Vyšlo v týdeníku CHIPweek č. 11/96, 12. března 1996
Vytištěno z adresy: http://www.earchiv.cz/a96/a611k130.php3

Plug-in

Počítačový svět je stále ještě světem značně různorodým. Je obýván mnoha různými datovými formáty, mezi kterými neexistuje jednotnost - jen si zkuste představit, kolik je na světě textových editorů či procesorů, a prakticky každý z nich používá svůj vlastní, specifický datový formát. Totéž pak platí pro většinu dalších aplikací, například spreadsheety, grafické programy, programy kategorie CAD, apod. No a k tomu je ještě třeba připočítat různé formáty rastrových i vektorových obrázků, zvuků, videozáznamů a kdo ví čeho ještě. Výsledkem je pak opravdu velká různorodost.

A teď si představme prostředek, který má ambice stát se univerzální prezentační službou. Tedy prostředek, který by se rád stal jednotným a univerzálně použitelným nástrojem, schopným prezentovat uživateli (tj. zobrazit mu) vše, o co bude mít uživatel zájem. Nemýlíte se, takovýmto prostředkem je služba World Wide Web - byť původně vzniklá jen jako služba pro prezentaci textových informací, s možností jejich vzájemného provázání na principu hypertextu. Schopnosti WWW však brzy výrazně vzrostly, s tím jak bylo možné k původním textovým informacím přidávat všelijakou grafiku, formuláře, tabulky, rámečky, zvuky, animace a další vymoženosti. No a v dnešní době se stává čím dál tím více patrné, že WWW by mohl být univerzální klientskou platformou, resp. univerzální prezentační službou, která dokáže vytvořit či alespoň zprostředkovat jednotné uživatelské rozhraní k jiným službám, a v rámci toho i prezentovat svým uživatelům data nejrůznějších formátů. Jak se ale klientské programy (WWW browsery) vyrovnají s existencí tolika různorodých formátů?

Zásadním řešením je myšlenka, která je ukryta v pozadí za dnes tolik propagovaným jazykem Java - spočívá v tom, že klient nedostane pouze samotná data s tím, že při jejich zobrazení či dokonce jiném zpracování si musí pomoci sám. Java naopak předpokládá, že klient dostane od svého serveru (resp. ze sítě) s vlastními daty i všechno to, co potřebuje pro jejich prezentování. Pro takovýto klientský program pak nebude různorodost datových formátů žádným problémem.

Alternativou k tomuto přístupu, jehož prosazení bude nejspíše jistou dobu trvat, je předem vybavit klientský program potřebnými prostředky pro zobrazování či jiné obdobné zpracování těch datových formátů, jejichž použití připadá v úvahu. Zde je přitom několik možností jak to udělat. Asi nejjednodušší je zabudovat schopnost práce s některými nejběžnějšími datovými formáty přímo do samotného browseru - to je v praxi využíváno například pro nejčastěji používané formáty rastrových obrázků (například obrázků formátu PCX, GIF, JPEG apod.). Další možností je pak volání externích programů, označovaných v angličtině jako „viewers" či „helpers" - tyto programy jsou browserem volány v okamžiku, kdy tento nedokáže sám zpracovat příslušný datový formát. Důležité přitom je, že jde o samostatné programy, a jejich vazba na WWW klienta (browser) spočívá pouze v tom, že jsou jím volány.

V poslední době se však začíná stále více prosazovat i další možnost. Spočívá v tom, že se vytvoří speciální rozšíření klientského programu, určená pro zpracování určitého konkrétního datového formátu. Takováto rozšíření nemají povahu samostatného programu, a jsou to tedy specifická rozšíření „šitá na míru" konkrétnímu prohlížecímu programu. Po svém nainstalování se stávají dosti těsnou součástí samotného browseru, a z pohledu koncového uživatele nemusí být jejich existence nijak explicitně patrná. Své výstupy vesměs zobrazují v aktivním okně samotného browseru, a tedy přesně stejně jako když nějaká data zobrazuje přímo sám browser. Jediným výraznějším projevem odlišnosti může být to, že si určité rozšíření nechá pro svou potřebu zobrazit v rámci aktivního okna také nějaké své menu, lištu s ikonami či jiné ovládací prvky, které ke své činnosti potřebuje.

No a jak se tato rozšíření označují? Nejčastěji jako plug-in, což v doslovném překladu znamená něco jako „zásuvný modul" - zde ovšem programového charakteru. Asi nejvíce je takovýchto „plug-in" rozšíření vyvinuto pro oblíbené browsery Netscape Navigator. Existují například plug-in prohlížeče dokumentů pořízených editorem MS Word, prohlížeče dokumentů ve formátu programu Envoy, plug-in rozšíření pro přehrávání videosekvencí apod.