Jak a kde si zřídit své WWW stránky?
Toto je třetí ze série článků věnované problematice prezentování nejrůznějších subjektů na Internetu. Vyšlo jako zvláštní příloha týdeníku CHIPweek č. 6/1997
Chcete-li se dnes prezentovat na Internetu prostřednictvím služby World Wide Web, můžete to udělat mnoha různými způsoby. Výběr mezi nimi by měl být výsledkem zralé úvahy, zahrnující jak zhodnocení vlastního personálního a odborného zázemí, tak i požadovaných cílů, finančních možností a dalších faktorů. V tomto článku si postupně rozebereme některé aspekty zřízení a provozování vlastních WWW stránek - od jejich návrhu a tvorby, přes jejich umístění na vhodný WWW server, až po otázku jejich průběžné aktualizace..
Chce-li někdo zveřejnit na Internetu, prostřednictvím služby World Wide Web nějaké své informace, měl by si v první řadě ujasnit čeho chce dosáhnout: k čemu by měly jeho stránky sloužit, které uživatele Internetu by měly oslovit, jaký cíl či záměr by měly sledovat, a jakého efektu by měly dosáhnout. Takováto manažerská rozhodnutí by posléze měla vyústit v detailnější představu o tom, které konkrétní informace by WWW stránky měly obsahovat, kdo a jak tyto informace poskytne, kdo bude dbát na jejich správnost a aktuálnost apod. Současně s tím by měla vzniknout již i první představa o celkovém grafickém ztvárnění WWW stránek - alespoň na té úrovni, zda budou na grafickou stránku kladeny nějaké specifické nároky a jaké (například kvůli zavedené firemní „štábní kultuře"), nebo nikoli.
Poté již mohou následovat další kroky:
- návrh a tvorba WWW stránek: zde připadá v úvahu navrhnout a vytvořit si WWW stránky vlastními silami, nebo si je nechat vytvořit někým na zakázku
- vystavení WWW stránek na vhodném WWW serveru. Zde je paleta možností nejširší: WWW stránky je možné provozovat na vlastní WWW serveru umístěném na vlastní přípojce. Nebo na vlastním WWW serveru, umístěném u někoho jiného (typicky u poskytovatele připojení). Nebo na samostatném WWW serveru, který je umístěn u někoho jiného (komu také patří), nebo na WWW serveru někoho jiného, kde mohou být současně vystaveny WWW stránky jiných subjektů.
- zaregistrování WWW stránek u vyhledávacích služeb a další formy oznámení jejich existence
Pojďme si nyní jednotlivé kroky rozebrat podrobněji, a ujasnit si v čem spočívají a jaké jsou jejich přednosti a nedostatky. Pro jednodušší vyjadřování budeme toho, kdo se rozhodl zveřejnit své informace po Internetu, označovat termínem „vlastník" (protože je skutečným vlastníkem svých informacích).
Návrh a tvorba WWW stránek
Jak již samotný nadpis napovídá, zde jde o dvě poněkud odlišné věci: o návrh vzezření WWW stránek, který je záležitostí spíše „výtvarnou" či „designerskou", a o skutečné vytvoření WWW stránek, resp. o jejich „napsání" v jazyku HTML, který se pro tento účel používá.
Návrh WWW stránek obnáší vytvoření představy o tom, jak by ta která stránka měla vypadat, jaké obrázky, ikony, tlačítka a další grafické prvky by měla obsahovat, jaké druhy písma by měly být použity, jaké barvy popředí a pozadí, jaké vzory (reliéfy) by měly být na pozadí atd. Při vyšších nárocích na grafické zpracování jde jednoznačně o úkol pro profesionálního grafika, a pouze při skromnějších nárocích na grafickou úroveň je možné tuto fázi řešit „svépomocí".
Tvorba WWW stránek, neboli jejich „napsání" v jazyku HTML, pak již může být víceméně rutinní záležitostí. Pokud je návrh stránek již vypracován, jde zde vlastně jen o převod z jedné formy vyjádření těchto stránek do jiné formy (do jazyka HTML), a tato činnost je v mnohém podobná procesu programování (přesněji tzv. kódování, a nikoli algoritmizaci, která zde odpovídá spíše fázi grafického návrhu).
Hlavně je ale důležité si uvědomit, že obě fáze vyžadují dvě různé dovednosti, které lze jen velmi vzácně najít u jednoho a téhož člověka. K žádoucímu výsledku nečastěji vede spolupráce dvou lidí - grafika, který nemusí nutně být znalý Internetu (a svůj návrh například nakreslí na papír), a dále „programátora", znalého Internetu obecně a jazyka HTML konkrétně. Velmi důležitá je samozřejmě i role vlastníka informací (např. manažera firmy), který rozhodne o věcném obsahu a náplni stránek, a poskytne k tomu potřebné informace.
Zákaznická tvorba WWW stránek
Pokud má vlastník informací dostatečné personální zázemí, může si návrh i tvorbu WWW stránek zajistit vlastními silami, resp. svěřit ji vlastním pracovníkům. Další možností je nechat si své WWW stránky udělat na zakázku.
Na našem internetovém trhu je dnes již celá řada subjektů, které nabízí tvorbu WWW stránek pro své zákazníky - nejčastěji to jsou takové subjekty, které primárně nabízí vystavování WWW stránek (a jejich tvorba je spíše určitou doplňkovou činností). Cenové relace za služby tohoto typu jsou velmi různorodé: důvod je ten, že tvorba WWW stránek je ve své podstatě tvůrčí (autorskou) činností, a ta se velmi obtížně normuje. Navíc jeden zákazník může přijít už s dosti přesnou představou toho co by chtěl, zatímco jiný může mít představu velmi vágní a rozmýšlet si ji až na místě. Někteří zákazníci mohou „přinést" své informace již v takové podobě, že je možné je velmi jednoduše a přímočaře zahrnout do vytvářených WWW stránek, zatímco z jiných vlastníků je nutné potřebné informace doslova „dolovat". Proto také většina subjektů, které tvorbu WWW stránek nabízí, ve svých cenících uvádí „cenu dohodou" resp. jinak naznačuje, že cena je stanovována individuálně, pro každou jednotlivou poptávku zvlášť.
Navíc je třeba dát pozor na to, že zákaznická tvorba WWW stránek je většinou chápána skutečně jen jako jejich „tvorba", neboli jejich napsání v jazyku HTML, a mnohem menší důraz je kladen na „návrh", neboli na grafické provedení. Důležité také je uvědomit si, že většina subjektů nabízejících zákaznickou tvorbu WWW stránek jsou především technicky zaměřené firmy, které většinou disponují vhodnými „programátorskými" kapacitami pro psaní WWW stránek v jazyku HTML, ale profesionální grafiky zaměstnávají jen vyjímečně.
Pokud má vlastník informací skutečně vysoké nároky na grafické podání svých WWW stránek, jedním z možných řešení je nechat si udělat grafický návrh samostatně, od grafika který nemusí mít s Internetem nic společného - a pak svou představu přinést třeba „na papíře", a nechat si ji od příslušné internetové firmy pouze zrealizovat. Další možností je obrátit se na některou specializovanou designérskou firmu, která zaměstnává profesionální grafiky znalé tvorby WWW stránek. Takovýchto firem je zatím dost málo, ale již existují. Pokud nevíte kde je hledat a jak mezi nimi vybírat, zkuste následující možnost: projděte se po českém Internetu, a dívejte se po stránkách jejichž grafické provedení vás zaujme. Pokud je dělala nějaká specializovaná designérská firma (což je u skutečně hezkých stránek dosti pravděpodobné), většinou je pod svým výtvorem i podepsána, včetně potřebných odkazů na své vlastní WWW stránky.
Vystavování WWW stránek
Pro vystavení WWW stránek na Internetu je zapotřebí umístit je na počítač fungující jako tzv. WWW server - neboli na počítač, na kterém se jednotlivé WWW stránky skladují (jako soubory), a na vyžádání jsou zasílány těm, kdo si o ně řekne (tedy jednotlivým uživatelům, kteří o ně požádali prostřednictvím svých klientských programů služby WWW, neboli tzv. browserů).
Jako WWW server dnes může vystupovat prakticky jakýkoli počítač, stojící na kterékoli platformě - programy, zajišťující funkci WWW serveru, dnes skutečně existují snad pro úplně všechny kombinace počítačů a systémových platforem. V praxi je však nutné pečlivě volit jak výkonnost počítače, na kterém je server provozován, tak i jeho systémovou platformu - a to jak s ohledem na očekávanou „návštěvnost" WWW serveru, tak například i v závislosti na odborném zázemí provozovatele, který se o server musí starat a udržovat jej v řádně funkčním stavu.
Dalším důležitým aspektem je způsob připojení WWW serveru k Internetu. Ten by také měl odpovídat povaze a množství vystavovaných WWW stránek a jejich návštěvnosti - například čím více grafiky a obrázků budou WWW stránky obsahovat, tím větší objemy dat se budou přenášet od serveru směrem k uživateli při jejich prohlížení.
Pokud si vlastník vystavuje své WWW stránky na vlastním WWW serveru, a tento je připojen k Internetu přes jeho vlastní přípojku, pak všichni „vnější" návštěvníci příslušných WWW stránek odčerpávají určitou část přenosové kapacity dané přípojky - což v závislosti na její velikosti a ceně může být nezajímavé a nepodstatné, nebo také zcela nepřijatelné. Výhodou tohoto řešení je samozřejmě to, že maximálně usnadňuje průběžnou správu a systémovou údržbu: vlastník si zde provozuje své stránky sám, má je „plně pod palcem", a může je také snadno navázat na některé další aplikace, které sám také provozuje (například na některou svou databázi apod.).
Server hosting
Zajímavým kompromisním řešením je umístit své stránky na vlastní WWW server, ale ten nepřipojit k vlastní přípojce k Internetu - nýbrž k přípojce někoho jiného, typicky svého providera (poskytovatele připojení). Důvodem může být ekonomická i „věcná" výhodnost tohoto řešení - provider nejspíše sám má rychlejší přípojku k Internetu než jeho zákazník, a přístupy k takto připojenému WWW server nebudou odčerpávat nic z přenosové kapacity, kterou si v rámci své přípojky platí vlastníka. Kromě toho může být podstatné i bezpečnostní hledisko - pokud má vlastník velký strach z případného narušení svých sítí od hackerů přicházejících z Internetu, je jedno z možných opatření umístit „veřejně viditelné věci" jinam, než do vlastní sítě.
Jedno možné řešení je takové, že vlastník si sám „postaví" a „zabydlí" svůj vlastní WWW server, který bude jeho majetkem - tj. sám si pořídí potřebný počítač, nainstaluje si na něj vše potřebné pro fungování WWW serveru, a také si na daný počítač umístí všechny své stránky. Pak celý počítač vezme, a odnese jej ke svému poskytovateli, a zde jej připojí k jeho síti (samozřejmě po vzájemné dohodě a za patřičnou úhradu). Poskytovatelé však tuto variantu moc rádi nevidí - zejména proto, že se jim pak v jejich síti začínají vyskytovat takové počítače, které nemusí mít plně „pod palcem", a tudíž ani nemohou plně odpovídat za jejich správnou funkčnost (i například za to, zda svým chováním nějak nepříznivě neovlivňují celkový provoz v jejich síti). Poněkud problematická je i otázka správy takovéhoto počítače, zejména z organizačního hlediska - poskytovatel připojení by nejspíše měl mít právo systémových zásahů do počítače, který se nachází v jeho síti (a on za něj svým způsobem i nese odpovědnost), a stejně tak i vlastník WWW serveru by měl mít právo administrovat svůj server. Zde je pak velký prostor pro případná nedorozumění a nepříjemnosti. S uvedenou možností (označovanou také jako tzv. server hosting) se proto lze setkat spíše jen jako se speciálnější službou, poskytovanou vybraným zákazníkům.
Zajímavou obměnou právě popsané varianty je taková situace, kdy WWW server „postaví" poskytovatel, ale „naplní" jej zákazník. Tedy když počítač použitý pro roli WWW serveru patří poskytovateli, který na něj také nainstaluje vše potřebné pro jeho fungování (a za korektní fungování také sám odpovídá), zatímco jednotlivé WWW stránky si naplní (a udržuje) zákazník.
Page hosting
Další možností vystavování WWW stránek na Internetu je využít nabídky někoho jiného, kdo už WWW server vlastní, a „své stránky dát na jeho server". Může se samozřejmě jednat o WWW server nějaké spřátelené organizace, ale nejčastěji jde o službu poskytovanou na běžném komerčním principu (jako tzv. page hosting). Zde si určitý subjekt zřídí vlastní WWW server, a na něm pak za úplatu vystavuje WWW stránky svých zákazníků. Nejčastěji se pak na jednom WWW serveru vyskytují WWW stránky patřící různým vlastníkům, a provozovatel WWW serveru většinou přebírá na sebe veškerou agendu spojenou s provozováním i s údržbou stránek.
Nabídka „vystavovatelů stránek" je dnes na našem tuzemském internetovém trhu již poměrně bohatá, a stejně tak pestré (a dosud nepříliš vyrovnané) jsou i cenové relace za poskytování služeb tohoto typu. Subjekty, které takovéto služby nabízí, se rekrutují jednak z řad poskytovatelů připojení (tzv. providerů), pro které se jedná spíše o jistou doplňkovou aktivitu, a jednak jde o specializované firmy, pro které je vystavování zákaznických WWW stránek hlavním předmětem jejich podnikání. Ceny za vystavování stránek mohou být založeny na různých principech: někdy se platí za počet stránek bez ohledu na jejich velikost, jindy za počet stránek s určitým horním limitem jejich objemu (při jehož překročení se připlácí), a ještě jindy se cena stanovuje pouze na základě objemu zveřejňovaných dat a na počtu stránek nezáleží. Už i z tohoto důvodu jsou cenové nabídky různých vystavovatelů prakticky nesouměřitelné. Velmi pak záleží i na představě vlastníka - chce mít své stránky spíše menší a četnější, nebo naopak větší, obsažnější a tudíž méně četné? Chce v nich mít vložené atraktivní obrázky (které typicky představují velké objemy dat), nebo dává přednost skromnějšímu vzezření svých stránek, které nezabírá tolik místa? Složitost srovnávání cenových relací pak komplikuje i skutečnost, že někteří poskytovatelé připojení mohou nabízet svým zákazníkům určitý počet WWW stránek (resp. určitý objem dat na těchto stránkách) zcela zdarma (fakticky ale v ceně základní poskytované služby, kterou je samotný přístup k Internetu).
Virtuální WWW servery
Zajímavou variantou právě popsané možnosti tzv. virtuální WWW servery. Jejich hlavní odlišností od dosud uvažované varianty vystavování stránek je rozdíl v symbolických adresách vystavených stránek. Bez použití virtuálních WWW serverů jsou všechny stránky všech zákazníků určitého vystavovatele umístěny na fyzicky jediném WWW serveru, který má také jednu symbolickou adresu, např. www.xyz.cz. Je-li jedním ze zákazníků vystavovatele například firma ABC, pak její stránky budou nejspíše mít adresu typu http://www.xyz.cz/abc/index.html (například). Stránky jiného zákazníka téhož poskytovatele, např. firmy PQR, by pak měly adresy typu http://www.xyz.cz/pqr/index.html apod. Z takovýchto adres je ale na první pohled vidět, že jsou vystavovány na WWW stránkách firmy XYZ - což některým zákazníkům může vyhovovat, jiným to může být jedno, a ještě jiným to může vadit.
Mechanismus virtuálních WWW serverů umožňuje zřídit v rámci jednoho fyzického serveru několik samostatných „logických" WWW serverů - samostatných v tom smyslu, že mohou mít svou vlastní symbolickou adresu. Takže pak například firma ABC může mít své stránky na adrese http://www.abc.cz/...., firma PQR na adrese http://www.pqr.cz/...., ale ve skutečnosti budou všechny stále fyzicky umístěny na WWW serveru firmy XYZ (s adresou http://www.xyz.cz).
Jak vejít ve všeobecnou známost?
Sebelepší WWW stránky, přístupné po Internetu, nebudou navštěvovány a nepřinesou žádný efekt v případě, že se o nich uživatelé nedozvědí. Pro všeobecnou známost svých stránek a povědomí o nich může samozřejmě nejvíce udělat jejich vlastník - například tak, že informaci o nich zahrne do svých inzerátů a dalších druhů reklamy.
Internet si však za dobu své existence vybudoval i své vlastní mechanismy pro evidenci dostupných zdrojů a vyhledávání toho, co lidi zajímá. Jde zejména o nejrůznější vyhledávací služby, kterých je dnes v Internetu celá řada, a které mohou fungovat na různých principech a být i dosti různě zaměřeny. Některé z těchto vyhledávacích služeb přitom dokáží samy objevovat nové zdroje - používají totiž automaticky fungující programy (tzv. roboty), které prochází existujících WWW stránky, všímají si odkazů které z nich vedou na další stránky, a ty pak také navštěvují. Služby tohoto typu mohou časem samy objevit nové stránky, které se někdo rozhodnul zpřístupnit po Internetu (za předpokladu, že někde narazí na odkaz na tyto stránky). Pro rychlejší „vejití ve známost" u služeb tohoto typu je ale nutné je poněkud popostrčit, a explicitně poslat jejich roboty na průzkum nových stránek. Zde obvykle stačí sdělit vyhledávací službě adresu jediné WWW stránky (nejspíše domovské stránky), a ostatní stránky si již vyhledávací služba objeví sama. Příslušnému „oznámení" nových stránek vyhledávací službě se pak říká také „registrování", a samotné vyhledávací služby na tuto možnost samozřejmě pamatují (vlastními stránkami formulářového typu, prostřednictvím kterých lze nové stránky zaregistrovat).
Kromě právě popsaných vyhledávacích služeb, které samy dokáží objevovat nové stránky (ale je vhodné je „popostrčit") existují i takové služby, které je dokonce nezbytně nutné popostrčit, protože nepoužívají žádné mechanismy objevování něčeho nového (a pouze sbírají informace, které jim někdo explicitně poskytne).
V našem českém Internetu jsou zdaleka nejpoužívanější a nejoblíbenější vyhledávací služby druhého typu (které je nutné explicitně upozornit na nové zdroje). Příkladem může být vyhledávací služba katalogového typu s všeříkajícím názvem Seznam (na adrese www.seznam.cz, její formulář pro registrování nových stránek vidíte na obrázku). Stejně tak je ale vhodné zaregistrovat své stránky i u zahraničních vyhledávacích služeb, zvláště pak u těch největších, které fungují na prvním popsaném principu, a mapují i naši tuzemskou část Internetu (například služby AltaVista, HotBot, Excite apod.). Ve světě dnes dokonce existují celé registrační služby, na které se vlastník nově vystavených stránek může obrátit, a ony za něj zaregistrují jeho stránky u většiny relevantních vyhledávacích služeb. Příklad jedné takovéto služby vidíte na obrázku (má placenou i neplacenou část).
Zaregistrování u vyhledávacích služeb však není jedinou formou, jak dát o svých nových stránkách vědět co možná nejširšímu kruhu uživatelů. Existují totiž i některé další mechanismy, sloužící stejnému účely. Jedním z nich jsou elektronické konference, věnované právě ohlašování nových zdrojů, dostupných na Internetu. Takovouto konferencí, zaměřenou na český Internet, je konference cz-net-announce provozovaná vydavatelstvím Bajt (příklad vidíte na obrázku).
