Applet

Jednou z nejzajímavějších myšlenek, které se v poslední době objevily ve světě počítačů, je bezesporu myšlenka využít počítačovou síť k distribuci programů do jednotlivých síťových uzlů na základě jejich momentální potřeby - tedy myšlenka využít síť jako jakousi zásobárnu programů, ze které všichni mohou průběžně čerpat to, co v daný moment právě potřebují. Novum této myšlenky je bezesporu v tom, že neguje dosud praktikovanou a značně zakořeněnou představu o tom, že sítí by se měla šířit pouze data, zatímco nástroje pro jejich využití či zpracování by již měly být přítomné na jednotlivých uzlových počítačích. Nyní je tedy navrhováno, aby se kromě dat distribuovaly po síti současně i nástroje pro zpracování dat, pro jejich zobrazení, editaci, či ještě jiný způsob práce.

Zřejmě nejčastěji je právě naznačená myšlenka vyslovována v souvislosti s jazykem Java firmy Sun, i když ale jde o myšlenku mnohem obecnější, a Java je jednou z možných forem její realizace. Zůstaňme ale již u tohoto jazyka, který se nejvíce postaral o proniknutí samotné myšlenky do povědomí širší uživatelské veřejnosti.

Jazyk Java je nástrojem, který sleduje následující cíl - umožnit, aby se do jednotlivých hypertextových stránek služby World Wide Web daly vkládat nejrůznější „výkonné prvky", které by se přenesly sítí až na počítač koncového uživatele, a zde vykonaly určitou konkrétní činnost (a poté byly z uživatelova počítače jednoduše smazány). V terminologii jazyka Java se těmto výkonným prvkům říká applets (applety). Jsou to vlastně programy, které lze vkládat do WWW stránek stejně, jako například obrázky, tabulky, formuláře či jiné věci. Samozřejmě se sem vkládá jejich symbolický kód, který je nejprve přenesen (nahrán) do uživatelova klientského programu služby WWW (tj. do jeho browseru), a zde spuštěn. Po technické stránce přitom nejde o takové programy, které by již byly v přímo spustitelném tvaru. To nejde proto, že klientské programy (browsery) jsou dnes provozovány na mnoha různých platformách, a obecně každá z nich pracuje s jiným procesorem a instrukčním souborem, a tudíž i s jiným tvarem přímo spustitelných programů. Applet tudíž musí být takovým druhem programu, o kterém se říká že je tzv. interpretován - je doslova „předhozen" jinému programu (již specifickému pro danou platformu), který jej bere postupně příkaz za příkazem, a okamžitě provádí to, co daný příkaz požaduje (tzv. interpretuje jednotlivé příkazy). Díky tomu je možné vystačit jen s jediným tvarem každého konkrétního appletu pro všechny možné platformy (samozřejmě pokud pro danou platformu existuje příslušný interpretující program, tzv. interpret).

Co všechno ale mohou applety dělat, jaké funkce mohou vykonávat, jaké služby poskytovat, a k čemu jsou vlastně dobré? Odpověď je v zásadě jednoduchá: mohou dělat cokoli, co je možné naprogramovat v příslušném programovacím jazyku pro tvorbu appletů (tedy například v jazyku Java). Jednoduché applety se například mohou postarat o animaci WWW stránky tím, že na ní budou zobrazovat něco hýbajícího se. Složitější applety pak mohou dodat WWW stránkám zcela novou funkčnost, například v podobě spreadsheetu specificky uzpůsobeného obsahu dané stránky, nebo nějakému podobnému nástroji. Vrcholem využití appletů pak nejspíše bude modulární realizace celých „velkých" a plnohodnotných aplikací, například celých textových editorů, v rámci kterých budou jednotlivé funkce realizovány samostatnými moduly ve formě appletů. Tyto se budou dynamicky natahovat ze sítě až v okamžiku, kdy je uživatel bude chtít skutečně využít. a nebude tedy nutné je mít všechny u sebe, předem. Uživatelský počítač pak díky tomu nebude muset být nijak „naducaný", tak aby se na něj vešlo všechno, co by kdy mohlo být zapotřebí. Zajímavá myšlenka, ne? Ještě zajímavější důsledky to zřejmě bude mít i pro výrobce počítačů, kteří v celé nové koncepci vidí vítané pole působnosti pro výrobky zcela nového typu. Ale o tom zase až příště.