Internet Registry
Není jistě žádným tajemstvím, že v Internetu se jednotlivým uzlům přiřazují číselné adresy, označované jako IP adresy. Takovouto číselnou IP adresu musí mít skutečně každý počítač, který má mít přístup k Internetu resp. být z Internetu dostupný pro ostatní uzly - i když z tohoto základního pravidla dnes již existují určité výjimky (týkající se privátních sítí schovaných před zbytkem Internetu za tzv. firewallem - to si ale necháme na příště). V zásadě tedy „co uzel, to vlastní IP adresa" - navíc, a to je velmi důležité, „co uzel, to jiná IP adresa". Konkrétní mechanismus fungování Internetu totiž vyžaduje, aby číselné IP adresy jednotlivých uzlů (tedy nejen počítačů v roli pracovních stanic či serverů, ale také např. směrovačů apod.) byly v rámci celého Internetu unikátní. No a to už hodně dlouho znamená, že tyto adresy musí být celosvětově unikátní.
Ovšem přidělovat číselné IP adresy zájemcům po celém světě tak, aby se nikde nevyskytly dvě stejné adresy, je opravdu nelehký úkol. Snad ne ani tak po technické stránce, jako spíše po stránce organizační. Jen si zkuste představit tu lavinu žádostí, kdyby měly z celého světa přicházet na jedno jediné centrální místo, které by adresy přidělovalo. Ono tomu tak ale zpočátku bylo - ještě nepříliš dávno (před rokem 1992) se všechny IP adresy přidělovaly skutečně z jednoho místa (samozřejmě v USA). S obrovským rozvojem Internetu se ale takovéto centralizované řešení ukázalo jako dále neudržitelné, a bylo nahrazeno řešením distribuovaným, které dokázalo rozložit obrovskou administrativní agendu mezi více subjektů, a učinit ji tak snáze zvládnutelnou. Souviselo to ostatně i s dalšími změnami v Internetu, zejména s jeho přechodem na komerční způsob fungování, a se vznikem komerčních poskytovatelů připojení. Našly se ovšem i důvody čistě technické - například velké páteřní směrovače v jádře Internetu začaly mít problémy s tím, aby si ve svých tabulkách dokázaly pamatovat potřebné směrovací údaje pro tak obrovské množství přidělených IP adres. Díky novému způsobu přidělování IP adres, který byl zhruba od roku 1992 zaveden, se mohlo začít něco dělat i s těmito technickými problémy. Důsledky změn ovšem pocítil i uživatel - kladně v tom, že pro přidělení IP adres již nemusel „chodit" někam hodně daleko, ale mohl se obrátit na někoho kdo mu byl mnohem blíže, typicky na svého poskytovatele připojení. Záporně pak v tom, že přidělené adresy se staly závislými na konkrétním poskytovateli připojení, a při případné změně poskytovatele muselo dojít i ke změně používaných IP adres.
Jak tedy dnes vypadá mechanismus distribuce číselných IP adres? Jediné centrální místo, které dříve přidělovalo IP adresy přímo „koncovým" žadatelům, dnes deleguje část svých pravomocí dalším subjektům po celém světě - z celého adresového prostoru všech IP adres jim přidělí určité bloky, a přenechává jim právo přidělovat z těchto bloků IP adresy „místním" žadatelům. Obecně se všem takovýmto subjektům říká Internet Registries (v množném čísle, v jednotném pak Internet Registry, někdy též: IP Registry).
Hierarchická struktura Internet Registries je dnes dokonce tříúrovňová: existuje jediná „globální" Internet Registry (Global IR) v USA, která přiděluje bloky IP adres velkým regionálním přidělovatelům - nás se v tomto ohledu týká evropská „registry", kterou je středisko RIPE NCC (RIPE Network Coordination Center, se sídlem v Amsterodamu). Teprve to pak dále přiděluje bloky IP adres místním Internet Registries, které je již přidělují koncovým žadatelům. Každý takovýto „Local Internet Registry" samozřejmě musí být evidován u RIPE NCC.
Subjektů typu „Local Internet Registry" přitom existují tři druhy: prvním a zdaleka nejčastějším jsou poskytovatelé připojení k Internetu (Service Providers), kteří přidělují IP adresy svým zákazníkům. Další možností je pak Internet Registry typu „Enterprise", která příděluje IP adresy výhradně svým uživatelům a nikoli třetím stranám (jde typicky o velmi velké společnosti, které přidělují IP adresy pouze interně). Poslední možností jsou pak Internet Registry „poslední záchrany" (Last Resort IR), o jejichž podstatě vypovídá již jejich samotné označení. Koncoví uživatelé by se samozřejmě měli obracet na zvolené poskytovatele připojení.
Ovšem zdaleka ne každý subjekt, který dnes na našem trhu nabízí připojení k Internetu, je oprávněn také sám přidělovat IP adresy (tj. fungovat jako Internet Registry). V praxi to bývají většinou jen takoví poskytovatelé, kteří mají vlastní přípojku do zahraničí (do jádra Internetu) - pro ně je to totiž z technických důvodů nutné. Naproti tomu subjekty bez vlastní přípojky (které pouze dále rozprodávají konektivitu zajišťovanou jiným poskytovatelem) typicky nejsou Internet Registry. Jejich zákazníci pak dostávají IP adresy od toho poskytovatele, který zajišťuje základní konektivitu (tj. od poskytovatele s vlastní přípojkou).
O současném stavu Internet Registries u nás (ale i v celé Evropě) se lze informovat u střediska RIPE, např. na adrese ftp://ftp.ripe.net/ripe/registries/. K datu psaní tohoto článku (26.5.1996) byly z našich poskytovatelů registrovány u RIPE NCC jako Internet Registries tyto subjekty: Datac, CESNET, LUKO, SPT Telecom, Internet CZ (Eunet Czechia, dříve téžCOnet), GTS, Netforce, PVT, IBM a Video On Line. Funkci „Last Resort IR" u nás vykonává firma Internet CZ.