Komu patří Internet?

Internet, o kterém se dnes tak často mluví, je pro mnoho lidí stále ještě opředen aureolou technického zázraku, určeného pouze zasvěceným odborníkům. V poslední době se ale stále více otevírá skutečně nejširší veřejnosti a stává se běžnou obchodní komoditou - přístup k Internetu je dnes nabízen na čistě komerční bázi, komukoli kdo je ochoten za to zaplatit. Nabídky připojení přitom přichází od mnoha různých subjektů, tzv. poskytovatelů připojení, a v souvislosti s nimi se nutně vnucují mnohé základní otázky: komu vlastně Internet patří? Kdo má právo jej prodávat, a kdo nikoli? A komu se vlastně za použití Internetu platí? Nebo ještě jinak: kdo na Internetu skutečně vydělává?

Začněme poodkrývat roušku tajemství kolem Internetu vyjasněním jeho vlastnických vztahů. Kdo tedy Internet vlastní? Odpověď může být na první pohled překvapivá: nevlastní jej nikdo! Pokud vám to připadá divné, zkuste se sami sebe zeptat, kdo vlastní třeba televizi, rozhlas, či denní tisk? Také nikdo! Jistě, existují televizní a rozhlasové stanice, které mají své přesně definované vlastníky, a stejně tak novinové tituly, které také mají své vydavatele, ale jako celek příslušná média nevlastní nikdo konkrétní. Podobně je to i s Internetem, i on je tvořen velkým počtem dílčích částí (konkrétně dílčích počítačových sítí), které také mají své konkrétní vlastníky, ale jako celek Internet nemá žádného jednotlivého vlastníka. Pokud bychom tuto úvahu dovedli do důsledku, Internet ve své podstatě neexistuje jako něco hmotného, na co bychom si mohli i sáhnout. Místo toho bychom jej museli chápat jako dohodu mezi vlastníky jednotlivých dílčích počítačových sítí o tom, že se vzájemně propojí - přičemž právě tímto propojením vznikne to, co dnes chápeme jako Internet.

Z této představy pak také vyplývá, co vlastně znamená připojit se k Internetu: znamená to vybrat si jednoho z mnoha vlastníků těchto dílčích sítí a připojit se k jeho síti. Díky propojení této dílčí sítě s ostatními dílčími sítěmi tím současně získáme připojení i k celé obrovské, skutečně celoplanetární soustavě vzájemně propojených dílčích sítí, která dostala jméno Internet (a jelikož je to její vlastní jméno, píše se s velkým I). Podstatné přitom je, že drtivá většina dílčích sítí, tvořících Internet, je dnes provozována na komerčním základě, právě s cílem poskytovat svým zákazníkům přístup k Internetu. Proto jsou vlastníci těchto dílčích sítí označováni jako "poskytovatelé připojení k Internetu" (v angličtině: Internet Access Providers, česky v žargonu "provideři Internetu").

Poskytování služeb, spočívajících v přístupu k Internetu, bylo u nás plně liberalizováno v polovině roku 1995 (dnes může nezbytnou licenci od Českého telekomunikačního úřadu získat kdokoli, kdo splní běžné formální podmínky). Od té doby se trh s internetovými službami v ČR velmi rychle rozvíjí, a nabídka se stává velmi širokou a pestrou - přesto, že sami poskytovatelé připojení i jejich zákazníci jsou do značné míry závislí na možnosti pronájmu fyzických přenosových cest pro potřeby přenosu svých dat. Pokud jde o tzv. pevné okruhy, které potřebují ke svému fungování samotní provideři a jejich větší zákazníci, zde sice již formálně skončil monopol dvou subjektů (tzv. duopol), který měl SPT Telecom a České radiokomunikace, avšak skutečné konkurenční prostředí teprve vzniká. V oblasti veřejné telefonní sítě (meziměstské a místní), kterou pro své připojení k Internetu využívá drtivá většina "malých" uživatelů Internetů, však s výjimkou 16 miniaturních místních sítí a 2 pilotních projektů trvá monopol SPT Telecom (a měl by skončit až počátkem roku 2001). Pro "drobné" uživatele Internetu, kteří se k němu připojují právě přes veřejnou telefonní síť (prostřednictvím telefonního modemu, způsobem označovaným jako tzv. "komutované připojení", anglicky "dial-up") to znamená, že za své připojení k Internetu musí platit současně dvěma subjektům: SPT Telecomu za protelefonované hovory (přesně stejně, jako u běžných telefonních hovorů), a svému poskytovateli připojení (providerovi), za to že jim umožní využívat služeb jeho sítě, a jejím prostřednictvím i celého Internetu. Tarify obou těchto subjektů přitom mají přesně opačné tendence svého vývoje: ceny vzájemně si konkurujících Internet providerů spíše klesají, zatímco poplatky monopolnímu SPT Telecomu za místní hovory rostou. Pokud jde o nabídku Internet providerů, dnes lze komutované připojení jednoho počítače pořídit nejlaciněji za paušálních cca 500,- korun měsíčně, bez omezení doby připojení, nebo za nižší paušální základ, pokrývající jen omezenou dobu připojení, přičemž za každou dobu navíc zákazník platí samostatně, typicky 1,- Kč za minutu. Vedle toho ale zákazník platí i SPT Telecomu, za každou protelefonovanou minutu - od 1. dubna 1998 tedy 2,40 Kč za každé tři minuty místního hovoru v době silného provozu, nebo za šest minut v době slabého provozu.