Ve znamení Internetu, Intranetu a budoucích změn

Síťová část letošního počítačového superveletrhu CeBIT se nesla plně ve znamení nástupu nových technologií, které by již brzy mohly dosti výrazně změnit způsob fungování počítačového světa. Některé z těchto technologií byly na CeBit-u předvedeny s náležitou pompou, jiné byly prezentovány mnohem skromněji, a ještě jiné nepřekročily stádium příslibů a předběžných oznámení.

Svou reportáž z loňského vydání veletrhu jsem opatřil podtitulem „Na síťovém CeBIT-u harašily zbraně" - proto, že právě před rokem se skutečně schylovalo k velké bitvě. Bitvě o on-line služby, poskytované co možná nejširšímu okruhu platících uživatelů-zákazníků. Největšími hráči tehdy byly služby CompuServe, America On Line, teprve se rodící služba Europe On Line, no a v pozadí se chystal všechny převálcovat Microsoft Network. Dnes, s odstupem jednoho roku, je již možné konstatovat jak jsou v této velké hře momentálně rozdány karty a kdo a jak začíná hrát. Microsoft Network nikoho nepřeválcoval, a samotná firma Microsoft dala mezitím jasně najevo, že si chce zahrát především v Internetu. Služba Europe On Line skutečně odstartovala (konkrétně 15.12.1995), zatím jako trojjazyčná, a začíná nabírat sympatické obrátky. O necelé tři týdny ji ale předstihla evropská verze služby AOL (America On Line), kterou provozuje „mateřská" AOL spolu s německým koncernem Bertelsmann. Prozatím se zdá, že i tato služba má dobrou šanci uspět, i přes svůj poněkud kontroverzní název („evropská" America On Line). Svou pozici na evropském trhu si již od roku 1991 udržuje i zámořská CompuServe, a zdá se jí příliš neublížily ani nedávné problémy se zákazem a znepřístupněním některých diskusním skupin Usenetu právě v Německu. Zajímavý trend signalizuje současný vývoj dvou videotexových služeb, německé Datex-J a francouzského Minitelu. Datex-J byl celý připracován, stal se obecnější on-line službou s více různými formami přístupu (mj. i z Internetu), a dostal i nové jméno: T-Online. Podobné tendence lze pozorovat i v dosud značně konzervativním francouzském Minitelu, který se také stále více otevírá směrem do Internetu. Obě tyto služby jsou zajímavé i proto, že jejich provozovateli jsou velké telekomunikační společnosti. Co ale převládne do budoucna? Budou on-line služby provozovat spíše poskytovatelé přenosových služeb (tedy různé telecom-y), nebo spíše poskytovatelé obsahu (vydavatelské a mediální koncerny typu Bertelsmann, nebo specializovaní provozovatelé typu CompuServer, AOL)? To ukáže teprve čas. Prozatím se zdá, že úspěšnými provozovateli on-line služeb nejspíše nebudou dodavatelé technologií, jako například Microsoft.

Internet na všechny způsoby

Výrazným rysem letošního CeBIT-u byla všeobecná přítomnost Internetu. Projevovala se například tím, že mnoho důležitých informací bylo kromě obvyklé „papírové" formy k dispozici i v elektronické formě - na disketách, na discích CD-ROM, ale čím dál tím více i v on-line formě, dostupné prostřednictvím Internetu. Kromě oficiálního WWW serveru celého veletrhu (http://www.messe.de] si specificky zaměřené stránky k CeBITu zřizovali i četní vystavovatelé. Mít na svém stánku „živou" přípojku k Internetu patřilo již k bontonu, a movitější vystavovatelé s většími expozicemi dokonce zřizovali na svých stáncích celé internetové kavárny - tedy místa, kam mohl přijít v zásadě kdokoli „z ulice" a vydat se na vlnách služby WWW do širého Internetu.

Ještě výrazněji ale byla přítomnost Internetu cítit z nabízených produktů a služeb. Mnohdy poprvé se na letošním CeBIT-u prezentovali malí i velcí poskytovatelé připojení s místní i nadnárodní působností. Z nových produktů, určených pro Internet, se velké pozornosti těšily tzv. internetové telefony - neboli řešení, umožňující vést běžné telefonní hovory po Internetu, doslova po celém světě, a s nulovými náklady (resp. za cenu přípojky k Internetu jako takové). Až do nedávné doby byla tato řešení doménou malých a nepříliš známých firem, a u mnoha uživatelů vzbuzovala dojem jisté „nelegálnosti" - jistě i kvůli aktivnímu odporu velkých telekomunikačních společností, kteří možnost telefonovat po Internetu a víceméně zadarmo chápou jako útok proti svým monopolům a monopolním ziskům. Právě na CeBIT-u se ale ukázalo, že tato řešení přijaly za své a začaly nabízet i velké a renomované firmy, které si jistě velmi důkladně prošetřily, jak to s legalitou telefonních hovorů po Internetu skutečně je. Své internetové telefony na CeBITu prezentovala mj. i firma IBM, firma Quarterdeck a některé další.

Jiným významným projevem rostoucí důležitosti Internetu byla i řešení, umožňující propojit nejrůznější informační systémy s Internetem. Například firma SAP koncipovala celou svou rozsáhlou expozici v duchu vzájemného propojení systému R/3 s Internetem, čímž zcela jasně řekla, jaký význam Internetu přikládá. Podobně, i když možná méně bombasticky, se zachovala i další velká jména softwarového průmyslu, když zdůrazňovala možnost spolupráce svých produktů s Internetem.

Netscape vs. Microsoft

Úplně poprvé se například CeBit-u zúčastnila, s relativně malou expozici, i firma Netscape. Souboj jejího WWW browseru Navigator s produktem Microsoft Internet Explorer se však odehrával spíše v pozadí, a alespoň prozatím se nezdá, že by v současném rozložení sil docházelo k nějakým výraznějším změnám - Netscape Navigator si stále drží více jak tři čtvrtiny trhu, a to i přesto, že Microsoft svůj browser rozdává úplně zdarma. Zajímavé to ale může být v oblasti WWW serverů, neboť i zde Microsoft svůj server (tzv. Internet Information Server, pro platformu Windows NT) rozdává zcela zdrama, zatímco WWW servery firmy Netscape nejsou z nejlacinějších. V této oblasti se firma Netscape zřejmě cítí Microsoftem mnohem více ohrožena než v oblasti browserů, a tak podniká určitá opatření - přichází s celou novou koncepcí prodeje svých WWW serverů, v rámci tzv. SuiteSpot. Ten není jen integrovaným balíkem, obsahujícím různé druhy serverů (vlastní WWW server, mail server, news server, proxy server, catalog server a server LiveWire Pro), ale současně i tzv. bundlem, neboli kompletem produktů, které jako celek stojí výrazně méně (necelé 4000 USD), než když jsou kupovány samostatně. Ohlášen byl také tzv. Fast Track server, který je „odlehčeným" WWW serverem, určeným pro malé až velmi malé servery a méně náročná nasazení. Lze jej provozovat na Unixu, Windows NT (do budoucna i Windows 95), bude šířen stejným způsobem jako oblíbené browsery firmy Netscape (tj. bude možné si jej „stáhnout" z Internetu), a spolu s browserem Navigator Gold, který obsahuje i jednoduchý autorský nástroj, má stát 295 USD.

Nová klíčová slova: Java, Intranet, Network Computer

Letošním CeBITem často zněly nové termíny, které před rokem ještě nikdo ani neznal. Například jazyk Java byl veřejnosti představen teprve v polovině loňského roku, ale jeho myšlenka a z ní vycházející koncepce dnes opravdu hýbou světem. Podobně je tomu i s myšlenkou Intranetu, nabízející využití internetových technologií (zejména WWW) i směrem „dovnitř", tedy pro potřeby provozovatelské organizace. Na letošním CeBIT-u se Intranetem hlasitě ohánělo mnoho firem, ale na výraznější nástup Intranetových technologií je asi příliš brzy.

Kupodivu stejně tomu bylo na letošním CeBITu i s tzv. síťovými počítači (Network Computer, NC) v ceně pod 500 či dokonce 300 USD, které by byly „šity na míru" práci v síti obecně a Internetu konkrétně. Z velkých jmen, které se předhání v avizování svých počítačů NC (mj. Oracle, Sun, IBM), je na CeBitu veřejně nevystavoval nikdo (jen firma Sun předvedla svůj „Java terminál" úzkému okruhu novinářů). K vidění tak byla pouze řešení, mající blíže spíše ke spotřební elektronice - například Philips předváděl doplněk ke svému systému CD-i (CD-interactive), který z domácího přehrávače interaktivních CD disků dělá síťový počítač s možností brouzdání v Internetu). Podobné řešení vystavovala i firma Apple (na bázi svého produktu Pippin).