (Voice over IP) je přenos hlasu po veřejném Internetu, neboli tzv. internetová telefonie. V úvahu zde připadají tři základní varianty.

Pod pojem "internetová telefonie" se dnes zahrnují dva různé druhy služeb, které sice mají hodně společného, ale na druhé straně mají mezi sebou i zásadní rozdíly. Jde o možnost "telefonování", neboli o možnost přenos lidského hlasu pro potřeby mezilidské komunikace, a to buď prostřednictvím veřejného celosvětového Internetu, nebo prostřednictvím libovolné sítě (např. privátní), fungující na stejném technologickém základu jako Internet. Přitom "internetovou telefonií" v užším slova smyslu je pouze první případ, zatímco druhý případ patří spíše do obecnější kategorie tzv. IP telefonie. Obě varianty se odlišují zejména v tom, zda provozovatel takovéto hlasové služby má či nemá plnou kontrolu nad zátěží přenosové sítě - což má rozhodující význam pro dosažení potřebné kvality telefonního hovoru. V prostředí privátních datových sítí jejich provozovatel má plnou kontrolu nad zátěží i druhem provozu, takže může dosáhnout vyšší kvality. Naproti tomu při použití veřejného Internetu nemá provozovatel hlasové služby plnou kontrolu nad celou sítí, a dosažení potřebné kvality je zde proto těžší a náročnější.

Na druhé straně obě zmíněné varianty mají mnoho společného, a mohou se i vzájemně prolínat: jeden a tentýž hovor může být veden v určitém úseku přes veřejný Internet, a jinde zase po privátní datové síti "internetového typu". Kromě toho se obě varianty shodují i v základních podobách, které jimi uskutečňovaný hovor může mít. Tyto varianty jsou popisovány v následujících odstavcích.

Telefonování "z počítače na počítač"

Historicky nejstarší podobou internetové telefonie jsou takové telefonické hovory, které jsou vedeny mezi dvěma uživateli počítačů. Vyžadují, aby na každém z obou zúčastněným počítačů byla podporována práce se zvukem (možnost nahrávat zvuk a reprodukovat ho, pokud možno současně), tedy vhodná zvuková karta (nejlépe plně duplexní pro současnou možnost nahrávání a reprodukce), dále reproduktory či sluchátka a vhodný mikrofon. Obě varianty samozřejmě vyžadují také to, aby na obou stranách byl provozován vhodný "telefonní" program, který zajišťuje faktický přenos lidského hlasu v jeho digitální podobě po síti.

Právě tato podoba telefonických hovorů "z počítače na počítač" je relativně nejnáročnější na vybavení koncových účastníků, a vyžaduje aby každý z nich byl vybaven inteligentním zařízením charakteru počítače, s relativně vysokými pořizovacími náklady (alespoň ve srovnání s běžným jednoúčelovým telefonem). Na druhé straně ale právě tato varianta skýtá největší možnosti automatizace a podpory všech činností, které s telefonováním souvisí - od vedení adresářů telefonních čísel s pokročilými možnostmi vyhledávání, přes provázání telefonie s různými aplikacemi (např. centra obsluhy volání, či aplikace povahy groupwaru, aplikace charakteru sdílení dat apod.), až třeba po konverzi hovoru do psané formy a naopak pro sluchově postižené.

Jedním z nepříjemných problémů této varianty je to, že v ní jsou využívána taková zařízení, která typicky nejsou trvale v provozu a nedokáží tudíž plnit své funkce kdykoli je to zapotřebí. Počítač, na rozdíl od telefonu, dokáže "zazvonit" jen tehdy, je-li zapnut a je-li na něm spuštěn příslušný "telefonní" program.

Nezbytné programové vybavení pro tento druh internetové telefonie je dnes k dispozici v široké škále různých provedení: od komunikačních programů, které jsou zabudovány do WWW browserů a poskytovány zdarma (jako je například NetMeeting firmy Microsoft), přes samostatné freewarové (tj. volně šiřitelné) programy, až pro běžné komerční programy (tj. programy prodávané).

Za průkopníka možnosti telefonování "z počítače na počítač" prostřednictvím Internetu je všeobecně považována izraelská firma Vocaltec. Její produkt jménem Internet Phone byl prvním programem svého druhu, který se dočkal širšího praktického nasazení a doslova "odstartoval" telefonování po veřejném Internetu.

Telefonování "z počítače na telefon"

Variantu telefonování "z počítače na počítač" je zřejmě možné považovat za dlouhodobě nejperspektivnější, vzhledem k její univerzálnosti a maximálním možnostem podpory činností souvisejících s telefonováním. Dalším důvodem pak jistě bude i jednotnost - snaha o to, aby lidé vyřizovali veškeré své komunikační potřeby prostřednictvím jediného zařízení, bez ohledu na to, zda se jedná o komunikaci hlasovou (teleofnování), psanou (např. elektronickou poštu), či charakteru zpřístupnění informací (služba WWW) atd. V současné době ale k naplnění této vize schází (kromě jiného) i dostatečné vybavení koncových uživatelů vhodnými počítači či zařízeními jim na úroveň postavenými (což mohou být například různé osobní organizátory, zařízení PDA apod.) - většina potenciálních účastníků komunikace je stále ještě vybaven klasickými telefony. Proto jsou nutné "přechodové" varianty internetové telefonie, umožňující telefonování mezi uživatelem počítače a uživatelem klasického telefonu.

Takováto "přechodová" komunikace vždy vyžaduje existenci vhodné brány, která zajišťuje převod telefonního hovoru z jeho "datové" podoby do podoby "telefonní" a naopak. S tím pak souvisí i to, že část příslušného hovoru je vždy vedena po datové síti (mezi uživatelem počítače a bránou), a po klasické telefonní síti (mezi bránou a uživatelem telefonu). Z ryze praktických důvodů je v praxi častější varianta telefonování "z počítače na telefon" než naopak - zejména kvůli tomu, že větší poptávka po hovorech tohoto typu je mezi uživateli počítačů, kteří se stávají jejich inicátory.

Konkrétní provedení služeb pro telefonování "z počítače na telefon" může být různé, podle toho, jaké konkrétní cíle jsou sledovány provozovatelem služby. Může jít například o snahu maximálně využít ekonomické výhodnosti vedení hovoru po datové síti (oproti síti telefonní) - v takovém případě se výsledná služba snaží umisťovat nezbytné telefonní brány co možná nejblíže k volaným účastníkům, tak aby se minimalizovalo vedení hovoru po klasické telefonní síti. Příkladem může být služba Phone Globe, kterou u nás nabízí firma Globe (http://phone.globe.cz) - jde v zásadě o "místní část" celosvětové služby provozované společností Delta Three (ta je provozovatelem datové sítě, na kterou jsou v nejrůznějších částech světa napojeny místní telefonní brány).

Jiným cílem může být snaha "vést" všechny hovory v jejich "datové podobě" do takového místa, kde jsou nejvýhodnější tarify pro klasické telefonování. Tohoto typu je např. služba Net2Phone americké společnosti IDT Corporation, kterou u nás nabízí sdružení CESNET (http://phone.cesnet.cz]. V rámci této služby jsou všechny hovory "z počítače" vedeny přes veřejný Internet (a následně po privátní datové síti) do USA, kde jsou soustředěny nezbytné telefonní brány. Zde pak "datové" hovory přestupují do klasické telefonní sítě (patřící téže společnosti IDT Corporation, která sama sobě nabízí atraktivní tarify), a odsud pak mohou cestovat kamkoli do světa.

Telefonování "z telefonu na telefon"

Třetí základní variantou internetové telefonie je takové řešení, které umožňuje vzájemné telefonování dvěma uživatelům klasických telefonování. Rozdíl oproti standardní telefonii je zde v tom, že část hovoru je přenášena po datové síti, a nikoli po klasické telefonní síti. Důvody jsou téměř výlučně ekonomické, jde o snahu využít příznivějších nákladů na přenos v datových sítích oproti sítím telefonním.

Technické řešení vyžaduje existenci dvou telefonních bran, jedné pro převod hovoru z "telefonní" do "datové" podoby, a druhé pro převod opačný. Z pohledu koncového uživatele bývá vše řešeno transparentním způsobem, tak aby volající nemusel nijak měnit svůj navyklý způsob telefonování. Pokud přitom volající může sám ovlivnit volbu mezi vedením hovoru po datové či klasické telefonní síti, obvykle tak činí volbou konkrétního prefixu před číslem volaného.

Příkladem služby výše popsaného typu je u nás dobře známá služba Paegas Internet Call, nabízená společností Paegas v její síti GSM - což konkrétně znamená, že iniciátorem hovoru musí být uživatel této sítě, tj. majitel mobilního telefonu s aktivací pro síť Paegas. Na straně volaného žádné omezení není, tj. může jít jak o uživatele mobilního telefonu, tak i o uživatele klasického "pevného" telefonu. Služba Paegas Internet Call je nabízena pouze pro volání do zahraničí, a kvůli dosažení potřebné kvality hovoru nevyužívá veřejný Internet - místo něj přenáší "datovou část" hovoru po privátní datové síti společnosti Deutsche Telekom (fungující na stejné technologii jako veřejný Internet).