Jaký byl český Internet za poslední rok?

Každoročně se opakující veletržní akce typu Invexu jsou vždy vítanou příležitostí k bilancování toho, co se v určité oblasti událo za poslední rok. V tomto článku se pokusím shrnout to nejzajímavější, co se za posledních 12 měsíců odehrálo v českém Internetu .

O rozvoji českého Internetu za poslední rok by asi nejlépe vypovídaly přesné statistiky o tom, jak vzrostl počet tuzemských uživatelů této celosvětové sítě, jak lidé, firmy i nejrůznější instituce skutečně využívají Internet ve svém každodenním životě - jak na něm nakupují i prodávají, jak se jeho prostřednictvím vzdělávají, baví, podnikají či lépe plní své úkoly. Problém je v tom, že hodnověrné statistické údaje tohoto druhu mají šanci získat jen seriózní průzkumy, oslovující širokou veřejnost stejným způsobem, jakým se například zjišťují předvolební preference. Pokud bychom na věc šli z opačné strany, měřením nejrůznějších parametrů zjistitelných díky způsobu fungování Internetu, narazíme na principiální překážky - zjistíme například, že již takový základní ukazatel jako počet uživatelů Internetu je neměřitelný. Důvod je mimo jiné v tom, že není definován ani samotný pojem "uživatel Internetu" - je to člověk, který alespoň jednou vyslal emailovou zprávu po Internetu, nebo člověk který se alespoň jednou vlastnoručně brouzdal Internetem? Nebo je uživatelem Internetu pouze ten, kdo tyto činnosti dělá pravidelně? Ale jak často to musí být, aby to mohlo být "pravidelné"? Mnohem směrodatnější by měla být odpověď na otázku "Cítíte se být uživatelem Internetu?", kterou mají šanci položit pouze statistické průzkumy mezi nejširší odbornou veřejností. Zcela nevěrohodné pak jsou úvahy typu: je- li u nás N počítačů připojených Internetu, pak z toho vyplývá že máme celkem 2,5 x N uživatelů Internetu (například). Autoři takovýchto tvrzení totiž vychází z přesvědčení o tom, že znají průměrný počet uživatelů připadajících na jeden počítač - ale odkud berou tu jistotu, že magická konstanta, kterou je třeba vynásobit počet uzlů Internetu, má právě takovou hodnotu jakou sami uvádí? Kolik skutečných uživatelů je doopravdy "skryto" za jedním připojeným počítačem?

Hostcount

Ani zjišťování počtu uzlů, které jsou připojeny k českému Internetu, však není zdaleka jednoznačné a přesné. Existují zde sice exaktní metody měření (tzv. hostcount), o jejichž výsledky je přeci jen možné se "opřít" - ovšem s uvážením toho, že i tyto metody detekce jsou zatíženy relativně velkou chybou. Z principiálních důvodů totiž nedokáží proniknout za tzv. firewally a do privátních sítí - typicky do podnikových sítí, které sice jsou k Internetu připojeny a mohou využívat jeho služeb, ale na druhé straně jsou před "divokým" světem Internetu chráněny a není do nich "vidět" (ani pro potřeby počítání připojených uzlů). Proto i pravidelná měření počtu připojených počítačů, která provádí například středisko RIPE, jsou zatížena dosti velkou chybou. I přesto je ale z těchto výsledků patrné, že v poslední době u nás dochází k výraznému zpomalení růstu připojených počítačů.

Ke zpomalení růstu došlo zejména v druhé polovině roku 1997, kdy naše tempo kleslo na pouhých 46%. Tím jsme se dostali na jedno z posledních míst v Evropě (za námi je již jen Lucembursko, Lotyšsko a Rakousko), zatímco například sousední Maďarsko dosáhlo za stejné období meziročního nárůstu v hodnotě 130%. V letošním roce pak průběžné výsledky (nárůst za 11 měsíců, neboť v době psaní článku ještě nebyly známy výsledky za říjen) vychází ještě horší. Určitou část zpomalení je sice možné přičíst na vrub tomu, že celé nové sítě, připojované prostřednictvím firewallů, se do těchto počtů promítnou jen jako jeden jediný nový počítač (ten, který plní roli firewallu), ale i tak tento meziroční nárůst nesignalizuje nic dobrého. Důvody je zřejmě nutné hledat v celkovém zhoršení ekonomické situace. Souvisí to mj. i s dalšími ukazateli - například s tím, že v roce 1997 prodej počítačů vykázal pouze čtyřprocentní nárůst oproti předchozímu roku.

Kolik stojí Internet?

K zajímavému vývoji došlo i v oblasti nákladů na používání Internetu ze strany koncových uživatelů. Tyto náklady mají dvě základní složky, z nichž jedna jde do kapsy poskytovateli připojení a kryje náklady spojené s využitím Internetu jako takového. Druhá složka představuje náklady na telekomunikační služby, nutné k propojení koncového uživatele s nejbližším vstupním bodem do sítě jeho providera. Převedeno do běžné praxe uživatele připojeného komutovaně přes veřejnou telefonní síť to znamená, že první složkou je to co platí svému providerovi, a druhou složkou je to co protelefonuje a co jde do kapsy provozovateli veřejné telefonní sítě (a v případě připojení celé lokální sítě pevnou linkou jsou druhou složkou náklady na tuto pevnou linku).

Velmi důležité je, že poskytování služeb odpovídajících první složce nákladů již bylo plně liberalizováno, a díky faktické konkurenci náklady na tuto složku neustále klesají - ke spokojenosti uživatelů i ku prospěchu rozvoje Internetu jako takového. Služby odpovídající druhé nákladové složce však ještě nejsou zcela liberalizovány. Zde je třeba rozlišit poskytování pevných datových okruhů, které se v praxi týká spíše firemních uživatelů, kteří k Internetu připojují celé své lokální sítě. V této oblasti již došlo k plné liberalizaci, a na trhu již je faktická konkurence - i když ještě ne příliš veliká, přesto již dokáže tlačit ceny pevných datových okruhů směrem dolů. Z pohledu "větších" uživatelů (míněno: firemních, připojujících celé vlastní podnikové lokální sítě) se tedy Internet neustále zlevňuje, a i bez podrobnějších statistických průzkumů lze usuzovat na to, že v této oblasti využití Internetu roste - což není moc ve sporu s prudkým pádem meziročního nárůstu připojených počítačů, protože pokud se takováto firemní síť připojí přes firewall (což je typickým případem), pak se v tzv. hostcountu projeví jen jako jediný nový počítač.

Výrazně odlišná situace je u "malých" uživatelů, kterým se nevyplatí pořizovat si pevnou linku, a jsou odkázáni na použití veřejné telefonní sítě. Provozování veřejných telefonních služeb u nás ještě liberalizováno není (má se tak stát až k začátku roku 2001), a stávající monopol SPT Telecom naopak způsobuje faktický nárůst nákladů na tuto složku - tarify za použití telefonů rostou, naposledy došlo ke zvýšení ceny impulzu v dubnu 1998, a SPT hrozí ještě dalším zvyšováním, v rámci tzv. rebalancování tarifů. Praktickým důsledkem z pohledu "malých" uživatelů je to, že se jim používání Internetu neustále prodražuje. První nákladová složka (platba providerovi) díky existující konkurenci klesá a stává se tudíž méně významnou, zatímco druhá složka se díky přetrvávajícímu monopolu zvyšuje a stává se rozhodující. Jen pro ilustraci: časově neomezené komutované (tj. telefonické) připojení k Internetu lze dnes pořídit za paušální částku cca 500,- korun měsíčně (s určitými omezeními ještě nižší), což odpovídá první nákladové složce. Při intenzivnější práci s Internetem, například v rozsahu dvou hodin denně v pracovní dny a v pracovní době, protelefonuje účastník jen na místních hovorech cca 2000,- Kč, tedy čtyřnásobek této částky (což odpovídá druhé nákladové složce) - navíc s perspektivou, že tato složka nákladů do budoucna ještě poroste.

Jak se vyvíjí náš tuzemský Internet?

Z úvah v předchozím odstavci lze i bez přesnějších statistických odhadů odvodit základní trendy a směry rozvoje našeho tuzemského Internetu: ta jeho část, která odpovídá "velkým" uživatelům z řad firem, podniků a nejrůznějších institucí, zřejmě roste a rozvíjí se (i když tempo růstu je jen obtížně měřitelné). Je to dáno zejména konkurencí v obou oblastech, které odpovídají dvěma nákladovým složkám těchto uživatelů. Klesají totiž jak tarify za pevné okruhy (jejichž poskytování je liberalizováno), tak i ceny, které si provideři účtují za připojení po pevné lince. Tento pokles je v poslední době dosti rapidní, a na nadcházejícím Invexu budeme zřejmě svědky dalšího prudkého pádu. Jde přitom o efekt spojených nádob: je-li poskytování datových okruhů liberalizováno a náklady na tyto okruhy klesají, pak i poskytovatelé připojení (provideři) mohou nakupovat své vstupy za výhodnější ceny, a nejsou již vázáni na dřívější monopolní ceny.

Naproti tomu ta část českého Internetu, která odpovídá spíše "malým" uživatelům nuceným využívat veřejnou telefonní síť, roste jen pomalu a hlavně na její vrub je třeba připočítat celkovou stagnaci v počtu připojených uzlů. Zlepšení zde zřejmě nelze očekávat dříve než s koncem stávajícího monopolu SPT Telecom, a i poté bude nejspíše nějakou dobu trvat, než se bude moci prosadit nějaká faktická konkurence i v oblasti hlasové telefonie a vynutí si snížení celkových cen za místní telefonní hovory.

Exaktněji kvantifikovat, jakým způsobem se monopolní postavení odráží v růstu nákladů a poklesu zájmu o připojení k Internetu, je velmi obtížné. Určité závěry však přeci jen existují. Například studie "Analýza podmínek pro přechod České republiky k informační společnosti", kterou v dubnu t.r. pro Radu vlády ČR pro vědu a výzkum vypracovala skupina odborníků pod vedením prof. Zlatušky (rektora MU Brno), dospěla k závěru že monopolní prostředí zvedá typickou cenu za připojení na dvojnásobek, a výsledné užití Internetu klesá na pětinu.

Zablýská se na lepší časy?

Mezi uživateli Internetu dnes kolují dohady o tom, že by SPT Telecom přeci jen mohl nějakým způsobem podpořit rozvoj Internetu - například tím, že by místo stávajících časově závislých tarifů za místní hovory zavedl tarify paušální, nezávislé na délce hovoru, resp. připojení. Mělo by to i logiku, protože náklady SPT Telecom, které potřebuje pokrýt, mají vesměs také výhradně paušální charakter, nezávislý na délce místních hovorů - pokud kapacita telefonní ústředny stačí, jsou náklady na provoz ústředny i na techniky, administrativu a další personál pořád stejné a nezávislé na tom, jak dlouho trvají jednotlivé hovory. Neoficiální zprávy hovoří o tom, že podle vlastních kalkulací SPT Telecomu by se paušální částka za jednu telefonní přípojku měla pohybovat kolem 500 korun měsíčně, přičemž samotné místní hovory by pak již byly zdarma. Žádné oficiální vyjádření SPT Telecom k takovéto možnosti však k datu psaní článku nebylo dostupné.

Příliš vysoké náklady na komutované (telefonické) připojení k Internetu, které v současné době fakticky ještě rostou, mají ještě jeden negativní důsledek. Ve světě totiž nastupuje další vlna nových uživatelů, kteří přistupují k Internetu z nepočítačových platforem. Nejde tedy o uživatele klasických počítačů, ale o uživatele jednoúčelových zařízení spíše z oblasti spotřební elektroniky, která v sobě obsahují vše potřebné pro přístup k Internetu. Jde o tzv. set-top boxy, neboli malé jednoúčelové krabičky doplňující běžné televizní přijímače, a o tzv. internetové telefony, což jsou zase klasické telefonní přístroje vybavené vlastním displejem - oba tyto typu zařízení umožňují i velmi laickým uživatelům připojit se k Internetu a využívat jejich služeb. Oba typy zařízení ale počítají s využitím veřejné telefonní sítě pro své připojení k Internetu, a právě zde je velký kámen úrazu. Jestliže dostatečně zanícení uživatelé počítačů snad ještě jsou ochotni smířit se s tím, že budou platit nemalé telefonní poplatky do kasičky SPT Telecom, pak velká masa uživatelů zejména z domácností, pro které jsou set-top boxy a internetové telefony určeny, k tomu zřejmě ochotna nebude. Důsledkem zřejmě bude to, že se nám vlna masových "domácích" uživatelů Internetu do začátku roku 2001 obloukem vyhne.

Peering konečně funguje

Poměrně velká konkurence mezi jednotlivými poskytovateli připojení k Internetu nutí tyto subjekty, aby se chovaly co nejefektivněji, a svým zákazníkům nabízeli co možná nejvíce za co možná nejméně - zřejmě i tomuto tlaku lze poděkovat za to, že se konečně fakticky rozjel i tzv. peering, neboli vzájemné propojení jednotlivých tuzemských providerů. Po zřízení samotného peeringového centra (NIX.CZ, v prostorách televizní věže v Mahlerových sadech v Praze), a po překonání porodních bolestí technického charakteru se totiž ukázalo, že mnozí provideři sice slovně deklarují potřebu peeringu a ochotu k němu, ale fakticky se do něj příliš nehrnou. Časem pak vznikly dvě hlavní skupiny, "menších" a "větších" providerů, které si fakticky zřídily peering uvnitř sebe (tj. v rámci příslušné skupiny, víceméně stylem "každý s každým"), zatímco peering mezi oběma skupinami byl raritou. V posledním roce ale postupně padá i tato bariéra, a mezi sebou se propojují i velcí s malými.

Díky existujícímu peeringu pak klesá i zatížení vnějších spojů, kterými jsou jednotliví provideři připojeni na své nadřazené poskytovatele (tzv. upstream providery) směrem do jádra Internetu. To jim umožňuje dále zefektivňovat své fungování a snižovat své ceny.

Uvolnění registrace domén

Významnou událostí, která potkala náš tuzemský Internet záhy po skončení loňského Invexu, byla úplná liberalizace ve zřizování domén druhé úrovně pod naší národní doménou .cz. Dříve platila poměrně přísná pravidla, která zavedla firma Internet CZ (dříve CONET) jakožto správce naší TLD - podle těchto pravidel se například pro zaregistrování "firemní" domény druhé úrovně vyžadovala registrace v obchodním rejstříku. Poměrně přísná pravidla sice vyvolala několik sporů s neuspokojenými žadateli, současně ale dokázala zabránit výraznějšímu vyčerpání celého adresového prostoru, ze kterého lze jména domén čerpat.

K prvnímu listopadu 1997 však došlo k naprostému uvolnění pravidel: nyní si kdokoli mohl nechat zaregistrovat jakýkoli počet prakticky jakýchkoli domén, a jediné požadavky jsou čistě technické (jméno domény nesmí kolidovat s dvoupísmenným jménem některé domény nejvyšší úrovně, a musí pro ni existovat dva funkční name servery). Současně s touto liberalizací měl vzniknout i nový subjekt, který by se faktickou registrací nových subdomén zabýval a také si za tuto činnost nechával platit - 1600,- Kč jednorázově za zřízení jedné domény, a pak 800,- Kč ročně. Tento subjekt, jménem CZ-NIC, však k datu liberalizace nevzniknul (a trvalo dosti dlouho, než byl fakticky ustaven), a tak za nově zřizované domény nikdo nic nevybíral (a nevybírá dodnes). Důsledkem byla nefalšovaná bonanza, hon zlatokopů za nejrůznějšími vidinami, včetně vidin rychlého zbohatnutí z odprodeje domén shodných s registrovanými známkami, které si jejich právoplatní majitelé nestačili včas zaregistrovat sami (tyto vidiny se ale nejspíše nikomu nenaplnily).

Počínaje zmíněným prvním listopadem skutečně došlo k opravdu nebývalému nárůstu registrací nových domén, které je s trochou básnické nadsázky možné přirovnat k důslednému vyplenění našeho národního adresového prostoru. Našly se subjekty, které se zcela bez zábran snažily o vysloveně spekulativní registrace, ve snaze předběhnout oprávněné vlastníky a vydělat na pozdějším odprodeji takto uzurpovaných domén. Celá řada dalších subjektů si pak doslova "nasyslila" velké množství domén obecnějšího významu, zřejmě v představě že je dokáží sami skutečně využít, nebo ve snaze si je tímto způsobem alespoň zdarma pojistit proti tomu, aby se jich nezmocnil někdo jiný. Vzhledem ke skutečnosti, že dosud se za zřízené domény organizaci CZ-NIC stále ještě nic neplatí, to bylo a nadále je možné.

Popularizace Internetu

Svalovat veškerou vinu za pomalý rozvoj Internetu v ČR na SPT Telecom a jeho monopolní tarify za místní telefonní hovory by bylo hodně nesprávné. Významnou roli samozřejmě sehrává i celková ekonomická situace, která od posledního Invexu začala nabírat obrátky spíše k horšímu. Svůj díl viny pak samozřejmě má i špatná informovanost nejširší veřejnosti o tom, co Internet je a co nabízí a umožňuje, a v neposlední řadě i postoj nejrůznějších orgánů od státní až po místní úroveň, které mohou zavádění Internetu aktivně podporovat, nestát mu v cestě, nebo mu dokonce aktivně bránit.

Pokud jde o malou, či někdy dokonce špatnou až zkreslenou informovanost nejširší veřejnosti o Internetu, tu se pokusila napravit akce s názvem Březen měsíc Internetu, iniciovaná Českomoravským Profitem. S odstupem času je možné dospět k závěru, že tato velmi záslužná a dobře míněná akce se poněkud minula účinkem, protože nenašla dostatečnou podporu v "nepočítačovém" světě, například v hromadných sdělovacích prostředcích typu rozhlasu a televize, které by dokázaly efektivně oslovit i lidi Internetem a počítači dosud neoslovené. Místo toho se největší nápor osvětových akcí soustředil právě na oblast "počítačových" a "internetových" médií, které však zákonitě oslovují lidi "již oslovené".

Se zajímavým nápadem jak oslovit "dosud neoslovené" přišla až těsně před letošním Invexem firma Netcentrum z Pardubic, která se rozhodla použít putovní halu s přednáškovou místností a malou učebnou s 15 počítači. S touto halou, která postupně objede 18 velkých měst ČR a v každém z nich stráví na místním náměstí dva až tři dny, organizátoři skutečně mají šanci oslovit i "lidi z ulice", kteří se s Internetem a snad ani s počítači dosud pořádně nesetkali.

Podpora Internetu v hromadných sdělovacích prostředcích však nadále chybí. Vzdělávacích pořadů o Internetu je jako šafránu, a pokud si zpravodajské relace Internetu někdy všimnou, pak je to spíše jen v souvislosti s různými patologickými jevy, jako je třeba dostupnost pornografie na Internetu apod.

Internetová telefonie

Zajímavou oblastí, která se za uplynulý rok dotknula i českého Internetu, je tzv. Internetová telefonie. Jde vlastně o nasazení jedné konkrétní technologie (technologie VOIP, neboli Voice Over IP), která je již určitou dobu dostupná, a umožňuje přenos hlasu skrz jakoukoli síť ve které je provozován protokol IP. Jde o poměrně nové řešení, které v sobě spojuje dva světy: službu přenosu hlasu, typickou pro svět spojů, umožňuje provozovat prostřednictvím přenosové sítě na principu paketového přenosu s protokolem IP, což je zase typické řešení pro svět počítačů a datových komunikací. Technologii VOIP lze skutečně použít kdekoli, kde je dostupný protokol IP, tedy například i v privátních podnikových datových sítích, které propojují mezi sebou jednotlivé pobočky větších firem. V tuzemsku je takovéto řešení již používáno některými významnými institucemi, v rámci jejich celorepublikových privátních sítí, a umožňuje jim to výrazně šetřit náklady na telefonní hovory.

Pokud se ale takovéto technické řešení (VOIP) použije v některé veřejné síti, resp,. když se použije k nabízení veřejné služby, pak vzniká otázka zda to nenarušuje stávající monopol toho, kdo má výlučné právo na nabízení služeb přenosu hlasu (což je u nás právě SPT Telecom). Přesně stejná otázka vyvstává i v okamžiku, kdy je technologie VOIP použita i v Internetu - čímž vzniká tzv. internetová telefonie, umožňující telefonovat (přenášet živý hlas) prostřednictvím této celosvětové sítě sítí.

Ve světě je internetová telefonie značně populární, a po prvotním striktním odmítání ji vzali na vědomí a začali do ní investovat i místní telekomunikační operátoři, kteří správně rozpoznali že se tomuto fenoménu nedokáží ubránit. U nás však bylo otázkou, zda to někdo zkusí, v prostředí přetrvávajícího striktního monopolu SPT Telecom. Nakonec se k tomu odhodlal držitel druhé licence na mobilní telefonní síť GSM, společnost Paegas.

Počátkem července začal Paegas nabízet službu Paegas Internet Call, která dokáže přesměrovat mezistátní hovor z mobilního telefonu přes vhodnou bránu do Internetu, kudy hovor putuje co možná nejblíže místu svého určení, načež zase skrz analogickou bránu vystupuje z Internetu zpět do telefonní sítě a na běžný telefonní přístroj. Výhodou tohoto konkrétního řešení Internetové telefonie je skutečnost, že uživatelé vůbec nepotřebují mít cokoli společného s počítači - volajícímu stačí mít mobilní telefon sítě Paegas, na kterém vytočí speciální prefix, a pak číslo volaného. Dalším rozdílem je pak již jen výrazně nižší cena hovorného - 12,90 Kč do Evropy, a 19,90 do ostatních částí světa.

Takovéto nasazení internetové telefonie do plné praxe, jaké předvedla společnost Paegas, samozřejmě nemohlo zůstat stranou pozornosti monopolního SPT Telecom - tomu totiž notně ubírá z jeho zisků za mezistátní hovory, ze kterých SPT podle vlastního tvrzení musí dotovat místní hovory. Zprávy o tom, že SPT si na porušení svého monopolu stěžoval u Českého telekomunikačního úřadu, samozřejmě nebyly oficiálně potvrzeny ani od SPT, ani od ČTU. Je to ale velmi pravděpodobné, a ČTÚ nyní čeká nelehká rozhodovací úloha při šetření podnětu podaného Telecomem. Nelehká proto, že je mezi dvěma mlýnskými kameny - právníci Paegasu, za kterým stojí v pozadí i mocný Deutsche Telekom, sám aktivně provozující internetovou telefonii, si své možnosti jistě náležitě ověřili dopředu. ČTÚ přitom bude moci vycházet ze stávajícího telekomunikačního zákona, který ale o fenoménu Internetové telefonie neříká vůbec nic. Dále může ČTÚ vycházet z direktivy EU č. 90/388/EEC z roku 1990, která sice otázku internetové telefonie také neřeší, ale podle které by internetová telefonie spíše měla být chápána jako hlasová telefonie, a tudíž spadat pod stávající monopol SPT Telecom. Nicméně kompetentní orgány EU se internetovou telefonií specificky zabývaly v roce 1997, a vydaly dodatek ke zmíněné direktivě z roku 1990. V tomto dodatku (97C 140-60) se explicitně uvádí že internetovou telefonii není v současné době možné považovat za druh hlasové telefonie, a její poskytování by tudíž mělo patřit mezi plně liberalizované služby, nevyžadující žádné apriorní schválení či povolení.

Bude jistě velmi zajímavé, jaké stanovisko zaujme k celému problému ČTU. Nejspíše si ale na něj nějakou tu chvilku počkáme. Mezitím je docela pravděpodobné, že se setkáme s dalšími konkrétními nabídkami internetové telefonie i v ČR. Dost pravděpodobně i na letošním Invexu.