RFC

Když člověka napadne nějaká zajímavá myšlenka, když přijde na nový nápad, nebo se alespoň dopracuje k novému pohledu na určitou problematiku, pak je velmi výhodné, když si o tom může s někým podiskutovat, a zkonfrontovat svůj názor a svůj pohled na věc s jinými lidmi. Ve vzájemné diskusi a polemice se totiž mohou četné věci vytříbit, dostat zcela nové dimenze, mohou se objevit dosud netušené souvislosti. Na druhé straně lidé mají často hodně práce, a zdaleka ne každý je vždy připraven a ochoten naslouchat myšlenkám někoho druhého. Ještě větší potíže pak mohou vyvstat v případě, kdy mezi autorem nové myšlenky, nápadu či pohledu na věc a tím, od koho by potřeboval slyšet na věc jeho názor, stojí určitá hranice - daná např. rozdílem ve věku a společenském postavení.

S obdobným problémem se setkala i skupina mladých doktorandů na prestižní americké univerzitě UCLA (University of California Los Angeles), když v roce 1969 stáli přímo u zrodu sítě ARPANET (později „vyrostlé" až do podoby dnešního Internetu). Byli to lidé přemýšliví, a na mnohé věci měli svůj vlastní názor. Však také mezi nimi byli takoví velikáni, jako např. Vinton Cerf (dnes všeobecně považovaný za hlavního „otce" Internetu) a mnozí další - tehdy však to byli jen mladí postgraduální studenti (podle dnešní terminologie doktorandi). Jak to ale měli ze své pozice udělat, když chtěli vhodně prezentovat své názory, myšlenky a návrhy a vyžádat si k nim připomínky, ale přitom se nemohli zaštítit žádnou uznávanou oficiální či neoficiální autoritou, nebo je dokonce někomu přímo vnutit? Vyřešili to docela vtipně - svá stanoviska „hodili na papír", a pojmenovali Request For Comment (doslova: žádost o poznámky). Tím jednak dobře vystihli statut svých elaborátů, a současně s tím vtipně parafrázovali jiné tehdy známé dokumenty, které se jmenovaly „Request For Proposal" - což byly oficiální výzvy grantových agentur (zejména agentury ARPA) k podání žádostí o poskytnutí grantů.

První dokument RFC tedy spatřil světlo světa v roce 1969, konkrétně v dubnu. Bylo to v době, kdy o Internetu vlastně ještě nikdo nevěděl, a kdy do slavnostního spuštění zárodečného ARPANETu zbývalo ještě několik měsíců.

Dějiny se však psaly nezadržitelně dál, ARPANET se postupně rozrůstal, a spolu s ním i potřeba vyvinout pro něj novou sadu protokolů. Ty pak skutečně spatřily světlo světa, dostaly název TCP/IP, velmi dobře se prosadily, a staly se základní technologií, na které se původní ARPANET postupně přeměnil v dnešní Internet. Protokoly TCP/IP přitom vymysleli právě ti mladí lidé, kteří již v roce 1969 chtěli prezentovat své vlastní názory, a vymysleli si k tomu dokumenty RFC. I když se z nich časem stali „zasloužilí" vědci, své tradice skromného pojmenovávání i těch nejvýznamnějších dokumentů se nevzdali. A tak se dodnes všem dokumentům, vydávaným pro potřeby dalšího rozvoje a provozu Internetu, říká RFC (Request For Comment).

Dnes to je spíše již z historických důvodů, protože skutečná diskuse a připomínkování se očekávají ještě předtím, než je dokument RFC vydán, a nikoli až po jeho vydání. Jednou ze zajímavých vlastností těchto dokumentů je i skutečnost, že se nikdy nemění - nestárnou, nejsou vydávány jejich aktualizace, opravy atd. Tato jejich vlastnosti je doslova k nezaplacení z pohledu všech, kteří se starají o jejich distribuci, a o vedení archivů RFC. Další, neméně podstatnou vlastností dokumentů RFC je i skutečnost, že jsou volně šiřitelné. Za jejich získání neplatíte nikomu nic, stejně tak jako za využití specifikací protokolů TCP/IP, které jsou jejich obsahem. Tyto jsou totiž také veřejným vlastnictvím.

Všechny dokumnenty RFC jsou číslovány (pořadovým číslem), a pokud je někdy třeba nějak upravit jejich věcný obsah, je vydán nový dokument RFC, který „zneplatňuje" příslušný předchozí dokument RFC.

Zajímavá je i otázka závaznosti dokumentů RFC. Zdaleka ne všechny totiž mají povahu standardů, byť standardů de facto - nejpočetněji jsou mezi nimi zastoupeny takové dokumenty, které mají ryze informativní charakter, a nejsou tedy nijak závazné. V praxi se ovšem jejich obsah dodržuje snad ještě více, než obsah různých standardů de jure - protože za dokumenty RFC stojí nesmírná autorita lidí, kteří vybudovali a udržují v provozu největší a nejlépe fungující celosvětovou síť sítí: Internet.